Jdi do klubu

O šikaně už jsme napsali poměrně dost, to však vůbec neznamená, že by téma bylo vyčerpáno, naopak! Šikanu vnímáme jako palčivý problém, ať už je to posmívání, ponižování a pomluvy, nebo dokonce násilí a vyhrožování. Šikanovaný člověk zažívá velkou beznaděj a neví, jak z toho ven. Proto pokračujeme v našem seriálu a tentokrát se zaměříme na to, jak šikaně předcházet a jak se s ní vypořádat.

Další možnost vyhrát úžasné ceny na JDIDOKLUBU.cz

...píše se šestého listopadu, do výplaty zbývá minimálně týden, v peněžence je 89 korun, 1 euro, 35 centů a plastové kolečko do nákupního košíku. Na účtu zbývá 3298 korun, to nezní špatně. Ale do výplaty se strhne ještě 3230 korun, takže na útratu zbývá 68 kaček. Přemýšlím, že bych si někde půjčil, ale banka by mi půjčku asi zamítla a jinde se bojím…

Je Ti takový scénář povědomý? Tak se pojďme společně podívat na to, co s tím udělat!

Ve škole, na kroužcích, ve sportovních a dalších zájmových oddílech – všude, kde se lidi pravidelně potkávají a mají mezi sebou vztahy, mluvíme o kolektivu. Tohle potkávání může být radostné, naplňující, může nám dávat pocit jistoty, bezpečí a sounáležitosti. Může to být místo, kam patříme a kde společně s ostatními prožíváme vzestupy i pády, smějeme se i se podržíme, když je nám špatně. Někdy to ale může být i jinak. Kolektiv může být zlomyslný, vztahy vypočítavé, místo radosti cítíme obavy, strach z toho, co na nás kdo zkusí a vytáhne. Co je mezi dětmi a mladými lidmi „normální“, když hranice mezi tím, co je ok, a co už je přes čáru, může být dost tenká?

...čekáš z nadpisu nějaký vtip? Ne, zcela vážně, sex je jako čaj - když ho někdo nechce, nenuť mu ho :)

Co si připomínáme dnešním datem, to asi není potřeba připomínat. Řekl bych, že není v naší zemi moc lidí, kdo by nevěděli, že dnes slavíme výročí 100 let výročí založení republiky. Ale co to znamená? Je to hodně, nebo málo? Je po těch sto letech naše země dospělá? A jak se slaví narozeniny takové republiky?

Nedávno jsem byl svědkem jedné výmluvné situace. Skupinka čtyř kluků táhla jednoho spolužáka za svým na první pohled kápem se slovy: „Hej kámo, tak ti ho vedem!“ To mi nedalo a musel jsem se zeptat, jestli jim přijde v pohodě někoho takhle „vést“ div ne spoutaného. Všichni odpověděli větou, která je v nadpisu tohoto článku, a ten vedený s docela uvěřitelným úsměvem přitakal, že tomu tak je. Snad ano. Ale sáhněme si do svědomí, jestli jsme se někdy neúčastnili takové hry, která by už hrou tak úplně nebyla…