„Jestli budeš zlobit, zavřou tě do děcáku!“ Slyšeli jste někdy tuhle výhružku? Ne? Když jsem byl ještě dítě školou povinné, slýchával jsem ji poměrně často. A děti kolem mě kolikrát ještě častěji. „Děcák“ byl synonymem pro vězení pro zlobivé děti. Že to tak není, to jsem zjistil až o dost později. Ovšem samotné děcáky, pasťáky, výchovňáky, diagnosťáky a další ústavy opravdu exitují. Pro koho jsou? A jak se tam dětem žije?
Podle výsledků výzkumu z roku 2018 má se sextingem nějakou zkušenost 35 % českých dětí! Každé děsáté détě na internet v roce 2018 umístilo nebo někomu poslalo svou "sexy" fotografii nebo video, na kterých jsou částečně nebo úplně nazí. Celá čtvrtina dětí a mladých lidí do 18 let se pak setkala během minulého roku s tím, že po nich někdo nahou fotku nebo intimní informace vyžadoval.
V rámci našeho putování po temných zákoutích a rizikách internetu jsme už viděli ledacos - vylákávání obětí a.k.a. kybergrooming je pěkné svinstvo, hejtování člověku taky zrovna nevylepší den, phishing dovede člověka jakbysmet potrápit, když si na něj nedá pozor… Ale co považuji za absolutní dno hrůz, se kterými se můžeme ve vodách internetu setkat, je naše dnešní téma - kyberšikana.
Píše se patnáctého třetí 2016, když dvanáctiletý Paul vyráží na procházku do ulic Curychu. Ona to tedy není tak úplně procházka, ale “obchodní” schůzka. Paul je nadšený hráč Minecraftu a před měsícem se ve hře seznámil s Miou. Mia je stejně stará, taky zbožňuje Minecraft, ale není v něm tak dobrá. Dlouho si psali, až Miu napadlo, že by se mohli setkat, Paul by ji třeba něco naučil a ona by mu na oplátku pomohla s rozmachem jeho kostečkovaného světa…
...píše se 23. 3. Paul je zamčen ve sklepě už osm dní. Pravidelně je týrán, bit a sexuálně zneužíván čtyřicetiletým sadistou s nickem Mia. Nahoře se však něco děje! Je slyšet velké rány a místo trýznitele do sklepa vráží policie.
„Ale Bohoušku, nesmíš věřit všemu, co se říká v televizi…“ zní hláška z filmu Pelíšky a je veskrze pravdivá. Ovšem kam se hrabe televize na internet! To je teprve ta pravá džungle lží, mýtů, fake news, hoaxů a dezinformací! Dovedeš rozpoznat pravdivé informace od toho zbytku? Řekneme Ti, jak na to!
Na síti jsme proto, že je tam život. A zábava. A informace. A prostě spousta super věcí. A taky rizika, nástrahy, pasti, úchyláci, hejtři, útočníci… Nechceme před nimi utíkat, ale nějak se před nimi bránit. Když se chtěl někdo bránit proti lumpům ve středověku, postavil si hrad, což musela být fakt fuška. Nám stačí zabezpečit si profily, což zabere jen pár minut. Tak pojďme na to!
moudrá, vždyť proč bychom si měli brát něco od člověka, kterého neznáme? Sice jsem nezaznamenal případ, kdy by takhle někdo rozdával dětem drogy nebo jed, ale smysl to dává. Stejně tak by se ale ve škole mělo říkat: „Neklikej na zprávy od cizích lidí!“ Proč? V nich se totiž nebezpečné návnady reálně objevují…
Internetové diskuse a komentáře u příspěvků na sociálních sítích se občas podobají spíše válečné vřavě, kde nejde ani tak o to, kdo má pravdu, ale kdo koho nejhustěji sundá. Že to může být pro hejtry zábava, to si možná dovedeme lehce představit, stejně jako to, že pro tu druhou stranu to tak příjemné není. Ovšem jaké může mít hejtování na netu následky? A dá se před ním nějak utéct?
Představ si, že internet je Tvoje tělo. A všechny informace, fotky, videa, ale i komentáře na sociálních sítích jsou jako tetování. Některá jsou větší, některá menší, ale všechny mají jedno společné – už nikdy nezmizí beze stopy!
Zase ty internety? No jasně! Rok se s rokem sešel a nás čeká zase naše vlajkové téma – bezpečí na internetu. Člověk by si řekl, že už jsme tu těch článků, videí a komiksů měli na toto téma tolik, že už se snad nedá nic nového přidat, ale…
Dokud svítí sluníčko (přiměřeně), je venku krásně. Co ale dělat, když začně fičet protivný vichr, když začne lejt jako z konve nebo když se sešeří a my musíme strávit v přírodě noc? V první části článku jsme se věnovali tomu, jak se do přírody obléct a obout, abychom pak nebyli nemile překvapeni ani rozmary počasí ani situacemi, kdy se přírodě zachce dokázat nám svou moc. Dneska se mrkneme, co všechno bychom si měli hodit na záda, abychom pobyt v přírodě nepřežívali, ale užívali si ho, a to klidně i několik dní v kuse!
…ať pak není z té divočiny slyšet Tvé volání o pomoc :)
I když žijeme v mírném pásmu, kde nečekáme ani třeskuté mrazy ani tropická parna a monzunové deště, chodit do přírody v džínách a converskách není úplně nic moc. Navíc v lese nemají mikrovlnku a prý tam nebývají k sehnání ani rozumně pohodlné postele…
Tímhle zvoláním se výrostci mé generace zvali na pěstní souboj (ke kterému si nevybavuji, že by kdy došlo). Jestli se to stále tak používá, nevím, těžko říct, dlouho jsem to neslyšel. Každopádně nenech se mýlit, myslím to čistě jako pozitivní výzvu – pojď ven, protože je to tam dobrý! Jak je to tam dobrý? To se dozvíš v naší nové outdoor minisérii POJĎ VEN!
Již brzy vypukne Peříčkový týden, charitativní celorepubliková sbírka Pomozte dětem, kterou pořádá Nadace rozvoje občanské společnosti a Česká televize. Mezi TOP 50 organizacemi, na jejichž činnost se budou vybírat peníze, nechybí Česká asociace streetwork s Jdidoklubu.cz!
Stane se Ti někdy, že nemáš na sváču? Na vlak, na cíga, na pivo…? Předpokládám, že jo (teda ty poslední dva případy snad ne, a pokud ano, tak až v momentě, kdy Ti bylo osmnáct), takové případy, kdy s sebou nemáme potřebnou hotovost, nejsou nic výjimečného, a zpravidla kolem sebe máme někoho, kdo nás „založí.“ Co ale dělat v případě, kdy nám chybí peníze třeba pračku, na auto nebo, nedej Bože, na nájem?
Zbraně mají pojistku proti nechtěnému výstřelu. Auto mívá dětskou pojistku proti nechtěnému otevření dveří. Kapesní nože mají pojistku proti nechtěnému otevření/zavření. Pojistky prostě brání něčemu nechtěnému, popřípadě hasí důsledky toho, čemu zabránit nelze. Jakou pojistku máš Ty?
… a něco pro to dělej!
Alpy, Tatry, ale už i naše Krkonoše nebo Jeseníky - všude hrozí laviny. Chystáš se na svah se školou, s rodiči, nebo s kamarády? Ber toto nebezpečí v potaz a nepodceňuj ho, přichází oteplení a riziko lavin ještě poroste!
- Zaplatím kartou, prosím.
- Karty neberem…
Touto odpovědí obchodník silně riskuje, že se u něj zákazník už znova neobjeví. Stále více se totiž rozmáhá bezhotovostní způsob placení, tedy placení kartou. Je to jednoduché, rychlé, člověk s sebou nemusí tahat hotovost, hledat bankomaty… I používání karet má však svá úskalí. Především proto, že není karta jako karta – každá umí něco jiného a u některých to je past vedle pasti a musíme dávat pozor, abychom se do některé z nich nechytli.
Už nějakou dobu si tu píšeme o penězích – jak si je spořit, jak je všechny neutratit, jak se pojistit, jak si je půjčit, když není zbytí…, ale ještě jsme si nepsali o tom, jak je získat, tedy jak si najít práci nebo brigádu. Pracovní trh je v naší zemi v posledních letech dost nenasytný, takže práci opravdu může najít takřka každý. Samozřejmě se na každého nedostane taková pozice, jakou by si představoval, pochopitelně se taky způsob shánění práce v různých odvětvích bude lišit, existuje však pár zákonitostí, kterými se můžeme řídit.
Už nějakou dobu si tu píšeme o penězích – jak si je spořit, jak je všechny neutratit, jak se pojistit, jak si je půjčit, když není zbytí…, ale ještě jsme si nepsali o tom, jak je získat, tedy jak si najít práci nebo brigádu. Pracovní trh je v naší zemi v posledních letech dost nenasytný, takže práci opravdu může najít takřka každý. Samozřejmě se na každého nedostane taková pozice, jakou by si představoval, pochopitelně se taky způsob shánění práce v různých odvětvích bude lišit, existuje však pár zákonitostí, kterými se můžeme řídit.
