Kyberšikana

Řekni šikaně STOP!

O šikaně už jsme napsali poměrně dost, to však vůbec neznamená, že by téma bylo vyčerpáno, naopak! Šikanu vnímáme jako palčivý problém, ať už je to posmívání, ponižování a pomluvy, nebo dokonce násilí a vyhrožování. Šikanovaný člověk zažívá velkou beznaděj a neví, jak z toho ven. Proto pokračujeme v našem seriálu a tentokrát se zaměříme na to, jak šikaně předcházet a jak se s ní vypořádat.

Normální je nešikanovat

Ve škole, na kroužcích, ve sportovních a dalších zájmových oddílech – všude, kde se lidi pravidelně potkávají a mají mezi sebou vztahy, mluvíme o kolektivu. Tohle potkávání může být radostné, naplňující, může nám dávat pocit jistoty, bezpečí a sounáležitosti. Může to být místo, kam patříme a kde společně s ostatními prožíváme vzestupy i pády, smějeme se i se podržíme, když je nám špatně. Někdy to ale může být i jinak. Kolektiv může být zlomyslný, vztahy vypočítavé, místo radosti cítíme obavy, strach z toho, co na nás kdo zkusí a vytáhne. Co je mezi dětmi a mladými lidmi „normální“, když hranice mezi tím, co je ok, a co už je přes čáru, může být dost tenká?

„My si jenom hrajem…“

Nedávno jsem byl svědkem jedné výmluvné situace. Skupinka čtyř kluků táhla jednoho spolužáka za svým na první pohled kápem se slovy: „Hej kámo, tak ti ho vedem!“ To mi nedalo a musel jsem se zeptat, jestli jim přijde v pohodě někoho takhle „vést“ div ne spoutaného. Všichni odpověděli větou, která je v nadpisu tohoto článku, a ten vedený s docela uvěřitelným úsměvem přitakal, že tomu tak je. Snad ano. Ale sáhněme si do svědomí, jestli jsme se někdy neúčastnili takové hry, která by už hrou tak úplně nebyla…

Víš o někom, komu ubližují? Mrkni, jestli se nejedná o šikanu!

Na jdidoklubu.cz se teď bavíme o šikaně, jenže – co to ta šikana vlastně je? I odborníci se totiž shodují na tom, že rozeznat šikanu je někdy dost těžké! Mezi dětmi a dospívajícími bývá mnoho konfliktů, hádek i bitek, jak tedy máme vědět, kdy už to šikana je a kdy ne?

Šikana je častá, nikoli normální. Poradíme, co s ní!

První měsíc školy je za námi, druhý v půlce a my pro vás na jdidoklubu.cz připravili nové téma – téma, o kterém se na jednu stranu hodně mluví, na stranu druhou bývá často mezi lidmi skryté. A když se provalí, stává se, že ani dospělí moc neví, jak situaci správně řešit. Řeč bude o šikaně, fenoménu, který je podle průzkumů na českých školách bohužel úplně všední.

Nemlč o šikaně!

Díky dvěma „slabým kusům“ – neatraktivnímu, předčasně vyspělému „vědci“ a totálnímu looserovi – jsem možná přežila svá školní léta v pohodě. Mohla jsem to totiž klidně být já, kdo byl „divný“ a „zasloužil si to“. Dneska už můžu věc nazvat pravým jménem. I u nás na škole (přestože se jednalo o školu výběrovou) byla. ŠIKANA.

Víš, co se stane s tvými fotkami?

Slyšela o tom ve škole. Rodiče ji strašili různými nebezpečími. "To znám!" myslela si. Viděla to v televizi. "Ta je ale blbá!" říkala si o holce, které se to stalo, "To bych nikdy neudělala." Věděla, že je to nebezpečné. A pak přesně "to" udělala. A co ty? Budeš chytřejší?

Sexting II. Víš, s kým se seznamuješ?

Stále více dětí a mladých lidí (ale i dospělých) je ochotných sdílet své intimní fotografie či videa na internetu, nebo je posílat mobilem. Je to vzrušující, je to zábavné. Je to vytržení z nudy všedního dne. A to i přesto, že všude slýcháme o tom, jak je to nebezpečné, a že „se to nemá“ dělat. O to víc je to lákavé. Nechceme dělat bu bu bu, když se vyfotíš hambatý, znásilní tě a umřeš! V dalším článku o sextingu chceme informovat o tom, na co si dát pozor.

Bacha na sexting!

Podle výsledků výzkumu z roku 2012 sexting v ČR realizuje cca 7-9 % populace dětí (tj. mladších 18ti let). 7,23 % dětí na internet v roce 2012 umístilo svou "sexy" fotografii nebo video, na kterých jsou částečně nebo úplně nazí. 8,99 % dotazovaných dětí tento materiál někomu dalšímu poslalo přes mobil nebo internet.

Slavným proti své vůli aneb O fotkách a videu na internetu

Máme rádi fotky a videa. Rádi je vytváříme, rádi si je prohlížíme, ještě raději je sdílíme. Jsme zvědaví, co jim řeknou ostatní. Budou se líbit? Chceme se líbit. Chceme zaujmout. A někdy chceme i šokovat, vyniknout. A tak občas zapomínáme, že internet je veřejný prostor, přístupný všem lidem na celém světě, a že všichni rozhodně nejsou hodní a nemyslí to s námi jen dobře. A neuvědomujeme si, že co dáš jednou na internet, to už odsud nedostaneš...

Poznáš agresivní chování?

Když dostane někdo ránu na bradu, je mu jasné, že se stal účastníkem nějakého agresivního konfliktu. Ale druhů šikany je mnohem víc, než jen rána pěstí. A ne každý je dovede správně vyhodnotit. Ani svědek, často ani obět a dokonce ani agresor.

S kyberšikanou má zkušenost více jak 51 % dětí

Největší výzkum rizikového chování českých dětí na internetu (více jak 21 000 zúčastněných) ukazuje, že školáci a studenti se nejčastěji setkávají s verbálními útoky (33 %), obtěžováním za pomoci prozvánění (24 %) a vyhrožováním či zastrašováním (17 %).

Kyberšikanu zažilo 56% českých teenagerů

Obětí kyberšikany se stalo 56,5 procenta českých teenagerů. Výzkum se uskutečnil na konci loňského roku a zapojilo se do něj 10.830 respondentů ve věku od 11 do 17 let.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.