Poznáš agresivní chování?

Poznáš agresivní chování?

Když dostane někdo ránu na bradu, je mu jasné, že se stal účastníkem nějakého agresivního konfliktu. Ale druhů šikany je mnohem víc, než jen rána pěstí. A ne každý je dovede správně vyhodnotit. Ani svědek, často ani obět a dokonce ani agresor.


Někdy vnímáme situaci jinak, než jaká ve skutečnosti je. Může to být proto, že máme potřebu obhajovat svoje jednání nebo zlehčovat jeho důsledky, zrovna tak někteří lidé zlehčují věci, které se dějí jim samotným (časté je to například u obětí šikany nebo domácího násilí - tvrdí, že se nic neděje buď kvůli vztahu k agresorovi nebo ze strachu přiznat svoji roli oběti). Jindy máme naopak nutkání zveličovat, považovat věci za horší než jsou - pak můžeme vidět agresivní jednání za obyčejnou výměnou názorů nebo když se nám nepodaří protlačit svůj cíl na úkor někoho jiného. A v některých případech zkrátka nedovedeme správně vyhodnotit situaci, protože k tomu nemáme dost informací, abychom rozpoznali, co se děje.

Agresí zpravidla rozumíme chování, kterým vědomě a úmyslně někomu ubližujeme, násilně omezujeme jeho svobodu nebo poškozujeme jiné osoby nebo věci. Podobně znějícím slovíčkem s trochu jiným významem je agresivita. Ta znamená tendenci chovat se násilně, ale neznamená samotné agresivní chování. Jde o osobnostní rys, ale nemusí znamenat, že člověk, pro nějž je agresivita charakteristická, se chová násilněji než jiní lidé - pokud o své povaze ví a dovede s ní pracovat, nemusí k agresi samotné vůbec docházet.

Z hlediska formy rozeznáváme agresi myšlenkovou, slovní a fyzickou. Fyzická je asi jasná, slovní agresí se rozumí nadávky, pomluvy, vyhrožování... A myšlenková agrese je vlastně potlačená. Je to stav, kdy dovedeme ovládnout svoje emoce, myšlení a jednání tak, abychom se nedopustili násilného jednání nebo slovních výpadů. Navenek je rozpoznatelná třeba podle zrychleného dýchání, zčervenání, zrychleného tepu... Takže pokud Pepík Jeníka naštve, Jeník by mu nejradši dal pár facek, ale udrží se, pak je to agrese myšlenková. Pokud Jeník Pepíkovi řekne, že to je #@!*&^%#!!!, pak jde o jasný případ agrese slovní. A pokud začne Jeníka pálit dlaň a prostě Pepkovi vlepí políček, dopustil se fyzické agrese.

Pak máme ještě jiné dělení agresivního chování. Z hlediska povahy známe agresi afektivní, která není dopředu plánovaná ani zamýšlená. Je to prostě okamžitá reakce na nějakou věc. Třeba když Pepík ztropí Jeníkovi kanadský žertík a ten mu natáhne jednu utaženou - Jeník to dopředu neplánoval, ale nedokázal na nemístný vtípek zareagovat jinak než v afektu násilím. 
Pokud je agrese uplatněná plánovaně, například jako nástroj k dosažení nějakých jiných cílů, půjde o agresi instrumentální. Typickým příkladem instrumentální agrese je, když Pepík proti Jeníkovi hraje fotbal a utíká sám s míčem na bránu. Jeník vidí, že Pepka nedoběhne, tak mu podkosí špejle, aby nemohl dát gól. Cíl nijak agresivní nebyl - zabránit gólu - ale prostředek k dosažení cíle by byl minimálně na červenou. Už proto, že rozhodně nešlo o afekt, ale plánovaný, chladnokrevný faul.
Třetí typem agrese (myšleno podle povahy) je dlouhodobé, cílené násilí s jasnou převahou agresora vůči oběti. Sem patří šikana, tyranizování a obtěžování. Kdyby tedy náš zlý příkladový Jeník využíval toho, že je o hlavu vyšší nebo jeho rodiče o mega bohatší než neduživý a nemajetný Pepík, kradl mu svačinu, zesměšňoval ho, dával na net jeho zesměšňující videa nebo s ním každodenně ve škole vytíral podlahu, je to jasný příklad šikany. No a pak má pro šibenici rostoucí Jeník ve třídě taky Mařenku, kterou se snaží uhnat. Ví, že Mařenka je děvče nekonfliktní a bojácné, a tak se nerozpakuje ji denně plácnout přes zadek, přinutit ji dát mu pusu, doprovázet ji, kam se pohne, ač o to nestojí a denně ji bombardovat esemeskami a zprávami na FB. To je potom jistě případ obtěžování a někdo by s tím Jeníkem měl konečně něco udělat.
Ještě jedna věta k šikaně - často to ani nemusí vypadat, jako by šikanátor a šikanovaný stáli proti sobě. Oba mohou vypadat jako vzájemní kamarádi a dokonce se i považovat za kamaráda toho druhého. Jestliže je však toto "kamarádství" založeno na nerovnoměrném vztahu, kdy jeden toho druhého "ze srandy" shazuje, pere se s ním, nabádá ho ke sviňárnám..., jde tu skoro jistě o šikanu.

Jistě by šlo vyjmenovat ještě mnoho dalších způsobů dělení agrese - přímá a nepřímá, aktivní a pasivní a fůra dalších - ale myslím, že nám tohle bude pro tentokrát stačit. Z tohoto výčtu chápeme, že agresivní jednání nemusí být jen fyzické nebo jen v afektu, ale že jde o každý případ, kdy někdo někoho úmyslně (tedy ne náhodou) krátí na jeho právech, svodobě, důstojnosti...

A co agrese není?

Když Ti někdo omylem upustí cihlu na nohu, není to agrese, ale nehoda. Zrovna jako když se nerozhlédneš na přechodu a porazí Tě autobus, nejde ze strany řidiče o agresi, jde to Tvoje neopatrnost. Když s Tebou někdo nesouhlasí a dává najevo opačný názor, není to agrese, ale svobodná diskuse. A když se někdo nenechá zmanipulovat nebo prosadí svůj plán, není to agrese, ale asertivita.

V příštím díle našeho TÉMATU MĚSÍCE se mrkneme na to, jak se chovat při setkání s agresorem.

Zatím ahoj!


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.