Šikana je častá, nikoli normální. Poradíme, co s ní!

Šikana je častá, nikoli normální. Poradíme, co s ní!

První měsíc školy je za námi, druhý v půlce a my pro vás na jdidoklubu.cz připravili nové téma – téma, o kterém se na jednu stranu hodně mluví, na stranu druhou bývá často mezi lidmi skryté. A když se provalí, stává se, že ani dospělí moc neví, jak situaci správně řešit. Řeč bude o šikaně, fenoménu, který je podle průzkumů na českých školách bohužel úplně všední.

Šikanu zná skoro každý, to ale neznamená, že je ok

Podle tři roky starého šetření Centra výzkumu protidrogových služeb byla pětina sedmáků až deváťáků na našich školách obětí šikany a pětina pachateli. Třetina stejně starých žáků se setkala s kyberšikanou – ta je většinou přesahem běžné šikany do virtuálního prostoru. O verbální agresivitě svědčí téměř všichni žáci a nadpoloviční většina učitelů. Svědky fyzického útoku byly tři čtvrtiny žáků 7. až 9. tříd českých ZŠ. Podrobnosti najdeš zde.

Existuje názor, že když vytvoříme jakýkoli formální kolektiv, neboli dáme náhodně dohromady lidi, kteří by se jinak nikdy nesdružili – ať už za účelem vzdělávání (ve škole), trestu nebo výchovy, výcviku (ve vězení, výchovném ústavu, na vojně) – šikana se vždy zákonitě objeví. Toto prostředí je jako kvas, kde to po prvotním oťukání začne pěkně kypět. Děti a dospívající, ale i dospělí, instinktivně zaujímají různé role a bojují o své postavení v kolektivu. Tyto role se do nich otisknou a při přechodu do nového kolektivu často pokračují v rozehrané hře, aniž by si to uvědomovali. Mění se jeviště, postavy, ale své role si neseme dál.

Kde je nejvíc šikany? Ve škole a ve vězení!

Čím je kolektiv větší a lidé k sobě mají dál (jsou z odlišných kultur, mají rozdílné hodnoty, zázemí, zájmy), tím je výskyt a rozvoj šikany pravděpodobnější. A tradiční škola je pro šikanu něco jako kompost pro okurky. Proč? Škola je ve své podstatě konkurenční prostředí založené na soutěži, úspěchu silnějších a propadu slabších, odměnách a trestech, ale také moci a podřízenosti – škola má svým způsobem hodně společného s věznicí, kde také tvrdým budováním postavení vězni získávají výhody a v zásadě tam jde o přežití. Schválně si zkus hru School or prison, kde máš podle obrázků uhodnout, o kterou instituci se jedná ;-)

Jiná škola je možná

Je samozřejmě stále více ředitelů škol, kteří si toto uvědomují a vytváří pro žáky lepší prostředí – staví na důvěře, svobodě vyjádření a názoru, respektu k druhému a k jeho individualitě, touze poznávat, učit se, třídní kolektivy jsou menší a lidé k sobě mají blíž – spojují je různé zážitky, společné projekty. Do takové školy je pak radost chodit! Ale co když takové štěstí nemáme?

Je důležité si uvědomit, že klima ve třídě je podobné celkovému klimatu školy. Jaké toto klima bude, to záleží především na řediteli a učitelích, protože oni jsou ti, kdo určují směr, oni jsou ti, kdo jsou zodpovědní za řešení případných problémů.

Říká se, že šikana je „nemoc kolektivu“. Není to „chyba“ těch, kdo jsou terčem útoků. Oběti šikany nejsou „horší“ než ostatní, často jen bývají něčím odlišní – což je ale naprosto v pořádku! Ve fungující skupině jsou všichni lidé přijímáni takoví, jací jsou, protože každý člověk je jedinečný a může druhého svým pohledem, schopnostmi a názory obohatit, přispívat celému kolektivu něčím důležitým. A i na agresory se dá dívat tak, že v lepších podmínkách a s větší podporou by mohli být úplně jiní, nápomocní ostatním, že i oni mají nějaké slabé místo, které si snaží zahojit.

Jak se rodí kolektiv

Existuje vědní obor sociologie, který se zabývá zkoumáním života jedinců, skupin a společenství. Do podrobností zde nepůjdeme, ale je dobré si říct, že když se bavíme o třídním kolektivu, že je to nějaká sociální skupina, kde panuje určitá hierarchie, členové mají jisté postavení a mezi sebou vztahy. Tato skupina si stanovuje skupinové normy, řeší konflikty uvnitř skupiny určitým způsobem, stejně jako reaguje určitým způsobem na nějaký zásah zvenčí. Celek je víc, než součet částí. Celek je nový organismus.

Každá skupina se vyvíjí a tento vývoj můžeme rozdělit do několika fází:

  1. První kontakt a oťukání

Přicházíme do nového kolektivu a nevíme, co čekat. Poznáváme se, oťukáváme, jsme nesmělí a zdrženliví. Sbíráme informace o tom, jak to tady funguje.

Jestliže jsi na nové škole, v novém kolektivu, je dobré se zúčastnit různých seznamovacích akcí, pokud škola takové akce pořádá. Je to dobrá příležitost poznat nové spolužáky, zažít se v různých situacích mimo školu, legračních i náročných, a mít tak k sobě blíž. Máš-li možnost, neváhej a jdi do toho!

  1. Boj o moc, kvašení

Členové skupiny se již lépe znají a přicházejí konflikty. Bojujeme o postavení a o moc. Vytvářejí se skupinová pravidla a normy.

Tohle je stěžejní fáze! Je běžné, pokud ve třídě zkraje dochází k nějakým konfliktům a hádkám. Neházej flintu do žita, děje se to tak všude. Vzpomínám na to, jak jsem nastoupila do nové školy, nového kolektivu. Bylo nám 12 let a po prvotním oťukání vznikl spor mezi dvěma holkami o to, kdo bude sedět ve třetí lavici u okna. Jedna z dívek měla v nové třídě vztahy z předchozího kolektivu, druhá (XY) neznala nikoho. Holky se popraly a vše vyústilo v "petici", která kolovala po třídě - "podepiš, že XY je kráva!". Dotyčná si z toho ale moc nedělala, neuzavřela se, s ostatními se dál bavila a časem jsme to jako třída "rozchodili" a chovali se tak, jakoby se tato politováníhodná událost nestala.

Snaž se ustát své postavení. Jak říká král Miroslav, nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. :-) Buď kamarádský/á, ale nepodlézej ostatním. Boje nebudou trvat věčně.

  1. Důvěrnost a intimita, vyjasnění

Časem si uvědomujeme, co nám skupina přináší dobrého. Členové se umí navzájem podpořit, společně řešit úkoly a problémy.

Pokud to tak není a skupina ustrne v bojích a intrikách, má nakročeno do průšvihu – k šikanóznímu klimatu. Pak musí přijít nějaký zásah zvenčí - což je úkol pro učitele, výchovné poradce, školní psychology a školní preventisty. Někdy si učitelé neví rady, nicméně do školy může docházet někdo zvenku a se třídou pracovat na lepších vztazích. Důležité je chtít a nezavírat před problémem oči.

  1. Rozlišení a jednání

Skupina je soudržná, pojí ji pevné vztahy, má společné cíle a postupy. Ve skupině najdeme porozumění.

Pro to stojí něco udělat, nenechat to náhodě! Protože většinu učiva stejně zapomeneme, ale pocity a prožitky, vztahy, ty si neseme dál.

  1. Rozchod, rozpuštění

Jednoho dne to skončí. Rozcházíme se každý svou cestou. Pevné vazby a přátelství ale mohou přetrvat a často také přetrvávají i po rozpuštění skupiny.

Jenže bacha – i to zlé může přetrvávat a můžeme si to přenést do nového kolektivu, když s tím něco neuděláme, jak už jsem nastínila v úvodu.

Jak moc tento náčrt odpovídá tomu, co znáš ze školy? Kde se nachází vaše třída? Pokud směřujete k důvěrnosti a společnému pohodovému fungování, nezbývá, než ti gratulovat a ocenit tebe, tvé spolužáky i učitele za skvělou práci!

Ale co když se fakt snažíš a přesto máš pocit, že spolužáci jsou příšerní, boje o moc nesnesitelné a zlé, ve škole se necítíš dobře a tušíš, že důvěrnost a intimita je něco, co je vašemu kolektivu na hony vzdálené?

Pak můžeš pokračovat článkem Jak přežít špatný kolektiv, a hlavně – jsme tu pro tebe na našem poradenském chatu, kde se můžeš bez obav s čímkoli anonymně svěřit. Pracovníci chatu jsou vyškolení pro práci s mladými lidmi v obtížných situacích, umíme vyslechnout, podpořit, poradit a máme zkušenost s různými těžkými tématy. S námi můžeš mluvit o čemkoli – důvěrně a s respektem! Stačí jen kliknout.

Zdroje:


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.