Nedávno jsem byl svědkem jedné výmluvné situace. Skupinka čtyř kluků táhla jednoho spolužáka za svým na první pohled kápem se slovy: „Hej kámo, tak ti ho vedem!“ To mi nedalo a musel jsem se zeptat, jestli jim přijde v pohodě někoho takhle „vést“ div ne spoutaného. Všichni odpověděli větou, která je v nadpisu tohoto článku, a ten vedený s docela uvěřitelným úsměvem přitakal, že tomu tak je. Snad ano. Ale sáhněme si do svědomí, jestli jsme se někdy neúčastnili takové hry, která by už hrou tak úplně nebyla…
Když si totiž zkusíte udělat průzkum, kolik lidí se setkalo se šikanou, největší množství respondentů se nejspíš přihlásí k tomu, že se se šikanou setkali jako přihlížející. Výrazně méně je pak lidí, kteří se přiznají k tomu, že šikanu zažili na vlastní kůži v roli obětí. Z celkem pochopitelných důvodů se k tomu totiž každá oběť nepřizná – co kdyby se to někdo dozvěděl? Daleko nejméně je pak však těch, kteří by prohlásili, že oni sami někoho šikanovali.
Proč to tak je? Hlavní důvody jsou dva. Prvním, co by nás mohl napadnout, je prosté zatloukání. Tedy situace, kdy si uvědomujeme, že se na někom cíleně vybíjíme, ale nechceme to ostatním, ale třeba ani sami sobě přiznat. Druhý, a řekl bych, že častější důvod je ten, že si vůbec neuvědomujeme, že bychom dělali něco špatného a z nějaké příčiny si stále myslíme, že jde o nevinnou hru.
Kdo to rozsoudí, jestli je to ještě hra, nebo už jde o šikanu? Jistě by to mohl zvládnout psychologický poradce, možná i učitel, ti se k tomu ale dostávají až v momentě, kdy už bývají napáchané dost velké škody. Mohli bychom však docela dobře poznat sami, jestli je ta naše „hra“ ještě v pohodě.
Zkusme si představit hypotetickou situaci, že se posmíváme jednomu spolužákovi, čas od času ho dloubneme do žeber, v zimě mu hodíme sněhovou kouli do obličeje, případně jinak si z něj tropíme legrácky. Zkusme se teď zamyslet, proč to děláme?
Vidíš to, řeklo by se, že agresor a šikanátor je někdo, kdo úmyslně dělá něco špatně. A přitom v mnoha případech půjde spíš o člověka, který neví, že něco nedělá dobře. Tobě, kdo jsi dočetl/a až sem, gratuluji! Proč? Protože už víš, na co si dát pozor, aby ses nestal/a člověkem, na kterého si ostatní budou ukazovat jako na agresora a zloducha. ;)