O šikaně už jsme napsali poměrně dost, to však vůbec neznamená, že by téma bylo vyčerpáno, naopak! Šikanu vnímáme jako palčivý problém, ať už je to posmívání, ponižování a pomluvy, nebo dokonce násilí a vyhrožování. Šikanovaný člověk zažívá velkou beznaděj a neví, jak z toho ven. Proto pokračujeme v našem seriálu a tentokrát se zaměříme na to, jak šikaně předcházet a jak se s ní vypořádat.
Šikanovaný člověk se za to, že je šikanovaný, většinou stydí a není schopen o tom moc mluvit. Vnímá se jako podřadný, špatný, nehodný lásky. Stud je hnusný pocit, zlý našeptávač, který nás stahuje dolů na dno. A když se na něj pořádně podíváš, uvidíš ještě jednoho démona, se kterým se drží za ruku. A tím je pocit viny.
Šikana není Tvoje vina, ale je to Tvůj problém
Pokud Tě někdo šikanuje, věz, že to NENÍ TVOJE VINA! Je to vina toho/těch, kdo šikanují. Jenže, děje se to Tobě. To znamená, že JE TO TVŮJ PROBLÉM a Ty ho musíš řešit. Vezmi zodpovědnost za svůj život do svých rukou, tohle je zásadní – co s tím budeš dělat, aby to přestalo? Samo to totiž nepřestane, vyžaduje to od tebe aktivitu, boj za sebe sama. Jak se za sebe postavíš?
Zaprvé je třeba si říct, že to, co se mi děje, je fakt šikana. Pokud jde o fyzické násilí, tam je to většinou jasné brzy. U psychického ubližování už to tak jednoznačné být nemusí – všímej si chování lidí kolem sebe. Někdo tě pomlouvá, ponižuje, nadává ti?
Pokud se to stalo poprvé, mohl mít ten člověk jenom špatnou náladu, špatně si vyložit nějaké Tvoje chování, nebo mu o Tobě mohl někdo něco navykládat. Dobře si všechno zapamatuj i se všemi detaily (můžeš si je zapsat, kdy se co stalo, kdo v tom zapletený), ale zachovej klid. Když se nic dalšího neděje, pravděpodobně jsi to ustál/a, nicméně buď pozorný/á, jestli se podobné chování nebude opakovat. Agresor se může bavit tím, že rozjitří emoce, že se „něco děje“. Někdy tedy stačí být v klidu (tj. neposkytovat agresorovi zábavnou emotivní reakci), šikanátor/ka to jednou, dvakrát zkusí a pak ho/ji to přestane bavit.
Ovšem také se může stát, že začne „přitvrzovat“, aby dostal/a, co chce.
Takže u strategie ignorace určitě nezůstávej a jestliže to zkusí podruhé i potřetí, je třeba se jasně vymezit a nastavit tomu, kdo se k tobě chová špatně, hranice, co si necháš líbit a co ne.
Řekni STOP
A to je klíčové – seber všechnu svoji vnitřní sílu a sebevědomí a jasně řekni, že si nepřeješ, aby se k tobě dotyčný/á tak a tak choval/a. Pokud se s tebou začne dohadovat, řekni STOP, nestalo se to poprvé a vyjmenuj všechny věci, co se doposud staly.
Pěstuj svoji sílu
Je síla vnitřní - psychická - a síla fyzická a obě jsou spojené se sebevědomím. Jestliže ho máš nízké a nevíš, jak si ho zlepšit, zkus na to jít přes tělo. Tělo a mysl jsou celek, pokud budeš v dobré fyzické kondici, příznivě se to projeví na tvé psychice a v celém tvém životě. Trénuj svoje tělo, ne proto, abys v bitce vyhrál/a, ale abys zlepšil/a svoji kondici, držení těla. To všechno se odrazí na Tvém sebevědomí. Někdy stačí být připravený/á a už tento fakt má za následek to, že žádná bitka třeba vůbec nenastane.
Sebevědomí je základ
Co oběti šikany většinou spojuje? Nemají se rády a myslí si o sobě jen to nehorší, podceňují se. Tohle je potřeba změnit a opravdu se to i změnit dá, když na sobě budeš pracovat. Zlepšuj svoji mysl, to, jak o sobě smýšlíš. Je načase se začít mít rád/a. Možná to je to poselství, které musíš pochopit, aby si k Tobě ostatní přestali dovolovat ošklivé věci. Jak na to? Po malých, ale jistých krůčcích! Každý den si 5 min. u zrcadla říkej hezké věci. Pochval se za to, co je na Tobě a v Tobě krásné, v čem jsi dobrý/á, co se ti povedlo, nebo že ti to sluší. Sleduj svůj obličej, jak se mění, když si říkáš hezké věci. Myšlenky ovlivňují náš vzhled, naše chování, ovlivňují lidi kolem nás, zkrátka – ovlivňují toho mnohem víc, než si jsme vůbec schopní představit. Změň sebe a změníš svět!
I agresor může být v jiném vztahu (např. v rodině) oběť a zvyšuje si své vlastní pošramocené sebevědomí a zraněné city tím, že sráží ostatní. Vstoupíš-li do konfliktu se sebevědomím, je pravděpodobné, že šikana hned takto v zárodku přestane. Může se ale stát, že máš co do činění s člověkem, který má fakt velký problém, může se jednat i o psychickou poruchu, nebo zažil něco fakt ošklivého, co si teď vybíjí na druhých, protože to neumí jinak, nebo protože je prostě krutý/á. A tam samotné sebevědomí nemusí stačit.
Mluv o tom!
Jak už jsme tu řekli, ale není marné to zopakovat, není v pořádku se bát. Žít ve strachu nejde. Ubližuje ti někdo, koho se bojíš? Nebo jsi svědkem takového ubližování? Řekni to dospělému člověku, kterému důvěřuješ! Řekni to rodičům, učiteli, pracovníkovi/ci nízkoprahového klubu pro děti a mládež – pokud takový klub v místě bydliště máš, řekni to třeba sousedovi, ale nenech si to pro sebe! Jestli nevíš, komu to říct, nebo zatím nevíš, jak to říct, je tu náš anonymní poradenský chat, kde se můžeš s čímkoli svěřit.
Všechno nemusíš a někdy ani nemůžeš zvládnout sám/a. Zvláště pokročilejší šikanu nemůžeš sám/a zastavit, není to v tvých silách. Je potřeba komunikovat – vyřešit to mohou a musí dospělí (rodiče, učitelé), ale musí se o tom dozvědět. A oni to často do poslední chvíle neví, když se o tom mlčí. Takže si svoje trápení nenechávej pro sebe, čím dříve to řekneš, tím dříve se to začne řešit a nezajde to tak daleko.
Držíme palce všem, kdo se s tímto problémem potýkají. Ať už jsi to právě Ty, někdo blízký, nebo jsi se se šikanou setkal/a jako přihlížející. Pokud budeš mít jakékoli otázky, nebo pochybnosti o sobě, o tom, co se děje, nebo zda to můžeš zvládnout, zda můžeš pomoci a jak, neváhej a stav se u nás na poradenském chatu! Nebo k nám pošli kámoše, o kterém víš, že potřebuje podporu a pomoc ;-) I to může být důležité a může to hodně změnit!
Související články:
Normální je nešikanovat
„My si jenom hrajem…“
Šikana je častá, nikoli normální. Poradíme, co s ní!
Mám strach - komiks o šikaně
Nemlč o šikaně!
Odkazy:
Svět podle Katky: Jak se bránit šikaně