Rady pro život

Poruchy příjmu potravy - Když se z jídla stane peklo.

Příjem potravy je jednou ze základních fyziologických potřeb. Stejně, jako potřebujeme dýchat, vylučovat, hýbat se, nebo spát, potřebujeme také jíst. Protože jídlo je životně důležité, zachovalo se o něm také spousta citátů a přísloví – třeba že „Bez jídla a pití chladne láska“ (Terentius), nebo: „Jez dokud můžeš, protože nikdy nevíš, kdy budeš jíst příště.“ (indiánské přísloví). Pro většinu lidí je jídlo radost a potěšení. Ale ne pro všechny. Problém nastává, když příjem potravy pro nás představuje trápení a tohle trápení v podobě jídla roste do obřích rozměrů, až pohltí celý náš život…

Nedělám to schválně

Začalo to v první třídě. Seděl jsem v lavici a pokaždé se se mnou všechno točilo, věci tancovaly samy na stole, židle se houpala, jazyk si mluvil, co chtěl a kdy chtěl, nohy chodily k oknu, kdy se jim zachtělo.

Život zbarvený na černo – deprese a úzkost

Slovo deprese se dnes stává běžnou součástí našeho slovníku a ztrácí svůj cejch podivnosti. O psychických problémech se dost mluví a stále víc jsou brány jako něco, s čím je dobré zajít k nějakému odborníkovi, za co není třeba se stydět. To je bezesporu dobrý trend - lidé si uvědomují, že nemusí být na své problémy sami a že pomoc existuje.

Není všechno depka, co se mračí

Znáš to. Máš blbou náladu, nechce se Ti vstávat, je Ti smutno, nic nemá smysl... Skoro by člověk řekl - máš depresi. Jenže není depka jako depka. Smutek můžeme mít, i když jsme zcela zdraví - jen nás prostě něco popadlo nebo reagujeme smutkem na nějakou špatnou událost nebo zprávu. Nemusíš se ale děsit, to je úplně normální. Jak poznat "depku" od deprese?

Kudy dál? Aneb život po covidu

Dospěli jsme už na konec doby covidové? Těžko říct, názory na to se dost různí a rozsoudí je s jistotou až časy budoucí. Nicméně s přesvědčením můžeme říct, že se nám trochu rozšiřují pohledy tak, že vnímáme i jiné věci, než celosvětová pandemie. A v tom pohledu bychom neměli ztratit z patrnosti staré povinnosti, ke kterým se musíme vrátit, i nové výzvy, před něž jsme byli postaveni. Které to jsou?

Zpátky do života!

Fanoušci žánru post-apo měli možnost v posledních několika měsících zažívat příběhy svých oblíbených knih/filmů na vlastní kůži – nouzový stav, masky, prázdné ulice, hromadění zásob (třeba v USA včetně zbraní), nevyzpytatelný a (alespoň v myslích lidí) všudypřítomný nepřítel… Teď se jim realita od známého scénáře ale výrazně odvrací. Pokud vím, postapokalyptické příběhy podobnou katastrofou začínají, následuje hromadné vymírání a vytrvá hrstka přeživších ve světě, který už nikdy nebude takový jako dřív. Namísto toho ale u nás přichází postupný návrat k normálnímu životu. Co se změnilo? A jaký scénář můžeme dál očekávat?

I hlava může být nemocná

Nemoc není ostuda. Je to zátěž, kterou musíme nést a poprat se s ní. Ať je to chřipka, covid nebo zlomená ruka.
Nebo zlomená duše a nemocná hlava. Je to nemoc jako každá jiná a je třeba s ní bojovat, ne se za ni stydět!

Pořád doma...

Nuuudaaa!

Koronavirový čas je pěkná otrava, když ho není čím naplnit... I když - opravdu není čím naplnit? Není čas vyzkoušet nové věci, dávné sny, vzít karanténu jako příležitost něco se naučit? Teď na to máš čas! Jdi do toho! :)

Hejbni kostrou!

Karanténa trvá a trvá a trvá. Svaly ochabují a ochabují a ochabují. Kila přibývají a přibývají a přibývají. Chuť něco dělat slábne a slábne… A dost! Návrat do normálního života možná potrvá ještě týdny a měsíce, ale abychom se do něj vůbec kdy vrátili, je potřeba začít teď! U sebe doma, přičemž klíčová slova jsou aktivita a pohyb. Pojď do toho s námi!

Jak se nezbláznit v karanténě

Ráno jsem z pračky vytáhl roušku, vyvařil ji a vyžehlil, zkontroloval baterku v telefonu a notebooku, do kapsy přihodil dezinfekční gel (který byl nedílnou součástí lékárničky i před epidemií, takže jsem kvůli němu nemusel rabovat lékárnu), nasadil a utěsnil roušku a vydal se do terénu psát dnešní článek s návodem, jak se nezbláznit v karanténě a jak se nezabít, když je rodina tak dlouho pohromadě…

Koronavirus - leze nám víc na plíce, nebo na mozek? Vše, co potřebuješ o novém viru vědět

Je toho plný internet, sociální sítě, televize… Zkrátka tomu není vyhnutí. SARS-CoV-2. Tahle sotva 100 nanometrů veliká kulička s výběžky připomínajícími sluneční erupci zachvátila svět. Proč je kolem toho takové haló, jaké nebezpečí hrozí, odkud se vzalo a co proti němu můžeme dělat? Přinášíme odpovědi na zásadní otázky o koronaviru tak, aby jim rozuměl každý z nás.

Když rodiče zlobí…

...tak jsou potrestáni, stejně jako když zlobíš Ty. Jenom oni to neodnesou opisováním školního řádu, nedostanou zaracha, nemusí klečet v koutě. Tresty pro dospělé jsou poněkud jiného a dlouhodobějšího charakteru a zasahují zpravidla celou rodinu, děti nevyjímaje. Jaké to je, být dítětem trestance?

Za tátou na návštěvu

Už dlouho si tu píšeme o různých prostředích, ve kterých děti mohou vyrůstat. Že pro dítě nejlepším prostředím je funkční rodina, kde jsou dva rodiče a děti, to asi není třeba zmiňovat. Už ale víme, že život si s našimi osudy dost pohrává a někdy nemáme to štěstí být v úplné rodině. Třeba proto, že někdy nevydrží partnerství rodičů a rodina se tak rozpadne. Znamená to, že je tím vše ztraceno? Zdaleka to tak být nemusí, ale život s jedním rodičem má svá specifika, o kterých je dobré vědět. Pojďme se na ně podívat!

OSPOD není paní Zubatá. Co dělá ta pověstná

Když se řekne OSPOD, řada z vás asi nebude mít nejmenší ponětí, co ta zkratka má znamenat. Mnohem známější je pojem “sociálka,” při které se asi někomu vybaví, že půjde o nějakou instituci, která se zabývá dětmi z problémových rodin. Ta představa je ale v mnohých případech dost nepřesná a plná různých mýtů a polopravd. Tak se na to pojďme podívat a udělat si jasno.

Když rodiče přestávají být partnery - druhá část

V první části článku jsme si psali, jak to u nás s rozvody vypadá, co všechno dítě v rodině, která se rozpadá, může prožívat. Popsali jsme si taky chyby rodičů, kterými mohou situaci svých dětí ještě zhoršit. Dnes se ale podíváme na tu světlejší stránku - dá se totiž i napomoci tomu, aby pro dítě rozvod rodičů nebyl traumatem. Dají se najít věci, kterými můžeme pomoci svým kamarádům, jejichž rodiče se rozhodli to zabalit. A v neposlední řadě se taky dají najít služby, kde najdeš pomoc a podporu v případě, že Ty sám/sama prožíváš doma těžké chvilky s rozchodem svých rodičů. Tak pojďme na to!

Když rodiče přestávají být partnery - první část

S námi dospělými je to těžké. Jednou se do někoho zamilujeme, vezmeme se nebo spolu začneme žít, máme spolu děti, ale pak najednou zjistíme, že už spolu být nedokážeme. A přichází hádky, rozchod, rozvod, další hádky a tahanice a s tím i spousta těžkých chvil pro naše děti. Dá se nějak zařídit, aby dítě rozvodem rodičů netrpělo?

Mají mě rádi, jen mi nemůžou zaplatit... Skoro nic.

Česká republika roku 2020 si na tom, co se financí týče, nestojí úplně špatně. Alespoň ve srovnání s většinou světa a snad všemi dobami v dějinách jsme na tom dost dobře. Přesto ne každý si může dovolit to, co by chtěl. A někteří si nemohou dovolit dokonce ani to, co potřebují. Jaké to je, žít v rodině pod hranicí chudoby?

Jak se žije dětem z “mokré čtvrti”

Alkohol je v naší krajině vnímán vlastně celkem pozitivně. Pivo je vnímáno jako naše kulturní bohatství, víno je záležitostí noblesy a svátečních momentů, whisk(e)y, slivovice, rum, všemožné pálenky jsou v reklamách prezentovány jako téměř nezbytný doplněk pro párty, pro “drsné chlapy” a já nevím co všechno. Ale co když těch piv je každý večer deset? Vína každý den dva litry? Nebo pečlivě schovaná flaška vodky denně? Jak je potom takovým lidem? A jak je jejich dětem?

Milý deníčku...

Zajímá Tě, jak dopadl komiks, který jsi měl/a v rámci právě skončené soutěže doplnit? Možná ne tak špatně - má to vyhlídky na zlepšení!
Pokud si i Ty někdy nevíš rady, jak dál, můžeš to zkusit stejně a obrátit se na někoho pro radu - třeba na naši Poradnu!

Prej, že “škoda rány, která padne vedle…”

Na základní škole byli jasně vidět, všichni jsme si jich všímali. Většinou neměli modřiny v obličeji, spíš na zádech, na nohou, aby to nebylo poznat. Ale měli dost zoufalé výrazy, kruhy pod očima, byli často mimo školu, prý nemocní. Byli často podráždění, jeden jakoby ustrašený, druhý víc agresivní. Kdo? Kluci, kteří doma zažívali domácí násilí.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.