Rady pro život

Za pět dní do školy! Jsi ready?

Nejdelší prázdniny v historii od dob Marie Terezie se pomalu ale jistě blíží ke konci. Oukej, vlastně se ten konec blíží dost rychle a už v úterý 1. září půjdou někteří z nás po neuvěřitelných 174 dnech zpátky do školy. V čem bude tento školní rok nový? Jak je potřeba se připravit? Pojďme se na to podívat!

Jsem dyskalkulik a dyspraktik

Už víme, co je to dyslexie a dysgrafie. Víme, že tyto potíže o člověku vůbec nevypovídají, že by byl hloupý, líný, nešikovný... A v minulém článku jsme si slibili, že se příště mrkneme ještě na další formy specifických poruch učení - na dyskalkulii, dyspraxii, dysmúzii a dyspinxii. No tak tedy tady je to příště:

Jsem dysgrafik a dyslektik II

V minulém článku jsme si obecně povídali o specifických poruchách učení (SPU) - co je způsobuje, jak se projevují, jak se s nimi žije, jak se dají zmírňovat… Dnes si zahrajeme trochu na encyklopedii a pokusíme se vysvětlit, co jsou jednotlivé dys- zač a jak se projevují.

Jsem dysgrafik a dyslektik...

...zpívá Xindl X v jedné své písničce, která před pár lety hrála z každého rádia asi desetkrát denně. Nevím, co všechno z té písničky byla pravda, ale přiznání k tolika (nejen) specifickým poruchám učení by byl odvážný coming out. Každopádně podle některých průzkumů sedí ve školních lavicích až dvacet procent dětí, které některou z těchto poruch mají, tak se dnes podíváme na to, co jsou všechny ty dys- věci zač a jak se s nimi dá žít.

Nedělám to schválně

Začalo to v první třídě. Seděl jsem v lavici a pokaždé se se mnou všechno točilo, věci tancovaly samy na stole, židle se houpala, jazyk si mluvil, co chtěl a kdy chtěl, nohy chodily k oknu, kdy se jim zachtělo.

Život zbarvený na černo – deprese a úzkost

Slovo deprese se dnes stává běžnou součástí našeho slovníku a ztrácí svůj cejch podivnosti. O psychických problémech se dost mluví a stále víc jsou brány jako něco, s čím je dobré zajít k nějakému odborníkovi, za co není třeba se stydět. To je bezesporu dobrý trend - lidé si uvědomují, že nemusí být na své problémy sami a že pomoc existuje.

Není všechno depka, co se mračí

Znáš to. Máš blbou náladu, nechce se Ti vstávat, je Ti smutno, nic nemá smysl... Skoro by člověk řekl - máš depresi. Jenže není depka jako depka. Smutek můžeme mít, i když jsme zcela zdraví - jen nás prostě něco popadlo nebo reagujeme smutkem na nějakou špatnou událost nebo zprávu. Nemusíš se ale děsit, to je úplně normální. Jak poznat "depku" od deprese?

Kudy dál? Aneb život po covidu

Dospěli jsme už na konec doby covidové? Těžko říct, názory na to se dost různí a rozsoudí je s jistotou až časy budoucí. Nicméně s přesvědčením můžeme říct, že se nám trochu rozšiřují pohledy tak, že vnímáme i jiné věci, než celosvětová pandemie. A v tom pohledu bychom neměli ztratit z patrnosti staré povinnosti, ke kterým se musíme vrátit, i nové výzvy, před něž jsme byli postaveni. Které to jsou?

Zpátky do života!

Fanoušci žánru post-apo měli možnost v posledních několika měsících zažívat příběhy svých oblíbených knih/filmů na vlastní kůži – nouzový stav, masky, prázdné ulice, hromadění zásob (třeba v USA včetně zbraní), nevyzpytatelný a (alespoň v myslích lidí) všudypřítomný nepřítel… Teď se jim realita od známého scénáře ale výrazně odvrací. Pokud vím, postapokalyptické příběhy podobnou katastrofou začínají, následuje hromadné vymírání a vytrvá hrstka přeživších ve světě, který už nikdy nebude takový jako dřív. Namísto toho ale u nás přichází postupný návrat k normálnímu životu. Co se změnilo? A jaký scénář můžeme dál očekávat?

I hlava může být nemocná

Nemoc není ostuda. Je to zátěž, kterou musíme nést a poprat se s ní. Ať je to chřipka, covid nebo zlomená ruka.
Nebo zlomená duše a nemocná hlava. Je to nemoc jako každá jiná a je třeba s ní bojovat, ne se za ni stydět!

Pořád doma...

Nuuudaaa!

Koronavirový čas je pěkná otrava, když ho není čím naplnit... I když - opravdu není čím naplnit? Není čas vyzkoušet nové věci, dávné sny, vzít karanténu jako příležitost něco se naučit? Teď na to máš čas! Jdi do toho! :)

Hejbni kostrou!

Karanténa trvá a trvá a trvá. Svaly ochabují a ochabují a ochabují. Kila přibývají a přibývají a přibývají. Chuť něco dělat slábne a slábne… A dost! Návrat do normálního života možná potrvá ještě týdny a měsíce, ale abychom se do něj vůbec kdy vrátili, je potřeba začít teď! U sebe doma, přičemž klíčová slova jsou aktivita a pohyb. Pojď do toho s námi!

Jak se nezbláznit v karanténě

Ráno jsem z pračky vytáhl roušku, vyvařil ji a vyžehlil, zkontroloval baterku v telefonu a notebooku, do kapsy přihodil dezinfekční gel (který byl nedílnou součástí lékárničky i před epidemií, takže jsem kvůli němu nemusel rabovat lékárnu), nasadil a utěsnil roušku a vydal se do terénu psát dnešní článek s návodem, jak se nezbláznit v karanténě a jak se nezabít, když je rodina tak dlouho pohromadě…

Koronavirus - leze nám víc na plíce, nebo na mozek? Vše, co potřebuješ o novém viru vědět

Je toho plný internet, sociální sítě, televize… Zkrátka tomu není vyhnutí. SARS-CoV-2. Tahle sotva 100 nanometrů veliká kulička s výběžky připomínajícími sluneční erupci zachvátila svět. Proč je kolem toho takové haló, jaké nebezpečí hrozí, odkud se vzalo a co proti němu můžeme dělat? Přinášíme odpovědi na zásadní otázky o koronaviru tak, aby jim rozuměl každý z nás.

Milý deníčku...

Zajímá Tě, jak dopadl komiks, který jsi měl/a v rámci právě skončené soutěže doplnit? Možná ne tak špatně - má to vyhlídky na zlepšení!
Pokud si i Ty někdy nevíš rady, jak dál, můžeš to zkusit stejně a obrátit se na někoho pro radu - třeba na naši Poradnu!

Prej, že “škoda rány, která padne vedle…”

Na základní škole byli jasně vidět, všichni jsme si jich všímali. Většinou neměli modřiny v obličeji, spíš na zádech, na nohou, aby to nebylo poznat. Ale měli dost zoufalé výrazy, kruhy pod očima, byli často mimo školu, prý nemocní. Byli často podráždění, jeden jakoby ustrašený, druhý víc agresivní. Kdo? Kluci, kteří doma zažívali domácí násilí.

Kdo uteče, vyhraje… Ale za jakou cenu?

Útěk je jednou z nejpřirozenějších reakcí na nějaké ohrožení. Utéct se dá před požárem, před rvačkou, před válkou, rozzuřeným psem… Dnes ale bude řeč o jiném útěku, který jako řešení svých problémů volí zhruba čtyři stovky dětí ročně – útěku z domova.

Bude mi líp!

Nebo nebude? Co člověka přinutí k útěku z domova? Co ho venku čeká? Jak se dají problémy doma řešit i jinak?

Slyšíš volání divočiny? Tak se do ní slušně vybav! Part I

…ať pak není z té divočiny slyšet Tvé volání o pomoc :)
I když žijeme v mírném pásmu, kde nečekáme ani třeskuté mrazy ani tropická parna a monzunové deště, chodit do přírody v džínách a converskách není úplně nic moc. Navíc v lese nemají mikrovlnku a prý tam nebývají k sehnání ani rozumně pohodlné postele…

Máš hluboko do kapsy? Máš pocit, že na nic nemáš a pořád musíš jenom makat? Pojď to změnit! Spolu s jdidoklubu.cz se nauč ovládat své finance a skloubit hospodaření s aktivním životem, který Tě bude bavit!

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.