Zatímco někteří se mohou před množstvím posluchačů cítit jako ryba ve vodě, jsou tací, pro které veřejné mluvení a všeobecně vyjadřování před skupinou lidí znamená nadbytečný stres a zápas s vlastní trémou a sebevědomím.
Tělo polévá pot, ruce se lehce třesou a pokud v hlavě není čistokrevný chaos, je tam úplně prázdno. Toto jsou typické pocity, které možná sám/sama zažíváš, když se ocitneš v situaci, kdy máš vystupovat před ostatními a něco přednést. Může to být před Tvojí třídou, v rámci oslovování cizích lidí a nebo jsi třeba celkově introvertní a iniciace rozhovorů Ti moc neříká. Dobrá zpráva je, že tímto druhem studu trpí spoustu dalších lidí, ne-li možná i většina, tedy není s Tebou nic „špatně“. Pokud Ti ale Tvé řečnické dovednosti opravdu dělají starosti, jsou tu pro Tebe tři věci k zamyšlení, které by Ti s Tvým strachem mohly aspoň trochu pomoci.
Tato rada by asi neplatila pro politika přednášejícího projev v televizi nebo pro mluvčího nějaké organizace, ale v každodenním životě Ti možná přijde vhod. Co nejhoršího se může stát? Nervozita je v příslušných situacích přirozený stav a někdy ho zažije úplně, ale úplně každý. Počáteční stres může odbourat i jednoduchý úvod, že nejsi ten nejvýřečnější člověk, ale pokusíš se své myšlenky (nebo projekt, poznatky…) přednést co nejsrozumitelněji.
Dechová cvičení pomáhají s uvolněním napětí v těle a se zklidněním tepové frekvence. Proto mohou být jedním z řešení, kdy hledáš relativně rychlý způsob, jak odbourat náhlou paniku. Na internetu najdeš množství technik a druhů provedení, kdy každému vyhovuje něco trochu jiného – společné ale mají kontrolované nádechy a výdechy o pravidelných intervalech. Alternativou může být náhlý přísun čerstvého vzduchu a pomalé nádechy.
Nejděsivější na tom celém jsou posluchači, že? Téměř veškerá pozornost je věnována jenom Tobě, a není tedy prostor pro chybování. Jenže tak tomu úplně není. Nejen, že chyby neznamenají hned selhání a dělají je všichni, ale především – máme tendenci představovat si reakce na naše chování o poznání horší, než pak jsou. Lidé před Tebou naopak mají empatické cítění a většinou vědí, že postavit se před „dav“ s sebou přináší i nějaké ty nervy.