Basa tvrdí muziku, zní známé pořekadlo, ale v žákovské knížce či studijním průkazu nevypadá nijak vábně. Dokud je tam ojedinělá, žádný větší průšvih se nekoná, ale jakmile je jich tam celá řada a společnost jim dělají leda čtyřky a výjimečně nějaká trojka, pak rodiče, učitelé, ale i vlastní svědomí nutí žáka k zamyšlení. Ale co s tím dělat?
Na základce to bylo super, byli jste kamarádi a rozuměli jste si. V nové škole je ale všechno úplně jinak. Kolektiv je roztříštěný na skupinky, které se vzájemně mezi sebou nebaví. Spolužáci jsou divní, nemáš si s nimi co říct. Máš pocit, že se na tebe dívají skrz prsty, s nikým si nerozumíš, s nikým se nekamarádíš. Pomlouvají tě a dělají ti naschvály. Pomlouvají i jiné. Když něco řekneš, nebo uděláš, smějí se ti. Se slzou v oku vzpomínáš na staré dobré časy na základce…
Tuhle větu si touto dobou má právo říkat asi milion a třistatisíc lidí v České republice. Tolik by vás totiž zhruba mělo každodenně usedat do lavic základních a středních škol. A podobnou větu naše země slýchá nejspíš už od dob, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Inu co naplat, nějak se s tím musíme popasovat. A že toho není málo, co je potřeba překonat...
Léto je v plném proudu a blíží se do finále. Chceme si to užít - prázdniny, výlety, koupačky, blbnutí ve vodě, adrenalin, zábava... Protože páteř máme než jednu, budeme se tentokrát věnovat úrazům ve vodě. Často za ně může alkohol, únava, neopatrnost... většinou jsou zcela zbytečné, nesmyslnné, z hecu a bohužel nevratné. Koukni na video - skákat do mělké vody není frajeřina, ale pitomost.
Žloutenka je dost ošklivá nemoc. Přitom je docela jednoduché se proti ní bránit. Tak na to zkus myslet alespoň teď, kdy se v ČR objevila epidemie žloutenky typu A!
Že žádné kapesné od rodičů není na prázdniny dostatečné, to ví každé dítě. Jakmile však překročíš hranici patnácti let, můžeš se od závislosti na kapesném odpoutat a vydělat si něco vlastníma rukama. A pokud Tě nenapadlo sehnat si brigádu v dostatečném předstihu před prázdninami, poradíme, co teď dělat.
V posledních měsících jsme se tu hodně zabývali bezpečností na internetu – zkoumali jsme každé zákoutí sítě a nenechali jsme na ní jedinou nitku (nebo spíš optický kabel) suchou. Ale s tím je teď konec! Ne, že by nebylo o čem psát dál, ale je léto, blíží se prázdniny a tak je na čase zvednout se od počítače a vyrazit ven, tak hurá na prázdniny!
Co všechno alkohol způsobuje? Co se může dít, když to s pitím přeženeme? A jak se pozná závislost na alkoholu? Na tyto otázky se pokusíme odpovědět v následujícím článku o odvrácené straně pití.
Občas se setkáme s tím, že v jídle či pití najdeme něco, co tam nepatří. Někdy ani nevíme o tom, že jíme škodlivé jedy. Na co si dát pozor, jak se neotrávit a jak reklamovat zakoupené potraviny se dozvíš v tomto článku.
Éčka, sbírám Éčka, v tom je ta léčka a já jsem o tom neměl ani zdání… Nějak tak by mohl znít "cover" Michala Davida na téma jedy v jídle. O čem všem nemáme zdání, že jíme? Je toho docela dost, protože "Éčka" se ukrývají pod nic neříkajícími čísly. Některé tyto látky jsou bezpečné, jiné ale dost problematické. Trochu si posvítíme na ty, které je lepší konzumovat nejlépe vůbec, anebo zřídkakdy. A taky si řekneme o dalších možných jedech v jídle.
Módní časopisy, televize, internet – vše je plné krásy. Oproti celebritám a modelkám z obálek se cítíme méněcenní. Nehezcí. Tlustí. Málo namakaní. Proč jsme nespokojení se svým tělem takovým, jaké je? Co je tajemstvím krásy módních ikon? A kam až lze v touze po dokonalosti zajít?
Nedávno jsme uzavřeli soutěž na téma bezpečnost na Facebooku. Hrálo se o luxusní bluetooth reproduktor Pioneer.
Všichni chceme vypadat dobře, být krásní a zdraví. Mít hezké vlasy, pleť, zuby, postavu, dobrou náladu a dostatek sil. Dobrým a kvalitním jídlem naše tělo rozkvete, špatnou stravou ale bude chřadnout, až onemocní. Velmi lidově řečeno – z ho*na bič neupleteš! V minulém článku o junk food jsme se dozvěděli, co jíst moc nemáme, i když nám to chutná. Jenže, co teda jíst máme? Názory se různí, ale pokusíme se do toho vnést trochu světla.
Slyšela o tom ve škole. Rodiče ji strašili různými nebezpečími. "To znám!" myslela si. Viděla to v televizi. "Ta je ale blbá!" říkala si o holce, které se to stalo, "To bych nikdy neudělala." Věděla, že je to nebezpečné. A pak přesně "to" udělala. A co ty? Budeš chytřejší?
Stále více dětí a mladých lidí (ale i dospělých) je ochotných sdílet své intimní fotografie či videa na internetu, nebo je posílat mobilem. Je to vzrušující, je to zábavné. Je to vytržení z nudy všedního dne. A to i přesto, že všude slýcháme o tom, jak je to nebezpečné, a že „se to nemá“ dělat. O to víc je to lákavé. Nechceme dělat bu bu bu, když se vyfotíš hambatý, znásilní tě a umřeš! V dalším článku o sextingu chceme informovat o tom, na co si dát pozor.
Nastupuji do tramvaje, svého 7 měsíčního synka mám v nosítku na břiše. Usedneme na jediné volné místo. Dveře se zavírají za posledním cestujícím. Je to vetchý starý pán, v ruce síťovku, zmateně se rozhlíží a sotva se drží na nohou. Mladík vedle něj poslouchá hudbu a píše SMSku. Jiný mladý muž naproti se dívá z okna. Tramvaj se rozjíždí a dědoušek zavrávorá.
Máme rádi fotky a videa. Rádi je vytváříme, rádi si je prohlížíme, ještě raději je sdílíme. Jsme zvědaví, co jim řeknou ostatní. Budou se líbit? Chceme se líbit. Chceme zaujmout. A někdy chceme i šokovat, vyniknout. A tak občas zapomínáme, že internet je veřejný prostor, přístupný všem lidem na celém světě, a že všichni rozhodně nejsou hodní a nemyslí to s námi jen dobře. A neuvědomujeme si, že co dáš jednou na internet, to už odsud nedostaneš...
Končíš základku a nechceš nebo nemůžeš pokračovat v dalším vzdělávání? Pak máš možná oprávněné obavy, co v následujících letech dělat a především jak se uživit. Jistě tušíš, že to nebude procházka růžovým sadem, ale existují i možnosti, jak život kvalitně prožít, ne jen přežít. I bez maturitního vysvědčení nebo výučního listu v kapse.
...není hned potřeba věšet hlavu. Je totiž dost možností, jak se na školu nakonec dostat, dokonce i na tu, kde Tě prve nevzali. Stačí jen vědět, kdy a co dělat.