Tuhle větu si touto dobou má právo říkat asi milion a třistatisíc lidí v České republice. Tolik by vás totiž zhruba mělo každodenně usedat do lavic základních a středních škol. A podobnou větu naše země slýchá nejspíš už od dob, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Inu co naplat, nějak se s tím musíme popasovat. A že toho není málo, co je potřeba překonat...
Zpravidla se říká, že předškolní děti se těší do školy, školní děti se zase těší na to, až tam nebudou muset chodit a dospělí si zase přejí, aby se mohli do školních let vrátit. Nevím, já toto přání nesdílím, a to nejen proto, že budu muset letos opětovně do školních škamen usednout. Ale! Co se nedá upřít, škola mi (a mým spolužákům, známým a asi všem lidem, co jí prošli) dala do dalšího života nezbytnou průpravu, co se týče samostatnosti, plnění povinností, práce v kolektivu, sebekázně, ale především schopnosti přemýšlet, uvažovat a vytvářet si názory a postoje. Což za tu námahu stojí a vyplatí se těch 9 + 4 + možná dalších pět let překonávat nechuť ke škole. Ovšem abychom těch devět až osmnáct let jenom přežívali jakési útrpné martyrium, na to je život příliš krátký. Zkusme se raději podívat na to, jak si tu klidně až čtvrtinu života správně užít!
Že to je nesmysl, chtít si užít školu? Vůbec ne! Vždyť přece ve škole buduješ přátelství, z nichž některá vydrží třeba po celý život. Většinou je to právě škola, kde potkáš svoji první lásku. Je to škola, ve které poprvé můžeš zažít pocit z úspěchu, když se Ti něco podaří. Ve škole máš možnost hlouběji pronikat do tajů vědění a do života dospělých. To jsou věci, které jen tak někde na ulici nenajdeš.
Nemám bůhvíjaké ideje o českém školství; že je v něm potřeba provést spoustu změn a reforem, o tom není potřeba diskutovat. Ale zrovna ty zdánlivé blbosti, které nám přijde zbytečné se učit, mají své opodstatnění. Ne všechny ve škole vstřebané informace sice v životě využijeme, ale už jen to, že se je učíme, trénuje náš mozek a posouvá ho k vyšším výkonům. Nevěříš? Tak hele - třeba taková matematika (jakožto jeden z nejdiskutovanějších předmětů, co se týče její užitečnosti) - samozřejmě, že si můžeš většinu počtů potřebných k životu vyřešit na kalkulačce. Ale pokud nepochopíme principy těch počtů, pokud neobjevíme logiku v početních vzorečcích, pak nám bude kalkulačka stejně k ničemu. A toho můžeme dosáhnout jedině tím, že budeme poctivě počítat stovky a tisíce příkladů na papíře. Tím zároveň vytrénujeme mozek v abstraktním uvažování, které je mimo jiné potřebné pro promýšlení možných důsledků různých událostí a jednání, a které je naprosto nezbytné pro tvoření vlastních názorů. A vidíš - najednou už to není jen o matematice a počítání nějakých stupidních rovnic, ale o rozvíjení dovedností, které nás lidi odlišují od zvířat.
A s ostatními předměty je to obdobné. Fyzika, biologie a chemie? Učí nás aplikovat abstraktní početní operace na reálných věcech, učí nás rozumět zákonitostem světa kolem nás. Literatura? Neučí nás jen klenoty naší kultury, ale díky čtení, rozšiřování slovní zásoby a rozboru textů se učíme lépe vyjadřovat své myšlenky a zdravě kriticky posuzovat ty, jež nám jsou předkládány. Dějepis, občanka a zeměpis? Učí nás chápat dění ve světě a varuje nás před chybami, kterých bychom se neměli znova dopouštět. Tělocvik? Nutí naše (přiznejme si na rovinu) dost zanedbávaná těla udržet si alespoň nějakou kondici a zachovat všechna ústrojí funkční. O nutnosti učit se mluvnici a cizí jazyky snad ani nemá smysl psát - zkus si představit přijímací pohovor v práci, při kterém by zaměstnavatel zjistil, že neumíš kváknout anglicky ani německy a ani žádost o práci v češtině nedovedeš napsat bez deseti hrubek... To by asi ten pohovor nedopadl valně, co?
No a tohle všechno dává dohromady celý kompex vědomostí a dovedností, které jsou k životu potřeba. A do toho komplexu patří všechny jeho součásti, byť u některých hned nevidíme, k čemu by nám měly být dobré.
Jasný, ani vědomí, že děláš správnou a potřebnou věc, Ti nemůže proměnit přístup ke škole, pokud se tam musíš potýkat s vážnými potížemi - ať už je to nepříjemný kolektiv, ať je to zasednutá úča, ať je to obávaný šikanátor nebo třeba strach z neúspěchu. Je toho dost, s čím se ve škole musíme potýkat a co musíme překonat. Někdy si s tím musíme poradit sami, s něčím je lepší se obrátit o pomoc na někoho jiného. A právě to bude tématem následujícího měsíce na jdidoklubu.cz. Tak pokud más vůči škole nějaké výhrady, nechuť nebo dokonce odpor, čti pozorně naše články a bojuj srdnatě proti všemu, co by Ti mělo Tvá školní léta znepříjemnit - vždyť škola, co není jen příprava na život, to už je život a ten stojí za to si užít, ne jen přežívat ;)
Prožíváš ve škole problémy, se kterými si nevíš rady? Máš potřebu se někomu svěřit, ale nevíš komu? Obrať se na naše pracovníky a zkus náš Pokec - jsme tu pro Tebe každý všední den a rádi Tě vyslechneme a zkusíme Ti pomoci!
Jak to všechno (ne)stihnout?
Nemlč o šikaně
Mám strach - komiks o šikaně
Zase pětka? Za co?
Jak přežít špatný kolektiv?