Co si připomínáme dnešním datem, to asi není potřeba připomínat. Řekl bych, že není v naší zemi moc lidí, kdo by nevěděli, že dnes slavíme výročí 100 let výročí založení republiky. Ale co to znamená? Je to hodně, nebo málo? Je po těch sto letech naše země dospělá? A jak se slaví narozeniny takové republiky?
Každý jsme jiný, každý jsme originál. A není potřeba se za to stydět, i když nám naše vzácnost zrovna působí nějaké životní obtíže. To je poselství dnešního Mezinárodního dne vzácných onemocnění. Zkusme se zamyslet nad našimi blízkými, kamarády, spolužáky, kteří se od nás něčím "odlišují" a podpořme je aspoň myšlenkou v jejich boji se svým handicapem i se zkoumavými pohledy okolí.
#rarediseaseday2018
Včera jsem ve zprávách zaslechl, že dnes si budeme připomínat Mezinárodní den předčasně narozených dětí. Trochu mě to zarazilo. Ne, že by neměli pravdu, opravdu na dnešek připadá tato připomínka. Ale přece jen si troufám tvrdit, že by měl být dnešní den i nadále spojován především se dvěma významnými událostmi naší historie. Se kterými? Rozklikni článek a dozvíš se :)
Přibližně každých 40 vteřin spáchá na Zemi někdo sebevraždu. Za rok to dělá něco kolem 800 000 dokončených sebevražd. Dobrovolné sáhnutí si na život je stále větším tématem, neboť za posledních 45 let počet těchto incidentů plynule roste. A to až na tolik, že je sebevražda mezi třemi nejčastějšími příčinami úmrtí pro lidi mezi 15 – 45 lety. I kvůli těmto číslům si 10. září připomínáme Světový den prevence sebevražd.
Snad žádná jiná noc (krom té vánoční a možná velikonoční) nebyla tolikrát zpracována, jako ta dnešní. Jsou o ní psané knihy, točené dokumenty, zmiňuje se ve filmech, písních, seriálech. Noc, která před 49 lety oddělila jednadvacátý srpen od toho dvacátého, totiž zásadním způsobem změnila životy všech obyvatel Československa i celé této země.
Včera ráno jsem šel do obchodu a obličejem narazil do dveří, protože se neotevřely. Do prkýnka!, co je? Vždyť už má být půl hodiny otevřeno?! Nárazem se mi v hlavě rozsvítilo a uvědomil jsem si, jaké je datum. V ten moment jsem se zastyděl, neboť jinak státní svátky držím jako dny, kdy se připomíná něco významného. Dvojice červencových státních svátků mi však letos nějak utekla.
Dnes jsme na rodinné procházce potkali staršího pána se svojí dospělou dcerou, který hořekoval: „Co to je za novoty tady všude, ten halovén?“ Dcera se mu snažila vysvětlit, že se neříká halovén, nýbrž ‚helouín,‘ ale pán se nedal: „Píše se to halloween, tak to čtu halovén…“
No a co to tedy vlastně je Halloween a kde se tu vzal?