70 let od konce vražedné mašinérie

70 let od konce vražedné mašinérie

V úterý 27. ledna si připomeneme 70 let od osvobození koncentračního tábora Osvětim. Máš ponětí, co všechno se tam dělo?

Sobotu slaví Židé odpradávna jako svátek - sobota byl sedmý den v týdnu, kdy Hospodin dokončil stvoření světa. Proto Židé v sobotu nepracují, nedělají úkony, které snesou odklad, a tento den věnují modlitbám, rodinným setkáním a návštěvám synagog.  Od roku 1945 však mají ještě jeden podstatný důvod, proč slavit sobotu...

Sobota 27. ledna 1945 nezačala nijak slibně. Byla zima, hlad a pocit divné nejistoty z toho, co se dělo venku. V táboře v Osvětimi zbylo posledních 7000 vězňů (ještě před půl rokem jich tu bylo 130 000). Většina z nich byla popravena, zbytek vyslán na "pochody smrti" - pěší evakuaci vězňů do Gliwice, odkud měli být odvezeni vlaky dobytčáky do jiných koncentráků hlouběji v Třetí říši - Buchenwald, Mauthausen a další. V Osvětimi tak zůstali jenom ti, kteří nebyli schopni přesunu. "Byli jsme tak slabí, že ani ti nejzdravější z nás neunesli víc než dva bochníky chleba, ti slabší se sotva potáceli s jedním," říká pamětnice Zofia Jankowska-Palińska. Ostatně, sklady s jídlem sice byly už asi týden otevřené, v jejich okolí však neustále pobíhalo několik zbylých esesáků, kteří kohokoliv s jídlem na místě zastřelili, takže obstarání jídla bylo stejně složité, jako když tábor fungoval. 

Už od poloviny ledna bylo vidět, že se něco děje - nacisté vyhodili do vzduchu táborová krematoria i plynové komory, ve kterých doposud zahynul milion třista tisíc vězňů. Vypadalo to tedy, že co nevidět musí ta hrůza skončit. Jenže dalších čtrnáct dní se nic dobrého nedělo - několikrát se přes tábor prohnaly utíkající německé jednotky, které nikdy nezapomněly zabít aspoň několik stovek přeživších vězňů. Ti esesáci, kteří tábor museli hlídat až do konce, se chovali velmi chaoticky a každé setkání s nimi znamenalo riziko, že někoho z plezíru zastřelí. 

Odpoledne ve zmiňovanou sobotu byl opět slyšet zvuk těžkých vojenských vozidel a vězni se ve strachu před dalšími prchajícími německými jednotkami začali schovávat, kde se dalo. Kolem třetí hodiny odpoledne ale do tábora vstoupili vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu. Osvobození se v Osvětimi dočkalo 7000 lidí, převážně Židů, včetně velkého počtu dětí i nemluvňat, která se v táboře narodila. 

Osvětim měla být šikovným nástrojem nacistické Třetí říše, jak se v tichosti a nenápadně zbavit všech "méněcenných" ras - Židů, Romů, Slovanů... Místo toho je dnes Osvětim hlasitým a nápadným vykřičníkem, který nás i 70 let po svém zániku varuje, že totalitní režimy, jakým nacismus byl, jsou nelidskou zrůdností, kterou už nesmíme znovu nechat vyrůst.


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.