Dnes je to 72 let od chvíle, kdy jednotky Rudé armády osvobodily koncentrační tábor v Osvětimi. Místo, které se stalo symbolem nejhrůznějšího vyvražďování, které si lidstvo pamatuje. A sedmadvacátý leden se stal dnem, kdy si svět připomíná jeho oběti.
Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Tak se oficiálně jmenuje tato připomínka. Když si otevřeš dnešní stránky novin a zpravodajských serverů, tak k tomuto tématu najdeš spoustu příspěvků. A je to dobře, protože žádný jiný příklad lidské historie neukazuje tak jasně, kam až může vést slepá nenávist ve spojení s takřka neomezenou mocí. Papež František dnes tweetnul: "Dnes si toužím v srdci vzpomenout na všechny oběti holocaustu. Ať se nikdy nezapomene na jejich utrpení a jejich slzy." "...aby se nic podobného už nemohlo opakovat," dovolím si Svatého otce doplnit. Ani v nynější době totiž nejsme imunní vůči nesnášenlivosti a předsudkům, které stály i u zrodu holocaustu. A je to jedno, že teď to zrovna není židovský národ, který je terčem této nesnášenlivosti. Kdyby se naplnily výkřiky mnohých lidí, dokonce i politiků, směřovaných třeba na adresu islámu a všech muslimů, tragédie by to byla stejná.
Židé to v první polovině dvacátého století neměli lehké skoro nikde v Evropě, na četných místech byli vystavováni posměšku, útlaku nebo i násilí. Vždy však šlo o více či méně ojedinělé akce zacílené na jednotlivce nebo menší skupiny. To, co se ale dělo v Německu po nástupu Hitlera k moci, nesnese žádné srovnání. Adolf Hitler totiž toužil po definitivním zničení židovského národa. Tyto plány osnoval už rok po skončení první světové války, kdy v jednom dopise napsal: "Konečným cílem musí být nekompromisní odstranění Židů vůbec." Když se pak ve třicátých letech dostal k moci, k naplnění této představy už mu nestálo nic v cestě. Zjevně se inspiroval genocidou Arménů, kterou v roce 1915 provedlo Turecko a šlo tehdy o první systematické vyvražďování jednoho národa v moderních dějinách. Když se nacistická vyhlazovací mašinérie rozběhla naplno, prohlásil Hitler: "Kdo si koneckonců dnes vzpomene na nějaké Arménce?," aby dal najevo své přesvědčení, že za pár let po Židech neštěkne ani pes... Židé z celého Německa a později během války z okupovaných zemí byli soustavně pronásledováni, zbavováni svých práv i majetku a nakonec deportováni do koncentračních a vyhlazovacích táborů, z nichž nejznámější je právě vyhlazovací tábor Osvětim II - Březinka (Aschwitz II - Birkenau) v dnešním Polsku. Zde přišlo o život milion Židů, kromě nich také desetitisíce Poláků, Romů a sovětských válečných zajatců. Celkem přišel během holocaustu židovský národ o 6 milionů svých členů (to byly dvě třetiny evropské populace Židů).
V dnešním článku na webu čt24 se píše, že "pro nejničivější vraždění v dějinách dokáže jazyk používat leda opis." A je to pravda. Sami nacisté plán na vyhlazení Židů nazývali vznešeně znějícím souslovím 'konečné řešení židovské otázky.' Ale ani dnes nemůžeme nalézt takové označení, které by tehdejší hrůzy plně obsáhlo. Židé této černé kapitole svých dějin říkají Šoa, to znamená pohroma, záhuba, zmar. V terminologii mezinárodního práva se ujalo slovo genocida, což se dá z řečtiny přeložit jako 'zabití rodu.' Asi nejblíže tak zůstává termín holocaust, který v doslovném překladu označuje zápalnou oběť, volně přeloženo 'zničení ohněm' nebo 'naprosté zničení.'
Zapamatujme si proto tuto zrůdnou kaňku dvacátého století, abychom my sami, v tom jednadvacátém, nedopustili provedení podobné.
Použité zdroje:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2023568-soa-jako-zar-ze-ktereho-mrazi-svet-si-pripomina-obeti-holocaustu#articlewithopenedgalleryhttp://www.armenian-genocide.org/hitler.html