Dnes si připomínáme jedno z nejhrůznějších výročí naší novodobé historie, které pro celý svět zůstává mementem, co dokáže udělat neomezená nenávist s neomezenou mocí.
27. května 1942 byl Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem proveden atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha, který ve svém úřadě systematicky ničil český národ s nevídanou krutostí. 4. června Heydrich na následky zranění z útoku zemřel a nacisté v Protektorátu Čechy a Morava zuřili. Spíše v rámci chaotické odvety za útok, než v rámci jeho vyšetřování, byly pozatýkány a popraveny desítky lidí. Do té doby víceméně nedůležitý nacistický úředník, Karl Hermann Frank, však přišel s návrhem exemplárního potrestání českého lidu - vypálení Lidic.
K tomu došlo 10. června 1942, tedy přesně před 75 lety. V předvečer tohoto dne byla malá vesnice nedaleko Kladna obestoupena nacistickými jednotkami a nikomu nebylo dovoleno obec opustit. Cenné věci a dobytek byly odvezeny z Lidic pryč a ráno začal chladnokrevný masakr, na který přijel osobně dohlédnout právě Frank. Ženy a děti byly odvlečeny pryč, některé děti byly poslány na převýchovu, jiné spolu se ženami poslány do koncentračního tábora v polské Lodži. Muži byli shromážděni na statku místního sedláka Horáka. Zdi statku byly zvenku obloženy slamníky (aby se kulky nemodrážely od zdi) a byla připravena popravčí četa. Všichni muži, z nichž nejmladšímu bylo teprve 14 let, byli před tuto četu předvedeni a do jednoho zastřeleni.
Tím však hrůzostrašný akt zdaleka neskončil. Lidice měly být zcela vymazány z mapy i z paměti kraje. Ještě téhož dne byly všechny budovy polity benzínem a zapáleny. V následujících dnech nacisté vyhodili do povětří zbytky budov, zříceniny zcela srovnali se zemí, pokáceli všechny stromy (až na jednu starou hrušeň, kterou považovali za uschlou). Rybník zasypali sutí a dokonce i koryto potoka odvedli jinudy, aby nic nemohlo připomenout někdejší Lidice.
Ve snaze o absolutní zapomenutí Lidic jim však zajistili celosvětový věhlas. Po Lidicích jsou pojmenovány ulice snad ve všech velkých světových městech, ve všech zemích jsou synonymem nacistické zrůdnosti, svévolné zkázy, nenávisti a utrpení.
Po smrti Heydricha nacisté v Čechách a na Moravě plánovali provést nějaké exemplární potrestání, avšak všechny nápady byly zamítnuty ústředím buď jako málo rázné nebo naopak jako neopodstatněné nebo neobhajitelné. Zde se do hry dostává K.H. Frank, který si brousil zuby na Heydrichovo místo, jeho dosavadní kariéra však nenasvědčovala tomu, že by ho Hitler jmenoval říšským protektorem. Ve snaze se mu zavděčit mu na Heydrichově pohřbu v Berlíně prozradil svůj plán na vyhlazení Lidic a obratem dostal svolení k jeho provedení. Takže krom zrůdné ideologie nacismu má snad ještě větší vinu na tomto činu neuvěřitelná mocichtivost.
Důvod, proč byly vybrány zrovna Lidice, je tak malicherný, že i sami nacisté věděli, že zde nikoho z pachatelů atentátu nepotrestají. S jednou lidickou dívkou měl milostný poměr jakýsi muž ze sousední vsi. Ten byl ženatý a snažil se se s dívkou rozejít, aby se na jeho nevěru nepřišlo. Tak jí poslal dopis, ve kterém naznačoval, že je členem protinacistického odboje a musí se teď skrývat, aby ho nevypátrali. Dívka dopis předala četnictvu, to vystopovalo pisatele, zjistilo se, že to žádný odbojář není, a celou kauzu s tímto závěrem odevzdali do Prahy. Do Lidic nevedla vůbec žádná stopa hledaných atentátníků, jen se nějak nejistě tušilo, že dva mladíci původem z Lidic emigrovali do Anglie a slouží v RAF. Ovšem jelikož bylo Gestapo zoufalé z toho, že žádné reálné výsledky pátrání po atentátnících nemá, i jemu přišel Frankův plán vhod.
Během druhé světové války podobný osud čekal desítky, ne-li stovky obcí v Polsku, na území dnešní Ukrajiny, v Rusku... Nacistická vojska za sebou nechávali doslova spálenou zem na mnohých místech. Lidice se však staly symbolem a pojmenovaným zástupcem všech těchto (dnes do velké míry zapomenutých) míst, aby varovaly před každou nenávistnou ideologií, která by byla schopná podobné činy opakovat.