Vybíráme ojetinu, díl II. - jak na to?

14:27
26.04.2017

Už víme, zda si chceme pořídit nějaké vozidlo, už si dovedeme vybrat, jak má být velké, jaký má mít pohon, dokonce už víme, kde si je chceme koupit. Teď budeme v našem seriálu pokračovat dál a mrkneme se na to, co si ohlídat při výběru a koupi konkrétní ojetiny.

Pro začátek si zopakujme, jak má vypadat předvýběr auta - nejřív si řekneme, k čemu je potřebujeme a kolik toho najezdíme, podle toho si vybereme velikost vozu a pohon. Pak si spočítáme, kolik do toho chceme vrazit peněz. Když tyto veličiny zadáme do vyhledávače různých inzertních webů nebo autobazarů, uvidíme, co si asi tak můžeme dovolit. V tuto chvíli si výběr můžeme zúžit třeba podle preferovaných značek, výbavy apod.

Co nemohu úplně jednoduše doporučit, tak třídit inzeráty podle najetých kilometrů nebo podle stáří auta. Proč? To stáří auta může být alespoň orientační údaj, ale častým nešvarem u nás je takzvané omlazování, kdy jsou k vozu vystaveny nové doklady, kde je bůhvíjakým způsobem pozměněno datum první registrace, podle kterého se dá alespoň odtušit datum výroby. Díky tomu, že automobilky skoro všechny modely aut po pár letech upravují vydáním nové generace nebo alespoň faceliftem, dá se ten rok výroby alespoň zúžit na několik let podle tvaru světlometů, křivek karoserie apod. Ale to si člověk o tom autě musí něco načíst. A s těmi kilometry je to úplně scestné. Podle průzkumů má u nás každé druhé prodávané auto stočený tachometr, u aut dovezených ze zahraničí je to procento ještě vyšší, přičemž nejčastěji se prý stáčí značky Škoda a Volkswagen. Důvod je jednoduchý - je o ně zájem a špatně se to u nich pozná. Auta tohoto koncernu totiž zvládají s dobrým zacházením klidně půlmilionu kilometrů i více, aniž by to bylo nějak zásadně poznat na první pohled. Takže podvodníkům stačí přeleštit škrábance, vyměnit ohmataná tlačítka a najednou těžko poznáme, že vůz má najeto o 300000 km víc, než kolik uvádí počitadlo tachometru. Pokud se tedy chceme orientovat podle výše nájezdu, musíme mít absolutní jistotu o pravosti této informace. A tu nám málokdo nabídne. Navíc mnohdy není ani tak zásadní, jak je auto staré a kolik toho najelo, jako to, jak se o ně předchozí majitel staral.

Tak. A teď už to můžeme vzít klidně bodově. V jakém pořadí se o co zajímat a na co si dát při výběru auta pozor?

Zjisti si co nejvíc informací o modelu auta - o ojetinách toho bývá napsáno dost a dost, jejich testů najdeš na internetu hromady. Takže si je pročti a zjisti, s čím byly u konkrétního modelu problémy, na co trpěl, jak je spolehlivý... Pak budeš vědět, co na autě kontrolovat. Například když je známé, že motory 1.4 TSI od koncernu VW trpěly na rozvody, můžeš v servisní knížce rovnou pátrat po informaci, zda už má rozvody vyměněné za upravenou odolnější verzi. A tak podobně.
Zkontroluj VINka - jako má každý z nás rodné číslo, auta mají číslo VIN. Jde o unikátní kód každého vozu. Když vybíráš auto, podívej se, že číslo vyražené na motoru, na karoserii a někdy i vyleptané na oknech souhlasí s číslem uvedeným v technickém průkazu. Zdařený falsifikát podle oka nepoznáš, ale zvlášť u těch čísel vyražených na motoru může být vidět, jestli nebyla 3 přeražená na 8, 1 na 4 a podobně. Když už to číslo máš, zkus si ho taky prověřit. Funguje spousta služeb, které nabízí kontrolu auta podle VIN kódu, většinou jsou zpoplatněné, ale některé nabízejí základní informace zdarma. Třeba služba Car Detect nabízí zdarma informace o tom, zda auto není v hledáčku Policie ČR a SR a jestli není vedené u nějaké leasingové společnosti. Taková informace se jistě hodí.
Pátrej po historii auta - nejdůležitějším faktorem u ojetin je jejich spolehlivost. A nic nás o ní nemůže přesvědčit víc, než historie auta. Podívej se do velkého techničáku, kolik majitelů mělo auto před Tebou, prohlídni si pořádně servisní knížku, jestli bylo auto pravidelně servisováno, zda mu byl měněn olej v předepsaných intervalech apod. Zároveň zde uvidíš, jak bylo auto využíváno - u každého servisního záznamu se zapisuje datum a stav počitadla najetých km. Uvidíš tedy, jestli auto jezdilo ročně 10 tisíc km nebo 100 tisíc... Také zde máš informaci o tom, v jakém servise auto bylo. Využij toho a zavolej si do toho servisu, zda u nich auto opravdu bylo a co se s ním dělalo. Četl jsem o případu, kdy si kupující prohlížel auto s uvedeným rokem výroby 2009 s 50 tisíci kilometry a podle oka vypadalo velmi slušně. Nicméně servisní knížka byla trochu ušmudlaná a když zkusil zavolat do německého servisu, ve kterém byla poslední prohlídka, řekli mu, že to auto u nich opravdu bylo, ale v roce 2008 po skoro půl milionu kilometrů je po požáru poslali do šrotu... V tomto případě byli překupníci opravdu kouzelníci. Pro zjištění podrobnějších informací se Ti opět hodí VINko. Třeba na stránkách zkontrolujsiauto.cz si nejdřív můžeš zadarmo zjistit, kolik záznamů je k autu dostupných a potom se rozhodnout, jestli si koupíš třeba informace o stavu najetých km, záznamy o poškození nebo záznamy o servisních úkonech. Stojí to asi pětistovku, ale může Ti to ušetřit pozdější desetitisícové výdaje...
Pořádně si auto prohlédni - když už máme jasno ohledně historie auta, můžeme se mrknout, jak vlasntě vypadá. Nenech se odradit nějakými škrábanci z parkoviště, ty autu fatálně neuškodí. Kdyby bylo auto po vážnější bouračce, nárazník nebo jinou část karoserie by majitel stejně nechal vyměnit nebo důkladně narovnat a přelakovat, takže podle škrábanců nic nepoznáš. Spíš se podívej, jestli všechny díly karoserie, ale i interiéru k sobě pasují, doléhají, nekříží se... To by mohlo značit zfušovanou opravu po nějaké havárce. U všech dílů, karoserie, na kterých jsou nějaké šrouby, se podívej, jestli jsou přelakovány se zbytkem karoserie. Jestli je lak poškozen, znamená to, že se šrouby někdo hýbal, tím pádem, že je díl o opravě/výměně. Otevři si několikrát všechny dveře i okýnka - když to někde jde nápadně ztuha nebo se skřípotem, může tam být něco pokřiveného (zase známka nehody). Sáhni si pod koberečky, jestli tam není jemný písek (nebo spíš jíl); v kombinaci s divným zatuchlým pachem nebo naopak intenzivní vůní nějakého vonítka nás to může varovat před vytopeným vozem (povodně, zajetí do rybníka apod.). Podívej se, jak moc je prosezená sedačka řidiče, ta může o skutečném stavu kilometrů taky něco napovědět. Vyzkoušej si všechna hejblátka, co v autě jsou, jestli fungují. A když nefungují, přemýšlej, co by je asi tak mohlo pokazit.
Mrkni na motor - jako laik tam toho asi moc nezjistíš a prodejce to dobře ví, takže motor vždycky umyje, aby se lesknul. Ale třeba do výměny tapecírování už se bazarníkům kolikrát nechce, takže můžeš vidět, jestli není třeba prožraný od kuny. Když se mohla kuna (nebo jiné zvíře) vydovádět na tlumící vrstvě, proč by se nemohla zakousnout i třeba do kabelů? Na to je fajn si dát pozor. Nech si sundat kryt motoru a podívej se na něj ze všech možných úhlů, jestli není nápadně zčernalý, jestli někde neprosakuje olej. Odšroubuj víko nádrže od chladiče, jestli na něm zespoda není olejový film - to slibuje nelevnou opravu. Pokud má motor spodní kryt, nech si ho taky sundat - zespoda je na motoru vidět nejvíc nešvarů, ale to později...
Dej auto na zvedák - je zbytečné se krčit na zemi pod autem, každý slušný prodejce Ti ho nechá zvednout aspoň na rampu - tam koukej nejdřív zase na ten motor, jestli neteče olej nebo jestli někde neuvidíš zaschlé narůžovělé kapičky glykolu. Dál nás bude zajímat rez. Dokud je jenom povrchová (na omak je díl pořád tvrdý), ještě to jde. Ale jakmile už je na nosných dílech šupinková rez, která jde odlupovat, jde do tuhého. Stejně tak nás nepotěší prorezlý výfuk, tlumiče, brzdy,...
Projeď se - řekni si o zkušební jízdu a vykoušej si veškeré jízdní módy - město, okresku, dálnici, klidnou i (v bezpečných mezích) agresivní jízdu, sleduj, jak se auto chová v zatáčkách, jestli něco neklepe, neduní. Přejeď trošku bezohledněji nějaký retardér (třeba dvacítkou, ne padesátkou!!!) a sleduj, jak to podvozek zvládne, jestli auto neposkočí nebo nevydá nějaký opravdu odporný zvuk. Vyzkoušej i rádio, klimatizaci a všechny možné systémy, které ve výbavě auta jsou. Na rovince zkus pustit volant a dívej se, jestli se auto nestáčí k jedné straně (při akceleraci, setrvalé jízdě i brzdění). Zkus prudce zabrzdit - kola by neměla jít do smyku, neměl by se klepat volant, brzdící účinek by měl být rovnoměrný. Pokud máš k ruce zkušenějšího řidiče, nech řídit i jeho - třeba si všimne něčeho, co bys sám/sama přehlédl/a.
Pusť k tomu profíka - jak jsme si psali už minule, zkus si s sebou vzít na prohlídku někoho, kdo autům rozumí. Když bude mít vlastní diagnostiku, tím líp. Takový člověk už bude vědět, co zkontrolovat, může napíchnout auto během jízdy a zkontrolovat tak funkčnost jednotlivých komponent motoru, podle barvy a pachu pozná stav olejové náplně, zkrátka si všimne více věcí.

Máš prohlídku za sebou? Teď Tě čeká rozhodování, zda auto vzít nebo ne. Jestli máš omezený rozpočet (jakože asi ano), budeš muset udělat nějaký kompromis. Někdy se budeš muset smířit s tím, že něco na autě nefunguje nebo že v dohledné době budeš muset něco nechat vyměnit či opravit. Nikdy bys však neměl/a dělat kompromis, co se týče legálnosti koupě (nejít do kradeného nebo leasingem zatíženého auta). Všechno ostatní - jestli vzít auto stočené, omlazené, po nepřiznané nehodě - je na Tobě. Každopádně se vždycky rozhoduj s chladnou hlavou a neber nic, čím si nejsi jistý/jistá!