Vybíráme ojetinu, díl I. – co a kde

Vybíráme ojetinu, díl I. – co a kde

Vyhrál někdy někdo z vás hlavní cenu v nějaké loterii? Jestli jo, tak asi nemusí číst tento článek, protože když si bude chtít pořídit auto, patrně bude mít na nové. Ale protože pravděpodobnost takové výhry není úplně vysoká, většina z nás se asi bude muset spokojit s autem z druhé, třetí, páté atd. ruky. Kde takovou ojetinu vybrat a jak se nenechat napálit?

Motoristé, které znám, se dělí na dvě přibližně stejně velké skupiny. Jedni zásadně odmítají ojetá auta jako něco podřadného, nebezpečného, neprozřetelného, do čeho se ročně musí nasypat desítky tisíc, aby to vůbec jezdilo. A raději se zadluží na několik let a koupí si klidně auto pochybné kvality, ale nové. A pokud ani na takové nemají, tak nejezdí vůbec. Druhá skupina by zase nikdy nešla do koupě nového auta. Ani tak ne kvůli nedostatku peněz, ale tvrdí, že se to nevyplatí – že nová auta velmi rychle ztrácejí svoji hodnotu. Ke které skupině bych se přidal já? Nevím, takto striktně asi k žádné, protože obě skupiny mají pro své rozhodnutí některé pádné argumenty. Ale pravdou je, že jsem majitelem už několikáté ojetiny, zatímco šance na nákup nového vozu je tak v nedohlednu, že si takovou situaci snad ani neumím představit. Tak se tedy vrhněme na to, jak takové ojeté auto vybrat.

Co to vlastně je ojetina?

Jasně, je to auto, které už někdo před námi vlastnil. Ale to není všechno – musíme si uvědomit, že je to taky auto, ve kterém už někdo seděl, ve kterém někdo svačil, vylil kafe, ve kterém někdo kouřil, které někdo odřel při parkování, které rezlo na dešti, které už se někdy porouchalo, ale především – se kterým už někdo jezdil. Takže takové auto bude už místy odřené, místy špinavé, místy třeba i propálené, pochroumané od výmolů a krupobití a Bůh ví čeho ještě. Nemůžeme tedy po něm chtít, aby vypadalo a jezdilo jako auto nové. A když to po něm budeme chtít, dost možná takové najdeme – ale tvrdě narazíme.

Problém totiž je, že někteří překupníci dokáží takové auto stvořit. Tedy alespoň na oko. Koupí vrak po bouračce/po povodních/po požáru, dají ho opticky od pucu a funkční součásti dají aspoň do takového stavu, aby to auto bylo schopno vyjet po svých aspoň za brány bazaru. Nebo je kradené a doklady nejsou tak úplně šikovně zfalšované, takže musí rychle z domu. Zní to neuvěřitelně, ale kupci často skutečně věří (nebo aspoň chtějí věřit), že je možné v bazaru koupit prakticky nejeté, zánovní, luxusní auto za zlomek ceny oproti autu novému. Ona ta fousatá historka o doktorovi z Německa, co si koupil toho Passata (s pořizovací cenou kolem milionu korun) na důchod, jezdil s ním jenom babičce na hrob a jinak stálo v garáži, aby je teď skoro nejeté prodal za sedmdesát tisíc do českého bazaru, je fakt k pousmání, ale k pláči je, že na ni pořád někdo skáče.

Když tedy kupujeme ojetinu, musíme vzít v úvahu, že nízká cena námi vybíraného auta má nějaký svůj důvod. Buď má chudou výbavu, nebo má hodně najeto nebo je staré – to jsou ty lepší varianty – anebo je vážně porouchané, bourané, kradené apod. – tyto možnosti už tak dobré nejsou. Je samozřejmě na Tobě, kterým kritériím dáš přednost, ale já bych preferoval právní nezávadnost, jasnou historii a spolehlivost před bohatou výbavou, moderním vzhledem a nízkému číslu na tachometru.

Kde takovou káru koupit?

Možností, kde koupit ojetý vůz, je hned několik. Každá má svá specifika a každá přináší jinou míru rizika, že koupíme špatně. Zkusíme si je popsat od těch (podle mě) nejbezpečnějších po ty nejvíce rizikové:

Od důvěryhodného automechanika – tím nemám na mysli opraváře, který se tváří důvěryhodně, ale někoho blízkého, komu opravdu můžeme věřit. Skoro v každé rozvětvenější rodině se najde nějaký ten mechanik, který autům opravdu rozumí a kterému spousta aut projde pod rukou. Šance, že by jej někdo napálil s kradenou nebo stočenou voňavkou (rozuměj s autem, které má podvodným způsobem snížený údaj o počtu najetých kilometrů na tachometru a je na oko vypulírované, aby to zamaskovalo nějaké vážné problémy) je rozhodně nižší, než když si budeme auto vybírat sami. Navíc může zprostředkovat prodej auta, které sám třeba celá léta udržoval a ví tedy, jak se s ním jezdilo, jak je spolehlivé apod. To je jistota, kterou člověk jinde nenajde.

Autorizovaní dealeři a autosalony – když si někdo kupuje nové (jakože úplně nové) auto, nejspíš bude chtít prodat to staré. Proto má spousta autosalonů a větších dealerů různých značek v nabídce služeb i odkup starého vozu. Ten pak nabízí k prodeji jako bazarovku. Tato auta mívají nevýhodu v podobě vyšší ceny, než za obdobná auta chtějí v normálních bazarech. Avšak zde zpravidla nevykupují úplně všechna vozidla – výkupní filtr bývá mnohem náročnější a než aby dealer odkoupil špatné auto za nízkou cenu, raději je nekoupí vůbec. Někteří dealeři i na tato ojetá auta dávají nějakou záruku. Osobní zkušenost s tímto typem prodejců mi však chybí, nemohu tedy posoudit, na kolik je tato teorie uváděná do reality.

Bazary – zdaleka nejvíce obchodů s ojetinami proběhne samozřejmě v bazarech. Někteří dávají přednost bazarům velkým, někteří spíše malým vesnickým bazárkům. Malí bazarníci pomlouvají velké a velké házejí špínu na malé. Je to taková divná branže, kde se nám asi těžko podaří najít, na čí straně je pravda, kdo šidí a na koho je spolehnutí. Každopádně jsou bazarníci lidé, jejichž hlavním cílem je prodat. A to prodat cokoliv. Když už se splete někdo na výkupu a koupí mizerné auto, prodejce se i takové samozřejmě snaží zákazníkovi vnutit. Musíme se zde mít tedy velmi na pozoru, abychom se nenechali vmanipulovat do situace, kdy si kupujeme auto, které vlastně ani tak moc nechceme. Bazarů jsem prošel spoustu, kupoval jsem ve velkých i v malých a s touto praxí jsem se setkal všude, proto na ni chci výslovně upozornit.

Nechtěl bych žádného slušného prodejce v autobazaru urazit, ale většinou jsem narážel spíš na dotěrné obchodníky ve stylu podomních prodejců. Bývají to mistři v přesvědčování, na které začátečník jen tak nevyzraje, takže se vyplatí dodržovat pár rad a tipů:

  • Nikdy nechoď do bazaru sám/sama! Nejlepší je samozřejmě vybírat auto s někým, kdo se v autech opravdu vyzná a má vlastní diagnostiku a dílnu, kde může auto prověřit, ale když nikoho takového mezi blízkými známými nemáme (a cizí profík s námi asi nebude chtít strávit půl dne výběrem šunky za pár tisícovek), je lepší vzít s sebou kohokoliv. Jako psychologickou pomoc – on auto nekupuje, tudíž tam je bez emocí. A na člověka bez emocí bazarnické triky často nefungují J
  • Nespěchej! Auto nepotřebuješ mít hned, ono to ještě týden nebo měsíc klidně počká. Raději jdi do více bazarů nebo do něj jdi několikrát, dokud nenajdeš auto, o kterém budeš opravdu přesvědčený/přesvědčená, že stojí za Tvoje peníze.
  • Trvej na předložení dokladů, servisní knížky, na prohlídce v servisu a na zkušební jízdě! Že jsou doklady v kanceláři a dostaneš je až při podepsání smlouvy? Blbost! Nech si je ukázat, ať můžeš zkontrolovat, zda všechny informace sedí s těmi v autě (číslo motoru a karoserie, doplňková výbava apod.), ale i třeba kolikátý bys byl/a majitel. Pokud bazar inzeruje, že k vozu je servisní knížka, chtěj ji vidět. I ty se dnes dost falšují, tak není od věci si brnknout do servisu, ve kterém byl podle záznamu vůz udržován, a zeptat se, zda tam tento vůz skutečně byl a co s ním dělali. Menší servisáci z takových dotazů nejsou úplně unešení, ale autorizované servisy jsou na tuto praxi zvyklé. Dobrý bazar by Ti taky měl umožnit převézt auto do Tebou vybraného servisu (pokud je v rozumné dojezdové vzdálenosti), aby se Ti na to Tvůj technik podíval. A zkušební jízda? Nevěřil bych tomu, ale samotnému se mi stalo, že mě bazarník nechtěl nechat řídit – že to prý nemůže kvůli pojištění… Zase blbost! Pokud Tě nechce pustit za volant, asi má co skrývat. A zkušebka ať je klidně dlouhá – vyzkoušej si jízdu po obci, mimo obec, klidně po dálnici, pokud je v dosahu. Bazarníci se zase budou cukat, ale oni chtějí do auto prodat, takže na to nakonec taky kývnou.
  • Neber si s sebou peníze! Bez peněz do hospody nelez, ale s nimi zase nelez do bazaru. Nejdřív si vyber auto, zamluv si ho a teprve potom si jdi vybrat potřebnou hotovost. Jakmile totiž vyjdeš z bazaru (a tím z přímého vlivu prodejce), můžeš dojít k tomu, že to auto vlastně nechceš. Pokud bys měl/a peníze připravené v kapse, o tenhle čas na rozmyšlenou bys byl/a ochuzen/a. Bazarníci zase budou namítat, že za půl hodiny už to auto bude prodané a že už se na ně ptal jiný kupec a nabízel i vyšší cenu… Je to kravina. Trh s auty je nasycený jako málokterý jiný, takže na jednu ojetinu se fronty zájemců rozhodně netvoří.
  • Nepřistupuj na alternativy! Vybereš si na internetu auto, chceš se na ně přijít podívat, objednáš si návštěvu, přijdeš – a auto nikde. Aniž bych chtěl na nějaký konkrétní bazar vrhat špínu, v tom největším se mi to stalo už několikrát. Prodejce samozřejmě nespráskne ruce, jako že se nedá nic dělat, ale snaží se místo toho nabídnout „výhodnou alternativu.“ Jednou jsem se šel podívat na inzerovaný Ford Focus combi s nájezdem kolem 100 tisíc km, starý zhruba šest let. Podle inzerátu to byla super koupě, ale když jsem přišel, nikde nebylo – prý se právě prodalo (přitom na stránkách inzerát visel ještě další tři měsíce…). Prodejce se mi snažil výhodně nabídnout menší starší auto méně renomované značky, za to s větší porcí najetých kilometrů, za podobnou cenu. A byl šikovný, málem se mu to povedlo. Naštěstí jsem s sebou schválně neměl peníze, takže z koupě sešlo.
  • O ceně můžeš smlouvat Ty, ne bazarník! Při koupi několikáté ojetiny jsem zjistil, že napsané ceny aut nejsou neměnné slovo Boží. A dá se s nimi trochu hýbat. I podle toho zjistíš, jak moc se prodejce chce auta zbavit – když Ti na první dobrou „cukne“ z původní ceny dvacet tisíc, asi to auto nestojí ani za tu zlevněnou cenu. Občas se ale povede pár tisícovek uhádat, což člověku udělá radost. Setkal jsem se však i s tím, že se mezi rezervací a přinesením hotovosti cena zvedla. Prý že je o to auto zájem a druhý kupec nabídl cenu ještě vyšší… Tuhle písničku už známe – v žádném případě na tuto hru nepřistoupit!

Komisní prodej – na tuto možnost si dej obzvlášť velký pozor! Většina bazarů všechny u nich nabízené vozy vykupuje (jsou ve vlastnictví bazaru). Ovšem některé umožňují právě i komisní prodej, tedy že za nějaký poplatek umožní třetí osobě vystavovat své auto v jejich bazaru a prodej pouze zprostředkují. Na tom už jsem se jednou spálil – pár dní po koupi vozidla se projevila závada, která už musela na autě být v době koupě; jenže bazar pochopitelně reklamaci odmítal a původní majitel prostě nekomunikoval – telefon nefunkční, adresa vymyšlená… Neudělej tedy stejnou chybu a uvědom si, že když bazar to auto nechce mít ve svém vlastnictví, rozhodně je ve stavu, že ho nechceš mít ve vlastnictví ani Ty.

Nákup „na ulici“ – tady je to problematické. Znám hodně lidí, kteří radši kupují auta od soukromých prodejců přes inzerát, protože nevěří bazarům. To chápu. Ale mezi těmi inzeráty se nachází spousta takových aut, které už i ty bazary odmítly vykoupit nebo vystavit. Je zde asi největší riziko, že narazíš na auto s takzvanou právní vadou (kradené, zatížené leasingem, se zfalšovanými doklady,…). Na druhou stranu, pokud k sobě máš na pomoc člověka, který už takový nákup párkrát zažil a je pečlivý, pozorný a má čich na lidi, můžeš se dostat k milému a poctivému prodejci a koupit dobré auto za rozumnou cenu – oboustranně výhodný obchod. Sám bych však do tohoto rizika bez pomoci nešel. A možná ani s ní – tahanice s leasingovými společnostmi určitě nebudou nic příjemného a se soudy taky ne. A pokud má auto onu právní vadu, tyto tahanice nemůžeš vyhrát.

To je džungle, co? Bohužel – dokud budou naivní kupci, budou i nepoctiví prodejci, ale věř, že dnes už ta situace s podvodníky není tak hrozná a pokud si člověk dává pozor, je nákup ojetého auta relativně bezpečnou záležitostí. A na co si dávat pozor, to si popíšeme příště v druhé části tohoto článku.

Související příspěvky:

Když nedosáhneš na volant...

S vůní benzínu

"Rychlost nikdy nikoho nezabila..."

Pásy? Pásy. Pásy!

Chceš umět řídit? Tak si vyber autoškolu, co ti dá víc než jen papíry!

Za volantem na okresce i na závodním okruhu - rozhovor s Jiřím Písaříkem

Chci přibližovadlo - co mám hledat?

 


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.