Jonáš Zbořil z Radia Wave udělal sérii tří zajímavých rozhovorů o depresích a úzkostech. Jak se projevují, kde se berou, jak je možné se s nimi v životě vyrovnat a co nám berou i dávají, na to se zeptal filmového recenzenta a kritika Kamila Fily, streetartové umělkyně a komiksové kreslířky Toy Box a publicisty a básníka Jana Škroba.
Ve všech třech případech se jedná o dlouhé a velmi otevřené rozhovory, které si můžete jak přečíst, tak poslechnout ze záznamu. Rozhovory ukazují, že přestože deprese je stav, který svým drsným způsobem člověka a jeho tvořivost obohacuje, dlouhodobě ale v akutní fázi nejde žít. Je to stav, kdy bytí bolí, myšlenky jsou zraňující, člověk nemá na nic sílu a vlastně ani nemá důvod – vstát z postele, najíst se, jít ven, do práce… to všechno je „zbytečné“.
Je těžké říct, kde se deprese bere, kdo jí trpí, většinou cítí, že je „divný“ od malička, někdy se ale deprese spustí v pozdějším věku, nebo následkem nějakého traumatu, smrti blízké osoby, rozchodu apod. Každý se s ní vypořádává po svém, někomu pomohou prášky, jinému psychoterapie, dalšího zachrání blázinec. To je taková akutní pomoc, když je to opravdu neúnosné.
Co dalšího pomáhá? Jít ven, sportovat, meditovat – sednout si a nemyslet chvíli na nic – popovídat si s kamarády, vypsat/vymalovat/vytancovat se z toho, ale především se o sebe starat, myslet na sebe, pravidelně a dostatečně spát, odpočívat, mít denní režim – depka často zaútočí, když jsi oslabený, unavený.
Přestože všechny tři osobnosti, s nimiž byl rozhovor veden, jsou velmi charakterově rozdílné, na jedné věci se shodují všichni: co nepomáhá, je utápět depresi v alkoholu či drogách. Deprese se prohloubí, zhorší, jediné, co se utopí, jsme my sami.
Přečti si více ve zmiňovaných rozhovorech, a pokud tě téma zajímá více, ty sám máš podobné problémy, nebo někdo z tvých kamarádů, můžeš nám o tom na pokec, jsme tu pro tebe.
„Deprese přichází, když o sebe nedbáš. A u piva se z ní nevymluvíš,“ říká Kamil Fila
„Základní problém deprese je pro mě v tom, že nejde jen o psychický stav, je to fyzické. Primárně. Přesáhne to hranici myslitelného. Jsou to stavy, kdy se ti strašně sevře žaludek, srdce, vystřeluje ti ledová bolest do paží, do nohou, je ti blivno, myšlenky se začnou roztěkávat. Je to spojené s nespavostí, zvláštní, všepronikavou bolestí, pocitem topení. Když jsem medikovaný, tak má pro mě deprese primárně fyzické projevy. Medikace nedovolí, aby ti to pronikalo do hlavy. Bez ní máš bolestné i myšlenky. Zažiješ bolestné uvědomování vlastní existence.“ Poslech ZDE.
„Všichni jsme naskočili do rychlíku a štěstí hledáme až na konečné. I z toho jsou deprese,“ říká Toy Box
„Mám pocit, že je všechno okolo mě špatně. Může to být cokoliv. Obzvlášť se to týká nejbližších lidí, což je smutné jak pro mě, tak pro ně. Vztahy slouží jako projekční plocha pro obtíže. Začnu si myslet, že můj kluk mě nemiluje, že se nestarám dobře o děti, že nejsem úspěšná v tom, co dělám, že s celým světem to špatně skončí. Což asi skončí, ale většinou to na sebe nenecháš dopadat s takovou intenzitou, aby tě to vnitřně rvalo na kusy.“ Poslech ZDE.
„Deprese není nic estetického. Namazat si chleba nemá smysl,“ říká Jan Škrob
„Když byly moje stavy nejhorší, bylo to tím, že jsem si je racionalizoval. Řekl jsem si, že ta deprese je naprosto adekvátní v kontextu toho, jak vypadá svět. Bylo by divné, aby byl člověk v takovém světě v pohodě. Tím se to ale strašně umocnilo, protože jsem přišel o racionální tendenci s tou depresí bojovat. To bylo hrozné. Z toho jsem se vyhrabal. Řekl jsem si, že má cenu si něco nalhávat výměnou za to, že se člověk má trochu líp.“ Poslech ZDE.