Půjč mi kilo, vrátím ti dvě…

13:50
28.01.2019

Stane se Ti někdy, že nemáš na sváču? Na vlak, na cíga, na pivo…? Předpokládám, že jo (teda ty poslední dva případy snad ne, a pokud ano, tak až v momentě, kdy Ti bylo osmnáct), takové případy, kdy s sebou nemáme potřebnou hotovost, nejsou nic výjimečného, a zpravidla kolem sebe máme někoho, kdo nás „založí.“ Co ale dělat v případě, kdy nám chybí peníze třeba pračku, na auto nebo, nedej Bože, na nájem?

Jak jsem již psal, když si půjčujeme v zásadě nějaké drobné v případě, že nemáme zrovna hotovost u sebe, ale doma, v kasičce nebo na účtu je máme a nebudeme mít problém je hodnému kamarádovi vrátit, pak to asi není problém a takovým půjčkám se dnes věnovat nebudeme. Budeme si psát o jiných. Rozdíl přitom nemusí být dán jen výší půjčované částky, ale hlavně faktem, zda ho tu půjčku máme z čeho splatit, nebo ne.

A ještě předtím, než se podíváme na jednotlivé možnosti, kde a jak si prachy vypůjčit, musíme si taky v rámci své zdokonalující se finanční gramotnosti vyjasnit, jak k půjčkám vůbec přistupovat:

‚Nekupuj nic, na co nemáš!‘

Tak by mohla znít základní poučka pro půjčky v ideálním světě. Jenže v ideálním světě bohužel většina z nás nežije a někdy je půjčka řešením, jak překonat nějakou obtíž. Každopádně by měla platit nějaká osobní pravidla, která Ti pomohou uchránit se před zbytečnými dluhy:

Opravdu potřebuji danou věc koupit/zaplatit? Pokud se jedná o něco, bez čehož se objektivně neobejdeš (třeba lednice v domácnosti, teplé oblečení v třeskuté zimě, auto v zapadlé dědině, kam nic nejezdí), pak můžeš přistoupit k dalšímu kroku. V opačném případě si nech raději zajít chuť a udělej si namyšlenou koupí radost v jiné, ekonomicky příznivější době.
Zvládnu to splatit? Tady to bude chtít trochu počítání. Jestliže se jedná o půjčku, kterou dovedeš zaplatit třeba příští měsíc celou naráz, aniž by Ti to narušilo rozpočet, pak je to asi v pohodě. Pokud nebudeš mít tolik prostředků ani v příštím měsíci, asi bude třeba půjčku rozložit na splátky. Máš jistotu, že v období, po které budeš půjčku splácet, budeš mít dostatečné příjmy? Jestli ano, pak tedy můžeš přemýšlet, kde si ty peníze půjčit. Pokud na to splácení ale nemáš, je potřeba hledat jiné způsoby, jak svoje potřeby naplnit (třeba se domluvit na využívání chybějící lednice se spolubydlícím, koupí levnějšího ohozu nebo jeho zapůjčení od někoho blízkého, domluva na spolujízdě do školy/práce s někým z naší dědiny), než se vydat dobrovolně do dluhové pasti.

Dobře, tak jsme si tedy ujasnili, že půjčku opravdu potřebujeme a dovedeme ji splácet. Kde tedy o ni žádat?

V rodině

‚Co je doma, to se počítá,‘ a ‚peníze jsou od toho, aby se používaly‘ jsou taková pořekadla, která ospravedlňují půjčování mezi rodinnými příslušníky. Ale taky se říká, že ‚dobré účty dělají dobré přátele,‘ z čehož nepřímo vyplývá, že špatné účty dělají nedobré nepřátele… Pokud si chceš půjčit peníze od rodičů nebo sourozenců z toho důvodu, že v případě nesplácení na Tebe nepřijde exekutor, raději se do takového kšeftu vůbec nepouštěj. Nebo alespoň hraj s vyloženými kartami a rovnou přiznej, že potřebuješ peníze, ale nevíš, jestli to budeš moct splatit. V rodině se dají odpustit kdejaké křivdy a dokonce i opravdová zvěrstva, ale jakmile se někomu sáhne na peníze, zpravidla to nedopadá dobře.

U kamarádů

A budou potom ještě pořád kamarádi? Je to asi podobné, jako s tou rodinou – troufnout si na takovou půjčku můžeš jen v momentě, kdy máš železnou jistotu, že to v pořádku vrátíš. Nadto doporučuji si takovou půjčku, její podmínky, výši splátek a možné důsledky nesplácení posichrovat smlouvou. Nemusí to být nic odborného, stačí sepsat, kdo půjčuje komu, o jakou částku se jedná, jak dlouho se bude splácet (případně s jakým úrokem) a co se stane, když splátku zaplatíš pozdě/vynecháš apod. Přece jenom vztahy jsou vrtkavé a bývalý přítel bývá nejhorší nepřítel. A domluva s nepřítelem na nějakém splácení nemusí být nic příjemného.

U nebankovních institucí

Ne!

No fakt, v žádném případě, ani náhodou, prostě ne! Ani když se to tváří seriózně, ani když je to výhodné, ani když tam měl někdo ze známých dobrou zkušenost… Prostě NE! Když je člověku špatně, má jít k doktorovi. Když potřebuje poradit, má jít do poradny. Když potřebuje peníze, má jít do banky. Je docela možné, že existují poctivé nebankovní instituce, které půjčují výhodně peníze a mají fér pravidla. Ale riziko, že narazíš na lichváře nebo nekompromisně tvrdé podmínky je tak vysoké, že je lepší se do těchto vod vůbec nepouštět.

V zastavárnách

…čemu nebylo rozumět na slově „NE?“ :-) Pokud chceš získat peníze tím, že prodáš nějaké nepotřebné věci do bazaru, pak je to jiná, tam můžeš při nejhorším prodat zboží zbytečně pod cenou. Ale půjčovat si za zástavu, a spoléhat se na to, že zastavený předmět vykoupíš zpátky, není příliš pravděpodobné. Peníze tu asi dostaneš rychle a na ruku, to ano. Ale zpravidla je to tak nevýhodné a opět s vysokým rizikem nepříjemných postihů, když zástavu nevykoupíš do nějakého termínu, že do toho opět NECHCEŠ jít.

V bance

Je to asi nejzdlouhavější a nejsložitější způsob, jak přijít k penězům. Banky si ověřují Tvoji schopnost splácet, lustrují si Tvoji finanční minulost, jestli už jsi měla/a někdy něco půjčeného a jak to vypadalo se splácením. A po tomhle všem zkoumání mohou dospět k rozhodnutí, že nejsi natolik věrohodným zákazníkem, aby Ti tak velkou sumu půjčily. Ale zase pokud v bance dostaneš půjčku, a pokud se úplně nevykašleš na splácení, jedná se o dost bezpečný podnik. I tady se ale můžeš setkat s různými a různě výhodnými nabídkami. Záleží dost na účelu půjčovaných peněz i na tom, jak rychle a v jak velkých splátkách dovedeš dluh umořit. S výběrem konkrétního produktu Ti pomohou nezávislí finanční poradci nebo přímo zaměstnanci banky. Abys rozuměl/a jejich slovníku, tady je stručný přehled těch nejběžnějších typů půjček:

Kontokorent – jde o možnost jít na svém účtu do mínusu a mívá dost volnou frekvenci splácení, zpravidla stačí se jednou do roka dostat se „nad nulu“, aby ses vyhnul/a sankcím. Jakmile však jsi v záporných číslech, strhávají se Ti úroky z dlužné částky a i v časech nad nulou můžeš mít nějaké poplatky za vedení kontokorentního účtu – to je potřeba si pořádně přečíst ve smlouvě
Terminovaný úvěr – půjčka na určitou (krátkou) dobu. Například na rok. Většinou má oproti dlouhodobějším půjčkám nižší úrokovou sazbu.
Účelové půjčky – peníze zapůjčené na konkrétní účel – například na pořízení automobilu. Nejdou využít na nic jiného, ale zase mívají oproti neúčelovým půjčkám lepší podmínky a nižší úrokovou sazbu.
Hypotéky a překlenovací úvěry – speciální typy půjček určených na pořízení bydlení (tedy stavbu domu nebo koupi domu/bytu). Těm se budeme věnovat v samostatném článku.

A na závěr pár slovíček, kterým se hodí rozumět:

Dlužník – osoba, která dluží peníze (pořídila si půjčku, nákup na splátky apod.)

Věřitel – osoba (fyzická nebo právnická), která peníze půjčila (poskytla nákup na splátky)

Dluh – částka, která je potřeba splatit. Skládá se z jistiny, úroku a poplatků

Jistina – částka, kterou jsme si reálně půjčili, nebo ji nezaplatili a proto vznikl dluh

Úrok – částka, o kterou přeplatíme reálně půjčenou sumu peněz. Bývá vyjádřen v procentech a počítá se zpravidla ročně (zkratka p.a.).

RPSN – roční procentní sazba nákladů – součet úroků a všech poplatků, které ročně musíme zaplatit vyjádřený v procentech – toto číslo musí banky/věřitelé povinně uvádět. Nejsou v něm však zahrnuty smluvní pokuty za porušení podmínek splácení ani penále z prodlení.

Penále – poplatek, který se připočítává k jistině, úroku a poplatkům v případě, že neuhradíme splátku včas. Zvyšuje se pravidla s každým dnem zpoždění.