Proč je uspořený peníz víc než utracený peníz

Když přijdeme k nějakým penězům, máme zpravidla tři možnosti, co s nimi udělat. Buď je můžeme utratit, pak nejsou. Nebo je můžeme investovat, aby jich bylo víc. Anebo s nimi neděláme nic a prostě jen tak jsou. Dohromady se tomu říká hospodaření s penězi a je to ta základní věc, kterou bychom se měli naučit, pokud někdy v životě plánujeme s penězi nějak disponovat. Jako že asi jo. Tak hurá na to!

∑_i ≥ ∑_e

To je ale ošklivá nerovnice, co? Neboj, je to úplně jednoduché. To divné E značí pojem suma, tedy součet. Písmeno ‚i‘ zastupuje pojem income neboli příjem. Znak ‚je větší nebo rovno‘ znáš z matematiky a indexem ‚e‘ se myslí expense, čili výdaj. Dohromady tedy tato nerovnice říká, že součet všech příjmů musí být větší nebo alespoň stejný jako součet všech výdajů. No a to dává smysl, ne? Ostatně už jsme se o tom bavili minule a je to úplně to nejzákladnější pravidlo hospodaření. Jenže co když se stane, že jsme měsíce a léta zvyklý na nějaký měsíční příjem, a pak se zničehonic smrskne na polovic? Pojďme se mrknout na to, za co utrácíme, třeba tam najdeme něco, co se dá uskromnit!

Všechny potřeby jsou si rovny, ale některé jsou ještě rovnější

Ve světě psychologie existuje velmi uznávaný směr, který se jmenuje podle svých zakladatelů Pesso Boyden. A ten mluví o pěti potřebách, které každý člověk má – potřeba místa, sycení, podpory, ochrany a limitů. Proč kecám v článku o hospodaření o nějaké psychologii? Protože ač to tak autoři rozhodně vůbec nezamýšleli, dá se jejich žebříček potřeb vztáhnout i na hospodaření:

• Potřeba místa – místo je asi tou nejzákladnější věcí, kterou musíme mít. Když to přeložíme do srozumitelnějších pojmů, půjde v našem případě o náklady na bydlení a výdaje s ním spojené (elektřina, voda,…). A to sám/sama uznáš, že by v žebříčku důležitosti našich výdajů mělo mít to nejvyšší postavení, protože bez střechy nad hlavou se žije fakt blbě. V širším významu pak touto potřebou můžeme rozumět i náklady na cestování do práce/školy apod.
• Potřeba sycení – tomuhle asi taky budeme rozumět. Bez jídla moc dlouho nevydržíme, takže v našem rozpočtu by měl být dostatečný budget (balík) na jídlo, pití. Nesytíme se však jen jídlem, ale třeba i kontaktem s našimi blízkými nebo informacemi. Takže za sebe bych do této položky přidal třeba poplatky za telefon a internet.
• Potřeba podpory – sem můžeme narovnat všechny věci, bez kterých bychom sice přežili, ale nebylo by to nic příjemného. A které nás někam posouvají – v první řadě vzdělání, ale i kultura nebo rozvíjení koníčků. A pochopitelně taky zábava, kterou taky v normálním životě dlouhodobě zanedbávat nemůžeme. Je však zřejmé, že oproti bydlení nebo jídlu jde o výdaje, které můžeme snáze (a tedy budeme muset spíše) omezit, když bude třeba.
• Potřeba ochrany – v první řadě sem můžeme zařadit věci, které naši křehkou tělesnou skořápku činí trochu zabezpečenější – obuv, ošacení, případně léky. Ale taky zde jde o věci, které nám poskytnou bezpečí v momentě, kdy se ocitneme částečně nebo úplně bez prostředků. Tedy hlavně pojištění a spoření.
• Potřeba limitů – ač se to nezdá, ke svému štěstí potřebujeme mít kolem sebe i jasně čitelné hranice. Ve světě peněz můžeme narazit na tvrdé limity – například že už nemáme na účtu žádné peníze a nemůžeme si tedy nic koupit – ale můžeme si nastavit i limity vlastní, které nebudou tak nepříjemné – třeba si určit, kolik peněz můžeme utratit za zbytné věci, jak se píše například v posledním článku o sestavování rozpočtu.

Kam s penězi, když mi nějaké zbydou?

Předpokládejme, že se Ti podařilo sestavit si rozpočet, který není ani ztrátový a dokonce ani vyrovnaný, ale jsi v plusu (k takovému výsledku Ti mimochodem upřímně gratuluji!). Otázka zní, co s těmi zbylými penězi udělat? Variant je zde (jako kdekoliv v životě) nepřeberné množství, a záleží na Tobě, co Ti bude více sedět. Představme si ale aspoň některé základní tipy:

• Investovat je! Co to znamená? Podniknout s penězi něco, co je v čase zhodnotí (jako že jich bude víc). Můžeme kupovat podíly v akciových fondech, nakupovat dluhopisy, půjčovat jiným lidem skrze různé produkty sdílené ekonomiky, ovšem všechny tyto možnosti mají společné riziko – peníze se nám nemusí vždy vrátit. Obecně platí, že čím vyšší je možný výnos investice, tím větší je riziko, že se něco pokazí a my ostrouháme. Druhá věc je, že toto nakládání s penězi předpokládá, že máš aspoň nějaký balík, který nepotřebuješ ani k obživě ani jako rezervu, a můžeš ho takto vsadit. S vysokou pravděpodobností se Tě to tedy zatím netýká. Dobré je však o této možnosti vědět, protože až budeš mít vybudovanou kariéru a budeš disponovat většími prostředky, je to docela chytrá věc, jak s penězi naložit.
• Vytváření záchranného polštáře – finanční poradci radí, že člověk by měl mít na svém běžném nebo spořicím účtu (ke kterému je jednoduchý přístup) alespoň trojnásobek svého běžného měsíčního rozpočtu – pro případ, že mu příjmy na nějaký čas vypadnou (kvůli nemoci, změně zaměstnání, nenadálým výdajům apod.). Je jasné, že naplnění takového polštáře není krátkodobá záležitost. Zkus si tedy do svého rozpočtu přidat nějakou rozumnou částku, kterou si budeš každý měsíc dávat stranou, abys po čase tento tříměsíční polštář naplnil/a.
• Dlouhodobé spoření – Dlouhodobé spoření je něco mezi běžným šetřením a investicí. Znamená to pravidelné přispívání na spořicí účet, který nemůžeš vybírat, kdykoliv se Ti zachce. Má to dvě výhody – jednak sám fakt, že na tyto peníze nemůžeš sahat, takže Ti nezmizí, a hlavně produkty dlouhodobého spoření mají mnohem vyšší úrok (zhodnocení peněz) než běžné účty. Některé dokonce nabízejí bonus v podobě nějakého příspěvku od státu nebo od banky. Mezi klasické produkty, které je možné takto využívat, patří například stavební spoření, ke kterému je možné získat právě státní příspěvek, který letos činí až 2000 Kč/rok. Dále můžeme peníze ukládat do penzijního připojištění (také se státním příspěvkem), do investičního spoření (funguje tak, že bance „půjčíme“ peníze, které investuje s takovou mírou rizika, kterou si nastavíme, a po nějakém čase si je můžeme vybrat zpátky navýšené právě o výnos z těch investic) nebo na klasický spořicí účet.
• Účelové spoření – bývá spíše krátkodobějšího charakteru – jednoduše si při šetření peněz rovnou představujeme, na co je jednou použijeme. Buď je můžeme mít na běžném účtu v podobě nějakých záložek, podúčtů apod., nebo můžeme postaru ukládat peníze v hotovosti do obálek, které jsou nadepsané, co si za ně koupíme a kolik do nich chceme naspořit. Když máme peníze v obálkách, pochopitelně ne samy nezhodnocují, naopak vinou inflace (která způsobuje zdražování) po čase svou hodnotu lehce ztrácejí. Výhodou účelového spoření je jeho přehlednost – víme, kolik peněz máme našetřeno na dovolenou, na počítač, na auto,…

Jak to funguje s jednotlivými bankovními produkty, na to se podíváme v některé z příštích kapitol našeho finančního seriálu, příště se podíváme detailně na bydlení, nájmy a další náklady s nimi spojené.

Zajímá Tě toto téma a chtěl bys o něm vědět víc? Napiš nám to do komentáře pod článkem, na Facebook nebo přímo na náš Pokec!

Související příspěvky: