OSPOD není paní Zubatá. Co dělá ta pověstná

OSPOD není paní Zubatá. Co dělá ta pověstná

Když se řekne OSPOD, řada z vás asi nebude mít nejmenší ponětí, co ta zkratka má znamenat. Mnohem známější je pojem “sociálka,” při které se asi někomu vybaví, že půjde o nějakou instituci, která se zabývá dětmi z problémových rodin. Ta představa je ale v mnohých případech dost nepřesná a plná různých mýtů a polopravd. Tak se na to pojďme podívat a udělat si jasno.

Orgán Sociálně-Právní Ochrany Dětí. To se skrývá za tou zkratkou lehce připomínající slovo hospoda, ač s ní nemá vůbec nic společného. Nikdy jsi o něm neslyšel/a? Nevadí, vlastně dobře pro Tebe. OSPOD totiž opravdu pracuje s dětmi z rodin (nebo spíš s celými rodinami), kde něco není úplně dobře, případně je zde riziko, že by něco mohlo být dost špatně. Co se rozumí tím “špatně,” to vysvětluje zákon o sociálně-právní ochraně dětí, který činnost OSPODů vymezuje. Čtení zákonů ovšem není úplně jednoduché, tak se na to podíváme i s nějakými příklady.

Pro koho tu OSPOD je?

OSPOD se zaměřuje zejména na děti:

  • jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti - příkladem může být třeba rodina, kde rodiče nechodí s dětmi k lékaři, přestože jsou nemocné, pořádně je nesytí nebo neoblékají… Zkrátka nedělají věci, které rodiče normálně pro svoje děti dělají. Ale taky třeba nekontrolují, jestli se jejich dítě po nocích netoulá po ulicích, i to sem zapadá.
  • které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy - to je to samé jako v prvním bodě, jen v případech, kdy dítě nevyrůstá se svými rodiči, ale třeba s pěstouny
  • které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky podle zákona upravujícího přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití - tak tady jde o takové ty “průseráře” - notorické záškoláky a děti, které opakovaně experimentují s alkoholem, drogami, kouřením… Sem tam něco šlohnou nebo poničí, co chvíli se porvou apod.
  • které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte - to je asi jasné. Když děti utíkají z domova nebo z děcáku, asi tam není něco v pořádku a i v tomhle případě se na ně pracovníci OSPOD zaměří.
  • na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu - tohle je obzvláště smutná kategorie. Že se týrání, ponižování, bití, zneužívání páchá i na dětech, to je bohužel fakt. A právě tyto děti potřebují mimořádnou ochranu, aby se ty nepřípustné věci zastavily, aby se neopakovaly nebo aby se jim předešlo. A i to spadá do náplně práce OSPOĎáků.
  • které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců - když mají rodiče potíže s výchovou dětí, nemusí to být vždycky jejich ostuda. Ale zároveň není možné, aby svoje děti dávali v jednom kuse do Klokánků, do diagnosťáků nebo podobných zařízení a nikdo tomu nevěnoval pozornost.
  • které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami - tenhle bod je asi taky jasný. Děti mají právo na dětství bez násilí a neměly by se s ním setkávat nejen v roli oběti, ale ani v roli svědka. Když v rodině probíhá nějaké násilí, je dobré, aby se o tom vědělo. A když se o tom ví, je potřeba, aby se s tím pracovalo. A i na to dohlíží OSPOD.
  • které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu - vzpomínáš si na kauzu padesáti dětských uprchlíků, kterým se mělo u nás dostat pomoci (a nedostalo a Česká republika je odmítla přijmout)? Tak i na tyto děti by OSPOD dohlížel, i kdyby byly sebesvatější a sebeschopnější, protože je u nich (stejně jako u dětí z předchozích bodů) zvýšené riziko ohrožení nějakou újmou nebo porušením jejich práv.

Teď už víme, s kým sociálka pracuje, ale ještě nevíme jak. Jestli jsi někdy viděl/a film Kolja (já vím, je už to vykopávka víc než dvacet let stará, ale je to taky docela úspěšný - a hezký - film), možná si vzpomeneš na roli soudružky Zubaté. To byla právě sociální pracovnice, ale vykreslená dost nelichotivě. Vlastně jejím cílem bylo malého Kolju sebrat a dát do děcáku na převýchovu. Za komunismu tomu tak ve spoustě případů určitě bylo, ale od těch dob se mnohé změnilo a fungování “sociálek” zaplať Pán Bůh taky. OSPODy tu tedy nejsou proto, aby hlídaly rodiče a při sebemenší výchovné chybě jim sebraly děti, ale proto, aby dohlížely, že jsou naplňována práva dětí, a pomohly jim k dosažení těchto práv. K tomu mají několik nástrojů.

Pracovníci OSPOD mohou:

  • konzultovat s rodiči (nebo pěstouny apod.) výchovu dětí, upozorňovat na její nedostatky, pomáhat jim hledat vhodné řešení v jejich nepříznivé situaci
  • chodit na sociální šetření a zjišťovat, v jakých podmínkách děti vyrůstají a jak se o ně rodiče starají
  • doporučovat rodičům různá výchovná opatření, nebo i nařizovat docházení do různých poraden, na vyšetření apod.
  • navrhnout umístění dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči nebo do diagnostického ústavu

Všímáš si, že možnost umístění dítěte do nějakého ústavního zařízení je napsána až jako poslední? Není to náhoda, je to trochu záměr, protože to opravdu je až ta poslední, nejzazší možnost, jak děti před nějakým nebezpečím ochránit, když všechny předchozí pokusy zklamou. A děje se tak opravdu jen ve vážných případech, kdy dětem hrozí újma na životě nebo zdraví, ať už kvůli chování samotných dětí, kvůli chování jejich rodičů nebo kvůli prostředí, ve kterém děti vyrůstají.

Kdo se může na OSPOD obrátit?

Vlastně kdokoliv. OSPOD má ze zákona povinnost vyhledávat děti ohrožené tím vším, co jsme psali ve výčtu výše, ale vzhledem k tomu, že pracovníků OSPOD je dlouhodobě velký nedostatek, je lepší, když na případ, kdy je dítě něčím ohroženo, někdo upozorní. Může tak učinit škola v případě, že si ohrožení dítěte všimne a nemá možnosti, jak s dítětem a jeho rodiči sama pracovat. Mohou to ale být i sami rodiče, kteří se ocitnou v situaci, kdy se jim o své dítě nedaří řádně pečovat nebo mu potřebnou péči zajistit. To se nestává moc často, ale jsou to ty štastnější případy, které mívají i dobré konce. Je na nich totiž vidět, že se rodiče opravdu snaží a mají touhu špatné věci změnit a pro své děti udělat všechno, co je v jejich silách. Na OSPOD se mohou obrátit dokonce i samy děti! V případech, kdy se cítí být v akutním ohrožení nebo jsou ohrožovány dlouhodobě, mohou samy přijít na OSPOD a požádat o radu a o pomoc. Je to lepší, než když OSPOD k činnosti vyzve Policie, která už řeší nějaký průšvih…

No a taky to můžeš být i Ty! Pokud víš o tom, že někomu z Tvých kamarádů, spolužáků nebo známých je doma ubližováno nebo mu hrozí nějaké nebezpečí, můžeš to na OSPOD (buď přímo nebo přes školu nebo policii) nahlásit i Ty.

Kdy je dobré se na OSPOD obrátit?

V zásadě vždycky, když máš důvodné podezření, že někomu z Tobě blízkých dětí něco vážného hrozí, nebo že něčím doma dlouhodobě trpí. Samozřejmě by to neměly být prkotiny typu že dotyčný nemá hračky, které chce, nebo že ho rodiče nechtějí pustit po škole ven, dokud si nenapíše úkoly. Ale pokud se jedná o podezření na domácí násilí, na týrání, zneužívání, psychický teror a podobně, je takové řešení na místě.

Možná Ti teď hlodá hlavou, že o nějakém takovém případu víš, ale nejsi si úplně jistý/jistá tím, jestli to řešit zrovna takhle a jestli je to tak vážné… Ta nejistota je normální. V takovém případě se můžeš nejdřív obrátit třeba na svoje rodiče a probrat to s nimi. Taky to můžeš říct ve škole důvěryhodnému učiteli nebo třeba pracovníkům v nízkoprahovém klubu. A nebo se v pohodlí domova (nebo lavičky parku - je jedno, odkud se k nám připojíš), můžeš poradit s pracovníky našeho chatu na jdidoklubu.cz!

Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.



Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.