Strč prst skrz ZDVOP - jak fungují Klokánky apod.?

Strč prst skrz ZDVOP - jak fungují Klokánky apod.?

Tahle krkolomná zkratka ZDVOP znamená Zařízení pro Děti Vyžadující Okamžitou Pomoc a představuje domy, do kterých se rozhodně nechceš dostat. Vůbec ne proto, že by to v nich bylo nějak hrozné, to může být spíš naopak, ale proto, že přijetí do ZDVOPu předchází nějaká dost nepříjemná nebo krutá situace. Pro jaké děti tato zařízení jsou a jak to tam funguje?

Skoro bych se vsadil, že s touhle zkratkou se tu setkáváš poprvé. Když se ale řekne Fond ohrožených dětí nebo Klokánek, některým čtenářům možná začne svítat. Jedná se o zvláštní pobytovou službu pro děti, které se náhle ocitly bez potřebné péče, které jsou ohrožené nebo týrané. Fond ohrožených dětí ale není jediným zřizovatelem těchto zařízení, přestože jich po republice provozuje hned šestnáct. Známé jsou také SOS Dětské vesničky, které provozují zařízení pod názvem Sluníčko. Taková Sluníčka jsou u nás tři. Vedle toho je v Česku ještě celá řada ZDVOPů zřizovaných různými neziskovými organizacemi, ale i státem, kraji a městy. Celkem je České republice 61 takových domovů a dohromady mají místo pro 1003 dětí v akutní nouzi.

Kdo se do ZDVOPu může dostat?

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, ve kterém je fungování těchto zařízení popsáno, uvádí, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou určena pro děti, které se najednou ocitly bez jakékoliv péče nebo jim není zajištěna péče odpovídající jejich věku, dále pak pro děti tělesně a duševně týrané a zneužívané, děti ve vážném ohrožení života a příznivého vývoje nebo děti v prostředí a v situacích, kde jsou vážně ohrožena jejich práva.

No jo, ale to je takový popis, který nám asi nic moc neřekne. Pojďme se podívat na to, pro koho skutečně ZDVOPy jsou:

  • děti bez jakékoliv péče - to jsou děti, kterým například umřeli rodiče, nebo sice neumřeli, ale z vážných důvodů se nemohou o děti postarat - například když mají vážný úraz a musí být hospitalizováni v nemocnici nebo taky třeba když jsou zatčeni nebo nastupují do vězení. Ani v takové situaci se nemohou o své děti starat, takže je potřeba využít ZDVOP.
  • děti tělesně a duševně týrané, děti zneužívané - to je trochu jasnější, asi si dovedeme představit, že pro dítě, které je doma týrané nebo zneužívané, tam není bezpečné prostředí a musí z něj pryč. Aspoň tedy na čas, než se situace napraví a dítě se bude moci vrátit k rodičům nebo aspoň k jednomu z nich, popřípadě do nějaké náhradní rodinné péče.
  • děti v prostředí a situacích, kde jsou vážně ohrožena jejich práva - tohle je obtížněji popsatelné, protože takových situací může být mnoho, ale napadá mě třeba případ maminky malého kluka, která byla vyhozena z bytu. Sama mohla být na ulici nebo přespávat na noclehárnách, ale o syna se v takovém prostředí nemohla starat. Požádala tedy o jeho umístění do Klokánku, než si najde nějaké bydlení.
  • děti ve vážném ohrožení života nebo jejich příznivého vývoje - to je zase dost široká kategorie, ale můžeme si tu představit třeba děti alkoholiků nebo drogově závislých, kteří se neléčí, ale i děti jednoduše zanedbávané. Takové, o které se doma nikdo nestará, nikdo je neposílá do školy, nedovede je k lékaři, když jsou nemocné…

Tak už je to jasnější? V zásadě to jsou vždycky velmi vážné situace, kdy nemusí jít vyloženě o kejhák, ale pokud by dítě v takové situaci neodešlo na nezbytně nutnou dobu do bezpečného prostředí, mohlo by o něj dřív nebo později jít.

“A co babičky, dědečkové, tety? K těm by děti nemohly jít?” Jo! A je to super, když se v takových nepříjemných situacích může o dítě postarat někdo blízký. ZDVOPy pak slouží tehdy, kdy nikdo blízký není, nebo se o dítě nechce nebo nemůže postarat.

Jak se dítě do Klokánku, Sluníčka apod. dostane?

Cesty do ZDVOPů vedou vlastně čtyři. A zase si je představíme na nějakých příkladech:

  • na žádost rodičů - to je ten příklad, o kterém už jsem psal - maminka se ocitla bez střechy nad hlavou, věděla, že na ulici se o dítě postarat nemůže a že to chvíli potrvá, než se jí podaří najít aspoň místo v azylovém domě. Požádala tedy jedno takové zařízení o přijetí dítěte do doby, než bydlení nalezne. V takovém případě může být dítě ve ZDVOPu max. tři měsíce. Pokud to bude nutné a bude s tím souhlasit OSPOD (“sociálka” - oddělení sociálně-právní ochrany dětí), může se ta doba protáhnout ještě o další tři měsíce
  • na žádost dítěte - moc hezky je příklad popsán třeba tady, kdy si kluk nevěděl rady, co má dělat, když mu matka ubližuje, nakonec dostal odvahu, zavolal na Linku bezpečí, dostal odkaz na místo, kde mu mohou pomoci, sebral se a došel k Domu Přemysla Pittra pro děti, což je ZDVOP, který v Praze provozuje organizace Dům tří přání. I v tomhle případě může pobyt trvat jen nezbytně nutnou dobu, nejdéle 6 měsíců
  • na žádost OSPODu - představme si situaci, že u sousedů v bytě celou noc pláče dítě. Nic jiného není slyšet, jen ten pláč. Zavoláme tedy policii, ta přijede, a protože jde o dítě, přivolá i pracovnici OSPODu, která má pohotovost. Na místě zjistí, že s rodiči se stalo něco hrozného (to si nemusíme úplně barvitě domýšlet) a zkrátka že o dítě se nemá kdo postarat. OSPOD tedy v tomto případě požádá o umístění dítěte do nejbližšího volného zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
  • na základě rozhodnutí soudu - zase si představíme hypotetickou situaci - soud rozhodne o uvalení vazby na člověka, jenž je zároveň jediným rodičem dítěte. Dítě s ním do vazební věznice jít pochopitelně nemůže, takže (pokud se o dítě samozřejmě nemůže řádně postarat někdo jiný z rodiny) soud zároveň rozhodne o dočasném umístění dotyčného ve ZDVOPu. Taková situace by se měla vyřešit nejdéle do 3 měsíců.

Jak vypadá běžný den v takovém zařízení?

Když už máš za sebou příjem, projdeš si představením všeho možného, vysvětlením pravidel, možná nějakým krizovým rozhovorem, pokud jsi předtím zažil/a něco fakt nepříjemného, Tvůj život ve ZDVOPu se skládá v podstatě z rutinních činností - ráno vstaneš, spolu s dalšími dětmi a vychovatelem se nasnídáš, pak Tě vychovatel buď vypraví do školy nebo Tě tam přímo doveze. Záleží na tom, co zvládneš a co je pro Tebe bezpečné. Škola probíhá dost standardně, a jak ses dostal/a do školy, stejně tak se dostaneš zase zpátky. Odpoledne si odboucháš domácí úkoly a pak Tě čeká buď konzultace se sociálním pracovníkem, pohovor s psychologem nebo nějaké volnočasové aktivity a hry. To záleží, co zrovna potřebuješ a kolik je potřeba toho s Tebou řešit. Pak připravuješ večeři, nejspíš znovu s vychovatelem. Po večeři stihneš ještě úklid svých věcí, případně velký úklid, když na Tebe zrovna vyjde řada, nachystání věcí do školy na druhý den, pak už jen komunita, kde se sejdou všechny děti a spolu hodnotí uplynulý den, a jde se spát.

Přijde Ti, že toho děláš vlastně hodně a nemáš moc času sám/sama na sebe? Asi to tak je a být to tak musí. Do těchto zařízení se ve spoustě případů dostávají děti, které nejsou zvyklé na nějaký pevný řád, režim, životosprávu. Potýkají se s bezhraničností, zároveň ale často s nezájmem rodičů, co vlastně ve svém čase dělají. Rozhodně bych neřekl, že ve ZDVOPech funguje nějaký přímo vojenský drill, ale je tam pevnější režim, aby si na něj děti co možná v nejkratším čase zvykly a naučily se fungovat. Možná si budeš myslet, že je to zbytečně přísné, ale je to tak opravdu potřeba. Kdyby se v tom zařízení oproti domovu nic nezměnilo, asi by neplnil svůj význam...

Co děti ve ZDVOPech prožívají?

Nudu, strach, bolest, naději, štěstí, radost, stud... Každý to, s čím sem přišel. Nedá se jasně říct, co by bylo společné pro všechny děti, které se sem dostanou, nebo aspoň pro převážnou většinu. Je pochopitelné, že úplně něco jiného bude prožívat kluk nebo holka, co se sem dostali na vlastní žádost, a úplně něco jiného dítě, které sem za dramatických okolností přivezli na příkaz soudu nebo na žádost OSPODu. Co ale mají všechny děti, které se tu vystřídají, společné, je hodně těžké břemeno, které si sem přinesly ze svých domovů. Ať už byl konkrétní důvod umístění v tomto zařízení jakýkoliv, vždycky to muselo být pro to dítě něco velmi bolestivého. Zároveň ať už tuto bolest dítě prožívá a vypořádává se s ní jakkoliv, má tu pro to bezpečný prostor. Dostane se mu pomoci krizových interventů, sociálních pracovníků, vychovatelů, psychologů... A ocitne se v prostředí, kde panuje řád a mír, ve kterém se může nadechnout a nabrat síly na další život mimo zdi tohoto zařízení.

Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.



Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.