Slyšíš volání divočiny? Tak se do ní slušně vybav! Part II

Slyšíš volání divočiny? Tak se do ní slušně vybav! Part II

Dokud svítí sluníčko (přiměřeně), je venku krásně. Co ale dělat, když začně fičet protivný vichr, když začne lejt jako z konve nebo když se sešeří a my musíme strávit v přírodě noc? V první části článku jsme se věnovali tomu, jak se do přírody obléct a obout, abychom pak nebyli nemile překvapeni ani rozmary počasí ani situacemi, kdy se přírodě zachce dokázat nám svou moc. Dneska se mrkneme, co všechno bychom si měli hodit na záda, abychom pobyt v přírodě nepřežívali, ale užívali si ho, a to klidně i několik dní v kuse!

Hotel s milionem hvězd

Když chceme v přírodě trávit i noc, těžko se obejdeme bez spacáku a karimatky. Možná víš, že se u spacáků udávají čísla označující teplotu v komfortu, v extrému… Na ta se vykašli, protože se podle nich nedá moc dobře řídit. Co u spacáků sledujeme, je jeho schopnost izolovat teplo, jeho váha a rozměry. Dvoukilový spacák se na zádech dost pronese, v batohu pak bude zabírat zbytečně moc místa. Ten mrňavý ale zase asi nebude dost zahřívat… Spacáky se dělí do kategorií „letní“ – super na přespání na chalupách a chatách, případně za opravdu teplých nocí, jinak ne; „třísezónní“ – ve stanu se v něm vyspíme od května do září, pokud nejsme moc zimomřiví, tak ještě o měsíc na každé straně déle. „Čtyřsezónní/zimní“ spacáky pak většině z nás asi nebudou k ničemu, pokud se nevydáváme na stanování za mrazu a na sněhu. Ve všech kategoriích si pak můžeme vybrat buď péřové spacáky, nebo ty s umělými dutými vlákny. Umělé jsou o dost levnější, na stejnou váhu mají nižší výhřevnost a jsou jednodušší na údržbu. Letní budou stát od tří stovek do tisíce, třísezónní kolem 1500-2000 Kč, zimní budou třeba za dva a půl až trojku. Péřové jsou geniálně skladné, déle však vysychají a jsou výrazně dražší. U třísezónního spacáku z kachního peří musíme počítat s cenovkou kolem pěti tisíc. Z českých výrobců se můžeme podívat na nabídku značek Prima, Boll, Pinguin nebo Warmpeace. Prima a Warmpeace nabízejí nadstandardní záruku a doživotní servis zakoupených výrobků.

Karimatka může stát od sedmdesáti korun třeba po dva tisíce a každá z nich může udělat dobrou službu – záleží, co po ní chceme. Klasické karibáby za kilo jsou z obyčejné pěny, po jedné sezóně slehnou, moc neizolují teplo a už vůbec ne vlhkost, ale na podlahu na chatě stačí. Nafukovací karimatky docela dobře drží vlhkost, ale teplo na nich zrovna moc není. Jakmile je položíme na ostrou větvičku a zatížíme, máme po parádě, protože propíchnutá nafukovačka není nic jiného než spláclý igelit. Královskou kategorií karimatek jsou ty samonafukovací, které v sobě mají spoustu dutých vláken, která se po otevření ventilu začnou narovnávat, tedy do sebe nasávat vzduch – proto se nafukují samy. Stejně je musíme nakonec trochu dofouknout, ale pak máme pohodlné ležení, které nás drží od vlhkosti i zimy a zrovna tak i od otlaků z tvrdé podlahy. Zlatou střední cestou budou ty s cenovkou kolem 8-9 stovek. Pokud hledáš české výrobky, pak si všimni značek Pinguin, Husky, Loap.

Když přijde hlad

Co se týče stravování na vandrech a expedicích, je na výběr z mnoha přístupů. Někdo je minimalista a vydrží týden na proteinových tyčinkách; někdo si dopřává prasárničky typu guláš v plechovce, konzervované maso ve vlastní šťávě, zkrátka plechovky na milion způsobů; jiný si i v přírodě rád vaří z čerstvých surovin, další si nakoupí hotová jídla v outdoorových baleních… Tak či onak se ale hodí mít něco, z čeho se dá alespoň jíst, když ne rovnou vařit. Základem je miska nebo ešus a příbor. Klasický hliníkový ešák stojí kolem dvou stovek, udělá se s ním dost parády na vařiči i přímém ohni, ale je hůř skladný a je to prostě hliník. Nerezový bráška je bytelnější a zdravější, ale taky těžší. Pokud nevaříme, postačí nám plastová nebo silikonová miska. Příbor taky nechceme táhnout nerezový, vystačíme si s plastovým nebo dřevěným, osobně mám rád „spork“ – kombinaci lžíce a vidličky v jednom kuse příboru. Když chceme vařit a nelíbí se nám ešus, přibude nám do výbavy nějaký hrnec nebo pánev, ale to už je trochu nadstandardní výbava.

Vařit se dá v přírodě na lecčems, ale spoléhat se na přírodní oheň je trochu ošemetná věc. Taky to chvíli trvá, než se na něm člověk naučí něco dělat. Do hry se tak dostávají vařiče, kde máme na výběr plynové, benzínové a dřívkové. Dřívkové vařiče (a taky ty na pevný líh) jsou dost okrajová záležitost, vlastně jsem nikdy nepochopil jejich přínosnost. Benzinové vařiče jsou fajn při cestování do exotických krajin, kde nejsou k sehnání plynové bomby. Jsou ale těžké, drahé a všechno pak smrdí benzínem (případně jinou hořlavou mňamkou, co do nich nalijeme). Nejtypičtější volbou proto je plynový vařič. U nás jsou k sehnání dva standardy – vařiče na propichovací kartuše (kartuše je taková ta plynová bomba), což považuji za děsně slaboduchý vynález, a závitové vařiče. Závit je snad celosvětově stejný, nemělo by se tedy stát, že by člověk někde narazil na kartuši, která nebude sedět. Když budeme hledat české výrobce vybavení na outdoorové vaření a jídlo, neměli bychom přehlédnout značku Var. Pinguin bude o kousek levnější, ale z mých zkušeností méně spolehlivý. Pro fajnšmekry může být zajímavé nádobí značek Sea To Summit nebo Outwell, které je silikonové a skládací – veškerá kuchyně se tak složí do čtyři centrimetry vysoké placky, což je super úspora místa v batohu.

Kam to všechno složit

Pohodlně si asi zabalíš do kufru na kolečkách, ale ten se do lesa ani do hor nehodí, tak nezbývá, než si všechno vybavení hodit na záda. Výběr batohu je zase něco, s čím je dobré zajít do nějakého outdoor shopu a nechat si tam poradit. Chceme-li se balit na tři a více dní, nedovedu si jednoduše představit batoh menší než 40litrový. Na delší túry si beru 65l batoh, do kterého se vejde stan, spacák, karimatka, kuchyň + jídlo na 5 dní, oblečení i lékárnička. Každý je však zvyklý na jiný standard, někdo nechce nést na zádech víc než 15 kg, tak bere méně vybavení a spokojí se s menším batohem, jiný si zase raději sbalí do devadesátilitrového batohu, aby se tam vešlo všechno. Tak či onak bychom si na záda neměli na delší pochod brát víc než 25 % své váhy. Batoh může stát od 1500 po deset tisíc, velkou parádu uděláme s modely od dvou tisíc výš. Z českých výrobců mám zkušenosti se značkami Gemma, Boll nebo Pinguin, všechny můžu s klidným svědomím doporučit.

Další nezbytnosti

Nůž – „Kdybych si směl vzít na pustý ostrov jednu jedinou věc, byl by to nůž. Kdybych mohl mít dvě, tou druhou by byla sekyra“ (E. T. Seton – jeden ze zakladatelů skautingu). Ostrý nůž je základ všeho vybavení. Není potřeba mít messer s půlmetrovou čepelí jako měl Rambo. Nabroušený zavíráček s devíticentimetrovou čepelí je víc než dost.

Lékárnička – obvaz, náplasti, gelovky na puchýře, gumové rukavice, paralen, živočišné uhlí… Lékárnička nemusí obsahovat léky a prostředky na všechny bolesti, ale aspoň věci na zastavení krvácení bychom s sebou mít venku měli.

Paracord – vlastně se jedná o kus provázku smotaného do náramku/přívěsku. Když se Ti přetrhne tkanička, upadne knoflík u kalhot, když potřebuješ něco zavázat nebo pověsit na strom, ve stovkách případů se hodí mít aspoň metr a půl dlouhý pevný provaz.

Nádoba na vodu – klasická PETka sice taky funguje, ale déle než tři dny sotva vydrží. Když chodíš častěji a na dýl, lepší bude buď hliníková lahev, nebo lahev z pevnějšího plastu. Sám rád používám camelbag – vak na vodu s hadičkou na pití. Je náchylnější na zatuchnutí, ale zase člověk nemusí kvůli každému loku sundávat batoh ze zad.

Pláštěnka – i když se počasí tváří, že už u nás nikdy pršet nebude, déšť na vandru dovede docela nepříjemně překvapit. Když máš pláštěnku, jsi prostě v suchu. Minimalistickou variantou je jednorázovka za 50 korun, pokud chodíš častěji než jednou za rok (nebo pokud neuznáváš věci na jedno použití), hodí se pevnější pončo nebo pláštěnka za 300 a víc peněz. Když ji hodláš používat s batohem, pamatuj, že by měla mít „hrb,“ pod který se vejde i ten batoh.

Kolik mě to bude stát?

A jak je to s cenou? Když budeš chtít párkrát do roka vyrazit na dvou-třídenní výlet s přespáváním někde na chatě, bude Ti stačit obyčejný letní spacák (cca 1000,-), pěnová karimatka (100,-), plastovou misku a příbor najdeš doma zdarma, obyčejný ešus (250,-), vařič na pevný líh (70,-), bágl z hypermarketu (400,-), jednorázovou pláštěnku za dvacku a nožík za pade, vyjde Tě to zhruba na devatenáct stovek a tradá - můžeš na výlet!
Pokud Tě to chytne a budeš chtít vyrážet pod širák nebo na delší čundry převážně v letní sezóně, počítej dvojku za spacák, osm kil za karimatku, plynový vařič za pětikilo, sadu outdoorového nádobí za 5 stovek, batoh za dvojku, pláštěnku za tři stovky, lékárničku za 200,-, kilo za lahev a lepší nůž kolem tří stovek. Celkem tedy do vybavení nasypeš 6500 - 7000 Kč. To není málo, ale jsou to peníze zhruba jako za nový telefon, přičemž životnost tohoto vybavení bude delší.
Člověk, který už nechodí na čundry, ale spíš na expedice, a záleží mu na každém gramu a na absolutní spolehlivosti, bude chtít asi třísezónní péřový spacák (5000,-), samonafukovací karimatku (2000,-), titanový vařič (1500,-), titanovou nebo skládací sadu nádobí (3500,-), pláštěnku za 1500,- a vymazlený batoh tak za 7000 Kč. Takový pak nechá v krámě něco mezi 20 a 25 tisíci.
Poukd půjdeš do obchodů s outdoorovým vybavením, nesetkáš se tam s hyenami, které by Ti chtěly vnutit zbytečně drahé věci, ale i tak je dobré se předem podívat, v jaké cenové relaci se chceš pohybovat, protože - jak vidíš - to rozpětí je fakt široké.

A to je asi všechno. S těmito věcmi bych klidně vyrazil ven a asi i přežil. Zkus to taky! ;)

Související příspěvky

Pojď ven!

Slyšíš volání divočiny? Tak se do ní pořádně vybav! Part I


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.