Poklady v útrobách našeho portálu

Poklady v útrobách našeho portálu

Stalo se vám někdy, že byste našli něco vzácného na místě, kde byste to nečekali? Třeba jako na obrázku drahocennou minci v písku, drahokam zahrabaný v harampádí ve sklepě nebo třeba kamaráda v člověku, který vám byl do té doby krajně nesympatický? Všechno to jsou poklady a o to větší radost máme z jejich nalezení, když je nečekáme. A právě takové poklady jsou k nalezení i na našich stránkách...

Tušíte, co mám na mysli? Ne? Přece vaše blogy! Žijí si svým vlastním životem, moc lidí o nich možná ani neví, přitom mezi nimi můžeme najít opravdové skvosty - krásně napsané hluboké příběhy, povídky, úvahy... Rozhodně díla, která stojí za to si přečíst. Proto bych chtěl dnes jeden příspěvek se svolením jeho autorky vynést na denní světlo hlavní stránky portálu:

Pocity života dívky z ústavu.

02.01.2017 13:05:48

 

Je deštivý den, kapky stékají po okně autobusu. Dívka v něm sedící jede do ústavu, je smutná, že musí zas TAM. Sluchátka v uších, opakující se song, slza tlačící se v koutku oka chce ven. Ale dívka nechce plakat, nechce ukázat emoce, jsou pro ní zlo a nikdy jí nepřinesly nic dobrého. Dívka je zklamaná svým vlastním životem a činy. Nejraději by udělala to co tenkrát, ale kvůli Tátovi a její Nejlepší kamarádce to už nikdy neudělá, a dělá ze sebe silnou. Nikdo však nevidí a nevnímá, že jí něco je. Má totiž velmi dobrou vlastnost, tou je velice dobré přetvařovaní, takže se usměje a bude dělat, že je vše okej. Přitom po čtyřech měsících ji zase přišly stavy úzkosti a bezmoci. Má brát antidepresiva, ale nebere je a brát nezačne. Nikdy! Má k tomu své důvody. Nejhorší je, že se nemůže nikomu svěřit, jelikož v ústavu jí nevěří a dali by jí hned na psychiatrii a donutili brát prášky! Tátovi, tomu to radši neřekne, protože mu nechce ztěžovat život a sám kdysi řekl, že by mu bylo lip, kdyby se dívka osamostatnila. A její nejlepší kamarádka? Tak té se tohle bojí říct, protože ví jaká je a nemůže jí to říct, oddalují se od sebe. Je na tomto světě úplně sama a neví, co má dělat. Autobus ji už dovezl, musí vystoupit do deště, nahodit falešný úsměv a být v pohodě, i když není a nebude. Vytahuje cigaretu z krabičky, myslí na lepší časy a doufá, že vše odhoří jako tabák. Jde pomalu po chodníku, lidi na ni divně koukají, že se courá v dešti, ale ona bude radši stát hodiny na tom dešti s velkými sněhovými vločkami, než aby šla TAM. Přijde, nahodí úsměv a dělá, že je vše v pořádku. Dojde do pokoje, rozbrečí se, ale okamžitě utře slzy a jde uklízet, poté přijde její kamarádka z ústavu a říká: „co se děje?“ Dívka vzápětí s úsměvem na tváři odpoví: „nic". Ona jí to však nevěří, protože jako jediná ji zná a tak jí to dívka poví, přesto že v ní nemá moc důvěry. Sama neví proč, když ji nikdy neublížila, ale ona neumí věřit lidem a ani nechce. Když už má uklizeno leží na posteli se sluchátkama na uších a se slzami stékajícími po tváři přemýšlí. Zřejmě vytáhne žiletku a udělá největší chybu svého života.Neudělala to, i když by ráda, ale NE. Nad vodou ji drží víra v sebe samu. Věří, že to dokáže, prostě musí. Teď už jen sedí na posteli, opět pláče a poslouchá ten stejný song a přemýšlí a doufá, že zítřek bude lepší. Už se chystá jít spát, ale sama moc dobře ví, že zase propláče celou noc.

Jasně, odpočinkové pozitivní čtení to zrovna není, ale v životě taky nepotkáváme jen věci sluníčkové, příjemné. Zažíváme i velmi nepříjemné, smutné, zoufalé situace. A je dobře, když se je nesnažíme nevidět, ale umíme o nich přemýšlet, pojmenovat je, mluvit o nich... 

Děkuji autorce za tento i další její texty a všechny ostatní, kteří mají touhu se o něco se světem podělit, něco vyjádřit, a zatím na to nenašli odvahu nebo si píší jen tak "do šuplíku" - zkuste blogovat! Třeba zrovna váš příspěvek někomu pomůže, někoho potěší nebo poučí. A jestli někdo zažíváte podobné trápení jako dívka z příběhu (nebo jakékoliv jiné) - nezoufejte, nejste na to sami! I kdyby vás nikdo jiný neslyšel, nás Pokec je tu vždycky pro vás ;-)


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.     Další informace