Kdo lže, ten krade a fake news pasti klade

13:15
31.05.2019

„Ale Bohoušku, nesmíš věřit všemu, co se říká v televizi…“ zní hláška z filmu Pelíšky a je veskrze pravdivá. Ovšem kam se hrabe televize na internet! To je teprve ta pravá džungle lží, mýtů, fake news, hoaxů a dezinformací! Dovedeš rozpoznat pravdivé informace od toho zbytku? Řekneme Ti, jak na to!

Tento týden vydala Fakulta sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně zprávu z aktuálního výzkumu, ve kterém politologové z fakulty testovali, jak Češi reagují na různé manipulativní techniky v článcích a jejich titulcích. Výsledek není pro naši společnost ani trochu lichotivý – zatímco pozitivně zmanipulovanou (tj. například pochvalnou, podbízivou) zprávu rozpoznáme se zhruba 40% úspěšností, manipulaci vyvolávající strach a negativní emoce z 80 % vůbec nevnímáme!

To znamená, že jsme velmi náchylní k přijímání dezinformací, zejména pak těch, které se v nás snaží vyvolat strach nebo někoho očernit.

S jakými manimulativními technikami se můžeme setkat?

Svalování viny („Za většinou problémů ČR stojí Evropská unie!“) – titulek se snaží čtenáře přesvědčit, že za všechno špatné může jeden viník. Důkazy pro to pochopitelně nemá.
Vyvolávání strachu („Jestli zavedete cla, bude obchodní válka, vyhrožuje Evropská unie USA“) – titulek používá slova podvědomě spojená se strachem – válka, vyhrožování, bída…
Démonizace („Armáda byrokratů likviduje společnou Evropu“) – titulek někomu nasazuje vlčí hlavu a používá silná slova, aby dojem „démona“ ještě umocnil
Fabulace („Evropské dotace? Pro ČR už ani korunu!“) – titulek používá neověřitelné informace nebo polopravdy.
Relativizace („Střet zájmů není v politice nic neobvyklého, funguje tak půlka Evropy“) – titulek se snaží čtenáře přesvědčit, že nějaký problém není až tak hrozný, popřípadě že se dějí i horší věci, nebo že to dělají všichni. Cílem bývá odpoutat pozornost od konkrétního problému.
Nálepkování („‘Lepšolidé‘ zase obsadili ulice“) – jednotlivec nebo skupina lidí je označena hanlivým nebo posměšným označením, aby se shodil její význam nebo aby se zdiskreditovala.

Ne, že by články s takovými titulky byly nutně nepravdivé. Ale rozhodně nejsou nezaujaté, pravdu si přiohýbají tu na jednu, tu na druhou stranu, hlavně se ale snaží nám mimo informace předat především názor – čehož si nemusíme všimnout a to je pak špatně.

Lež je vždy o tweet napřed

Jiná studie z prestižního technologického institutu MIT zveřejněná v časopise Science zase dokazuje nelichotivý fakt, že lži se prostě šíří neúměrně rychleji a přirozeněji než pravdivé informace. „Klíčovým aspektem je, že obsah, který vyvolává silné emoce, se šíří dále, rychleji a táhne více…“ objevuje se ve zprávě. Autor výzkumu to vysvětluje tím, že falešné informace jsou často velmi originální a velmi negativní. A to jsou právě dva faktory, které podvědomě přitahují naši pozornost – „jsme pozorní vůči novým hrozbám a obzvláště pozorní vůči negativním hrozbám,“ které pak máme tendenci šířit dál, aby se o tom hrozném novém nebezpečí dozvěděli i naší blízcí.

Neznamená to, že by nepravdivých zpráv bylo na internetu víc, právě naopak. Ale už ze své podstaty přitahují naši pozornost mnohem víc, takže se šíří rychleji.

Co proti tomu dělat?

V první řadě bude dobré nesdílet neověřené nebo neověřitelné informace. Tím výrazně prospěješ zpomalení jejich šíření. A je jedno, jestli jde o zprávu o vypuknutí třetí světové války, nebo šokující informace, že neoblíbená spolužačka z béčka má špinavá rovnátka, princip je u zpráv libovolné důležitosti stejný. Je potřeba popřemýšlet, zda:

je u zprávy uvedený věrohodný zdroj,
lze informaci ověřit z více zdrojů,
se jedná o aktuální informaci,
je cílem její publikace informování, nebo vyvolání senzace
to potřebují další lidé vědět.

Pokud naznáš, že máš před sebou informaci, která je ověřitelná, je psaná objektivně, je aktuální a je vhodné, aby o tom věděli i Tvoji blízcí/přátelé/followeři, pak klikni bez obav na tlačítko Sdílet. V opačném případě se nerozpakuj zprávu zavřít bez jejího dalšího šíření :)

O poznání těžší, než informaci nesdílet, je jí nevěřit, popřípadě nenechat se jí ovlivnit. I tady ale můžeš udělat pár kroků k tomu, aby Tě fake news a hoaxy nezasahovaly:

Čti si zprávy celé, nečti pouze titulky!
Čti zprávy pouze ze zdrojů, které považuješ za důvěryhodné. Ať si konspirační teoretici říkají cokoliv, stále nejdůvěryhodnější zůstávají veřejnoprávní média a velké tiskové agentury – ČTK, Reuters, AP apod.
Všímej si, kdo je autorem informace – vyjadřuje-li se článek k odborným tématům a obsahuje-li autorovy myšlenky, je autor v této oblasti odborníkem?
Jsou informace správně ozdrojovány? Uvádí autor zdroje citací, čísel a uváděných faktů? V důvěryhodných článcích to tak má být.
Minimalizuj scrollování Facebooku/Twitteru apod. – při tomto velmi častém typu prohlížení si mozek zapamatuje jen ty šokující (tedy většinou nepravdivé) informace a uspořádá je v paměti, aniž by ses o to nějak snažil/a. Scrollováním se tedy bez vlastní vůle vystavuješ vyššímu riziku ovlivnění nepravdami a manipulacemi.