Přístroj s připojením k internetu má u nás dnes už skoro každý, takže fenoménu internetové kavárny už tak trochu zvoní hrana. Ale stejně se každý z nás občas připojí k netu na zařízení, které nepatří nám nebo je využívá i někdo jiný. Jak se liší ochrana údajů na sdílených počítačích? Pravidel chování na nich není mnoho, ale o to důležitější je těch pár existujících dodržovat.
Většina z nás vlastní chytrý telefon, v mnoha rodinách už má každý i svůj vlastní počítač, někdo má k tomu navrch ještě tablet. Zvykli jsme si být na netu pořád a všude. Přesto čas od času se potřebujeme (nebo chceme) připojit i odjinud - z práce, ze školního počítače, z internetové kavárny, z kamarádova zařízení apod. Taková "návštěva" by za sebou měla nechat co nejméně stop. Jednak je to slušné vůči vlastníkovi, ovšem především je to důležité vzhledem k Tvé bezpečnosti a ochraně soukromí.
Uklízej po sobě
Když jdu k někomu na návštěvu, snažím se tam nenechat nepořádek - nevylévat kafe na koberec, nepřevrhnout vázu s kytkou, neotrávit křečka... Na návštěvě cizího počítače je to stejné. Zpravidla platí, že čím nevhodnější obsah je na stránkách, tím agresivněji napadají připojený počítač. Vyskakovacími reklamami počínaje a nechtěně staženým otravným reklamním softwarem, toolbarem v prohlížeči nebo virem/trojanem konče. Proto není slušné ani vhodné na sdíleném nebo půjčeném počítači navštěvovat stránky s pornografickým obsahem, stahovat ilegálně sdílený materiál (hudbu, filmy, hry...) ani hrát online hry na serverech, které nemám prověřené, že popsaná svinstva neprovádějí. Člověku, který by Ti udělal takový binec v zapůjčeném tabletu nebo počítači, bys asi zrovna nepoděkoval/a, že...
Nic neukládej a při zadávání hesel se skryj
Co je však mnohem důležitější, je hlídání si své vlastní bezpečnosti a soukromí. Pokud jsi někdy byl/a v internetové kavárně na počítači, asi Ti popis z předchozího odstavce není úplně neznámý. Počítače tam bývají doslova zahlceny malwarem, spywarem, tunami lišt v prohlížečích a padesáti pop-up reklamními okny zobrazenými dříve, než se Ti podaří načíst první požadovanou stránku. A řekni - chce se Ti v takovém prostředí někam zadávat jakékoliv přihlašovací údaje, psát zprávy nebo nedej Bože ovládat svůj bankovní účet? Řekl bych, že úplně ne.
A to je první ze zásad chování na sdílených počítačích - pokud to není nutné, nikam se nepřihlašujeme! Jenže občas prostě není zbytí a potřebujeme na cizím počítači provést něco, k čemu se přihlásit prostě musíme. V tom případě je třeba nejvyšší obezřetnosti. Ve všech rozšířených prohlížečích (Firefox, Chrome, Opera, Safari, dokonce i vysmívaný Internet Explorer) už dnes existuje prohlížení v tzv. anonymním režimu. Jestli chci na cizím počítači (tabletu, telefonu - tam to funguje taky) zadávat přihlašovací jména a hesla nebo psát zprávy, pak jedině přes tato anonymní/soukromá okna. Spouští se v menu prohlížeče, případně klávesovou zkratkou Ctrl+Shift+N.
Na webu nikdo není neviditelný
Anonymní režim byl dříve často označovaný jako porno režim. Důvod je asi zřejmý, ale s politováním Tě musím ubezpečit, že to úplně nefunguje :) Anonymní režim neukláae stopy úplně dokonale - krom toho, že zůstanou zachovány všechny stažené soubory a vytvořené záložky, což je pochopitelné, není anonyymní režim schopen skrýt Tvoji aktivitu před poskytovatelem připojení ani před zaměstnavatelem/školou eni před webovými stránkami, které v anonymním režimu navštívíš. Tím pádem pokud Tě rodiče, přítel, přítelkyně nebo kdokoliv jiný, kdo má sepsanou smlouvu s poskytovatelem internetu, podezřívá ze sjíždění porna, může si od poskytovatele vyžádat podrobný přehled navštívených stránek, kde samozřejmě Tvoje XXX stránky budou zaznamenány také.
K čemu skutečně je anonymní režim dobrý, je práce na stránkách zabezpečených přihlašovacími údaji. Jelikož neukládá cookies ani zápis v historii, nestane se, že bys zavřel okno, k počítači přišel někdo jiný, zpátky je otevřel a zůstal připojený k Tvému účtu. Přesto je dobré stránky s přihlášením jenom nezavírat, ale předtím se ručně odhlásit. Když kvůli ničemu jinému, tak aspoň pro vytvoření dobrého zvyku.
Osobně jsem se setkal i s tím, že po mém soukromí zatoužil přímo majitel sdíleného počítače. Napsal a spustil program, který si pamatoval stisknuté klávesy a jejich pořadí v čase. Takže když si potom vyjel záznam, nebylo těžké si v něm vypátrat třeba mailové adresy a hesla k nim... Před takovou podlostí Tě samozřejmě anonymní režim v prohlížeči taky neuchrání, proto bych na sdílených zařízeních hesla zadával jen v případě krajní nutnosti.
Dalším dobrým zvykem je pozavírat u sdíleného počítače všechna aktivní okna a spustit si zhola prázdný a čistý prohlížeč. Už jenom proto, že třeba Facebook Ti špehuje tvoji aktivitu v dalších oknech prohlížeče, pokud jsi na něm přihlášen. Bůh ví, kdo a na co se díval před Tebou, takže to FB zrovna nemusí nasát a spojit to s Tvým profilem.
Pamatuj, že všechno, co je v tomto článku psáno, neplatí jen pro pevná zařízení - počítače, tablety a smartphony. Ale i pro sdílené nezabezpečené WiFi sítě. Mít net zdarma je super věc, ale opět bych pro připojení ke svým účtům radil raději nějakou zabezpečenou síť nebo vlastní mobilní připojení.
Související články:
Jak vymyslet heslo a jak ho nezapomenout
Slavným proti své vůli aneb O fotkách a videu na internetu
To (ne)vysvětlíš?!
Google jasnovidec
Hledej, stopa!
Welcome to the Internet - let me be your guide!
Příspěvek vznikl v rámci projektu Bezpečnost na internetu, který finančně podpořila Československá obchodní banka, a.s.