Život podle vlastních pravidel. Jak se žije s autismem?

Život podle vlastních pravidel. Jak se žije s autismem?

Se slovem autismus se asi každý z nás už setkal. A dokonce si většina z nás troufá tvrdit, že ví, co to je. Tak schválně, zkus si odpovědět na tyto otázky: Co je to autismus? Jak se chovají lidé s autismem? Kde se autismus bere? Jak se dá léčit? Můžeme se jím nakazit? Tak co, znáš odpovědi? Pokud ne, pokračuj ve čtení, protože právě na tyto otázky přinášíme odpovědi.

Tak teda, co to je, ten autismus? Předně je třeba říci, že se nebavíme o jedné konkrétní nemoci. A vlastně i to označení nemoc je takové nejednoznačné… Možná jsi už slyšel/a pojem poruchy autistického spektra (PAS), za kterým se skrývá řada poruch nervového systému, které se od sebe liší jak svými příznaky, tak i závažností a velikostí vlivu na život člověka. Do tohoto spektra se řadí například dětský autismus, atypický autismus, Rettův syndrom, Aspergerův syndrom a další pervazivní vývojové poruchy. Co je pro ně společné, je zasažení nervového systému a mentálních schopností svého nositele ve vícero oblastech – jinými slovy ovlivňuje celý život člověka. A proč jsem psal, že to označení nemoc je nejednoznačné? Někteří lidé, kteří mají PAS, necítí, že by byli touto diagnozou nějak postiženi. Rádi by docílili toho, aby se lidé přestali na autismus dívat jako na nemoc, ale spíš na alternativní stav myšlení a prožívání. Ať už to budeme vnímat jakkoliv, je třeba říci, že poruchy autistického spektra přinášejí svým nositelům nemalé komplikace, především při komunikaci s ostatními lidmi.

Tisíc lidí, tisíc chutí. Tisíc dětí s autismem, tisíc různých projevů.

A tím se dostáváme k odpovědi na druhou otázku – jak se chovají lidé s autismem? No, odpověď zase nebude jednoduchá. Vzhledem k tomu, že těch poruch je celá řada, i projevy jsou dost různé. Například lidé s Aspergerovým syndromem mohou být často nadprůměrně inteligentní až geniální, mohou vynikat v různých odvětvích, zejména v matematice, fyzice, IT, statistice…, ale přesto mohou působit trochu podivínským dojmem, protože nebudou tak zdatní v komunikaci a sociálních interakcích s dalšími lidmi. Tedy ne, že by se nedovedli s ostatními bavit, ale musejí se víc snažit, ta sociální zdatnost pro ně není přirozená. Oproti tomu dívky s Rettovým syndromem (ten postihuje výhradně dívky) mají těžký mentální handicap a nemoc se projevuje i zhoršenými motorickými dovednostmi.

Co se týče dětského autismu, který je nejčastější poruchou autistického spektra, ten se projevuje výraznými problémy v sociálně komunikačním chování a stereotypním chováním (lidé s autismem často velmi těžce snášejí změny v řádu dne, týdne,… uspokojuje je provádění jedné opakující se činnosti, libují si v důsledném dodržování opakujících se rituálů. Odhaduje se, že maximálně čtvrtina – polovina osob s dětským autismem nemá přidružené mentální postižení. U většiny lidí s autismem tedy nějaký mentální handicap je – někdy pouze lehká mentální retardace, v některých případech i těžká až hluboká. Lidé s dětským autismem spojeným s mentálním postižením bývají celoživotně odkázáni na pomoc svých rodin nebo dalších pečujících osob.

Jak vidíš, těžko lze napsat nějakou společnou charakteristiku chování lidí s poruchami autistického spektra. Velmi záleží na konkrétní podobě poruchy, stejně tak jako na míře přidruženého mentálního postižení. Ze své praxe pracovníka v otevřeném klubu pro děti, kde jsem se setkával po mnoho let jak s dětmi bez autismu, tak s různými formami PAS, mohu říci, že u spousty dětí laik vůbec nemusí poznat, že mají nějakou poruchu. Bylo by tedy zbytečné přistupovat k nim jako k lidem z jiné planety a chovat se k nim jiným způsobem, než ke komukoliv jinému. Když už ale je forma PAS vážnější a její dopad na chování dítěte hlubší, je potřeba myslet na to, že chování dětí s autismem není svévolně zlé; a nelze jej „napravit“ tresty, přísností nebo agresí.

Spíš objevíš bájnou Atlantidu, než kořeny autismu

Kde se autismus bere? Když na tohle přijdeš, asi dostaneš Nobelovu cenu. Příčiny poruch autistického spektra stále vědcům ani lékařům jasné nejsou. V minulosti se mělo za to, že je autismus způsoben necitlivým chováním rodičů, ale to již bylo dostatečně vyvráceno. Dále se vědci zabývali dědičností těchto poruch, ale ani zde nedosáhli přesvědčivých výsledků, na základě kterých by bylo možné prohlásit, že se autismus dědí a jakým způsobem se tak děje. Zřejmé je, že PAS jsou vrozené, ale přesný mechanismus vzniku autismu zatím není znám.

Nejen léky živ je člověk. A u PAS to platí dvojnásob

Dá se autismus léčit? Ano i ne (jsme mistři na uvádění nejednoznačných odpovědí, co? :) ). Neexistuje lék, který by vyléčil příčinu autismu. V tomto ohledu se jedná o nevyléčitelnou záležitost. Ovšem neznamená to, že by se lékaři autismem nemuseli vůbec zabývat. Existují psychofarmaka (léky používané na psychiatrické obtíže), kterými se dají mírnit projevy jednotlivých příznaků onemocnění. Sice se tím autismus nezruší, ale mohou lidem pomáhat lépe fungovat ve společnosti. Výhradní místo v léčbě autismu pak má speciální pedagogika a takzvaná behaviorální terapie, tedy terapie zaměřená na chování člověka. Pokud je taková terapie zahájená včas a probíhá dobrá spolupráce terapeutů, rodičů dítěte s PAS i jeho učitelů a vychovatelů, má tato metoda skvělé výsledky a pomáhá lidem s poruchami autistického spektra začlenit se do společnosti s výbornou mírou osamostatnění.

Ani infekce ani vakcíny ani spiknutí iluminátů

Můžeme se autismem nakazit? Ne a ne a ještě jednou ne! Není to chřipka, není to covid, dokonce ani mor to není a nedá se nijak „přenést“ z člověka na člověka. A myslím si, že tohle je většině lidí i jasné. Přesto je však velmi rozsáhlá a hlasitá skupina lidí, která tvrdí, že autismus je způsoben očkováním. Není to tak. Očkování dětí (zvláště pak, když není provedeno citlivě se správným posouzením vývoje dítěte a jeho imunitního systému) nemusí být úplně bez rizik – mohou se objevit silné a nezdravé imunitní reakce, horečky a já nevím co ještě. Zcela jistě však mezi tato rizika nepatří „spuštění“ autismu. Zastánci této teorie často argumentují tím, že do doby, než jsou děti očkované, jsou zdravé, chovají se normálně. Teprve po očkování se objevují první příznaky autismu. To může být dáno zcela nezávislým časovým souběhem. Většina „dětských“ očkování probíhá v prvním a druhém roce života dítěte. To je však také období, kdy se začínají objevovat první projevy PAS – ty nejsou patrné hned po narození, jelikož v tomto raném období vývoje se dítě chová podle vrozených instinktů, které autismem nejsou postižené. Teprve při učeném chování si můžeme všímat odlišností, které mohou na některou formu PAS poukazovat. S očkováním však autismus nic společného nemá.



Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.