Necítíš se jako bubeník trošku mimo hlavní pozornost oproti ostatním členům kapely? Jsi v obležení svého nástroje a nejsi tak vidět... Jasně. Je daný, že nejvíc je vidět frontman. Komunikuje s lidmi, prezentuje text, hází fórky mezi písničkami atd. Já samozřejmě musím před koncertem postavit bubny, potom je zase sklidit, nanosit do auta a řešit jiný sračky. Takže než to pobalím a odtahám už jsou všechny holky rozebraný... Na druhou stranu být zpěvák, to je taková dvousečná zbraň. To po tobě jdou sice holky, ale jdou po tobě i kluci anebo dokonce i škaredý holky (smích). Takže fakt nemáš chuť někdy vylézt dopředu, chytnout mikrofon a taky něco říct? Na to jsem nikdy netrpěl. Já jsem spokojenej tam, kde jsem. Proto jsem si ten nástroj vybral, protože se mi prostě takto líbil. Stejně nakonec všichni milujou bubeníky, takže je to v pohodě. Na bicí teda hraješ jak dlouho? Začínal jsem asi v 11ti letech. Chodil jsem do „lidušky“ s tím, že jsem chodil na hodiny, učitel mi vždycky zadal nějaký cvičení, to jsem se měl naučit a za týden mu ho zahrát, což jsem udělal. No a o tom jsem si myslel, že jako hraju na bubny. (smích) Asi až po nějakých šesti, sedmi letech jsem pochopil, že potřebuju začít pořádně cvičit, jinak to bude stát úplně za hovno. Tak jsem začal. Problém byl ale najít tolik času. Protože když si vezmeš fakt dobrý bubeníky (Miloš Meier aj.), tak ti tomu věnují strašně času a hledat ten čas mezi školou je fakt těžký. Ale nějak to zatím jde. Na jakou značku bicích hraješ? Teď mám Mapexy. Původem z USA, ale dnes už Čína. V rámci poměru cena/výkon je to to pravé. Samozřejmě kdybych měl dost peněz, tak si pořídím něco úplně jiného. Třeba Yamahy nebo Pearly, vyšší řady. Až budou prachy... Jak se podílíš na skládání nových věcí ty jako bubeník? Chacha. No prakticky skoro vůbec, protože veškerý songy píše kytarista Petr. Často v kombinaci s Radkem, protože jsou bratři. Hodně nápadů má i náš klávesák. Jinak ten tvůrčí proces už máme celkem zaběhlý. Petr něco vymyslí, nahraje to, pošle mi to i s jeho představou o bicích. Já si to stáhnu a naučím se to, a pak zbytek řešíme na zkušebně. Někdy je to dialog, jindy hádka a tak dále. Jakou muziku si rád poslechneš? Co třeba posloucháš zrovna teď? Je to o náladě. Mám rád hodně druhů muziky. Samozřejmě poslouchám tvrdou muziku - třeba hodně můžu Type o negative, Megadeth, Dream Theater… Je toho moc. Rád si poslechnu i jazz, např. Milese Davise. Poslední dobou sjíždím dost i Billyho Idola. Hrozně mě to baví. Co rád čteš, jestli čteš? Ha, no tak teď čtu tak akorát skripta (smích). Ne, celkově mám strašně rád biografie muzikantů. Na vánoce jsem dostal bio Keitha Richardse. Je to vtipný, odpočinkový. Nebo Mustaina z Megadeth, ten mě taky hodně baví. Já jsem měl vždycky raději Megadeth než Metallicu. On ten Dave byl takovej správnej zmrd.(smích) Co filmy? Mám rád třeba film Big Lebowski. To žeru. Nebo věci s Nicholsnem, např. Shining, Lepší už to nebude. Rád mám i severský filmy - Adamovo jablko, Blikající světla. Líbí se mi ten severskej suchej černej humor. Dokážeš si představit, že se živíš hudbou? Nechci být nějak moc optimistickej, ale myslím, že by to šlo. Ze začátku to bude určitě z ruky do huby. Je potřeba mít spoustu známejch a kontaktů. Něco máme, nejsme úplný nuly. Někteří naši známí dělaj koncerty na východ od ČR. Rusko, Ukrajina. Tam je velkej trh. Jak často Hentaicorporation zkouší? Teď jsi bodl do vosího hnízda! (smích) On Radek vždycky všude říká, jak se zkoušet musí maximálně, což je samozřejmě pravda. Ještě když jsme byli na gymplu, tak jsme se to snažili držet tak 3krát až 4krát týdně. Jezdili jsme na zkušebnu někam úplně do prdele, hodinu a půl. Teď, když jsme všichni na těch vejškách, tak je problém to zkoordinovat. Jeden má školu dopoledne, druhej večer, takže to je průser. Společně teď hrajeme třeba 2krát tejdně, plus chodíme sem tam ještě s basákem, a já sám chodím taky sám, protože to je pro mě vlastně úplně nejlepší. Pokud se člověk chce po technické stránce zlepšovat, musí dřít sám. Potom dělat na písničkách, to už je zase samozřejmě potřeba kapela. Do budoucna to ale chceme hodit zase aspoň na ty 3-4 zkoušky týdně… no aspoň na ty 3 jo. Na zkušebně to vypadá jak? Je to stejný zvěřinec jako na „živáku“? Užijete si to i tam? Samozřejmě že jo, jenom Radek tam nemůže tolik skákat. (smích) Rozhodně je na zkoušce sranda, ale zase tam nejde dělat takovej bordel, jako na podiu, protože živák hraješ kolem hodiny a na zkušebně seš 3-4 hodiny v kuse, takže to prostě nejde. Jindy zase je morálka totální nula, takže jamujeme nějaký posraný skáčka a děláme si ze všeho prdel, ale není to tak často. A nevznikne právě takhle někdy zajímavá fůze, motiv úplně z jiného světa, na kterým pak něco postavíte? Hele, když je ta morálka nula, tak to je většinou úplně o ničem, to nejde použít. Ale jindy třeba už kytarista přinese nějakej podivnej motiv, nějaký vtip, děláme na tom a něco z toho je. Přijde mi, že HC jsou jedna z mála kapel, která ten vtip v muzice, kterou dělá, má. To jo. Mě prostě přijde, že většina kapel (ne teda všichni) mají ten problém, že se berou strašně vážně. Nedávno jsme hráli v Německu, kam nás pozvala tamní kapela, a ti se právě tvářili strašně profesionálně, vážně. Já na to moc nejsem, já mám rád právě ten fór. Lidi vás vnímají jako poměrně divokou bandu, která to umí na koncertu roztočit. Kde se to ve vás bere? Jak tu energii umíte nasměrovat na ten čas a místo? Mě hlavně přijde, že lidi se mají strach vůbec projevit, aby se neztrapnili. Mají pocit, že každej jejich pohyb někdo sleduje nebo co. Nám je to jedno. Tady u většiny kapel maximálně kytarista poskočí s nohama u sebe, a to je hrozný, to já nemůžu vůbec vidět. My jsme jako zvířata… teda umíme se slušně chovat, ale spíš si pořád děláme ze všeho prdel, nic nám není svatý. Uměl bys vymodelovat nějaký prototyp fanouška, který na vás chodí? To asi ne. Naši hudbu poslouchá velký množství různorodých lidí. Ale jedno podle mě mají všichni společný. Buďto chlastají, nebo fetujou...nebo obojí. (smích) Já jsem si třeba všiml, že na vás chodí i hodně mladých lidí. Myslí tím tak do 20ti let, dělají vám slušný kotel. No tak to je daný tím, že jsme kapela z gymplu. Takže ti co už odrostli, mají třeba na tom samým gymplu sourozence, a tak ho sebou dotáhnou a on zase dotáhne kámoše. Hlavně mi přijde, že jdou nejen na koncert, ale jdou se s náma bavit, a pak to vypadá tak, jak to vypadá. Hráli jste někdy na východě? Myslím víc než na Slovensku? Nene. My jsme člověče nehráli ani na tom Slovensku. Nejdál tak Třinec, Ostrava. Něco taky v Německu. Sice na nějakým zahradním festivalu, ale přišlo tam 2000 lidí. Taky jsme hráli v Londýně. Tam nás pozval jeden známej DJ na multižánrovej dýchánek. Brzo se chystáte vydat regulérní desku. Kde ji budete točit a kdo ji bude produkovat? Jestli to není tajemství? Tak tajný to není, protože to nevím. (smích) Jasně, desku chceme vydat. Je ale potřeba dodělat na ni materiál. Když to půjde dobře, chtěli bychom začít nahrávat v srpnu nebo září. Když budu optimista, na Vánoce by to mohlo být. Chápu, klasická vánoční deska… (smích) O místu nahrávání ještě nepadlo definitivní rozhodnutí. Některý věci zvládneme natočit doma. Radek má nějaký nový technologie, takže by to mělo jít. Bicí a kytaru budeme muset točit v profi studiu. Dost se nám osvědčil Svárov , kde dělá Lukáš Martínek. Tam jsme byli při posledním nahrávání spokojení. Jaký hudební materiál nás na nové desce bude čekat? Bude se konat nějaký zásadní odklon od ep Dr.Zaius? Budou tam určitě naše klasický rock´n´rolový pecky možná s trošku popovým potencionálem. Ovšem ne v tom špatným slova smyslu. A potom tam budou úplný šílenosti. (smích) I když se nás někteří kamarádi snažili v dobré víře zprodukovat, aby to bylo poslouchatelný i v některých rádiích, tak se to moc nepovedlo, a v nových věcech jsme zase úplně zvlčeli! Je to prostě Hentaistyl, tři roky zpět, ale lépe technicky zahraný. Bavili jste se o tom, jestli vydáte nový materiál i na vinylu? Ten zažívá poslední léta velký návrat. Já osobně bych to chtěl. Sice nemám sám gramofon, ale ten formát se mi líbí. Máme nějaký kontakty do Loděnice, kde se dřív LP dělali. Uvidíme kolik je reálný jich prodat a kolik jsou ceny v malonákladu. Každopádně už jen velikost obalu je paráda a my jako Hentai si s tím chceme dost vyhrát. Máš ty, nebo kapela sen, s kým si zahrát na pódiu? Tak třeba Slashe už máme za sebou. (smích) Ale to není zrovna můj šálek kávy. Já bych si strašně rád zahrál s Peterem Gabrielem. To je totální genius. Skvělej pop. S Mikem Pattonem bych si taky rád zahrál. Toho si dokážu představit i jako našeho producenta. A co už se mi nesplní je spolupráce s Peterem Steelem. Plánuje Hentaicorp v budoucnu nějaký nový klip? Klipy jsou dobrá věc. Upozorní na kapelu a lidi si je pamatují. A není to jen o penězích. Chce to mít dobrej nápad. Takže klip určitě jo. Kde vás můžou fanoušci slyšet letos? Měl by vyjít Rock for people, Přeštěnice, Mighty sounds, možná Prague city festival a Masters of rock, ale to není jistý. A co třeba klasický Brutal assault? Na Brutalu bychom si zahráli strašně rádi. Je to podle mě jeden z nej-festivalů u nás, skvělá dramaturgie. Takže vzkaz pro Shindyho! Dostaň nás tam! Nebo ti pochčiju slamák. (smích) Díky za rozhovor. Taky díky!