Nikdy v historii nemělo lidstvo tolik a tak snadno dostupných informací. Stačí se mrknout na internet a víme o všem všechno. Jenže ne všechno, co se na netu píše, je pravda. A nemusí jít hned o propagandu, hoaxy, trolling nebo podvodné zprávy. Mnoho informací je nepravdivých prostě jen proto, že jejich autoři čerpali ze špatných zdrojů. Jak ze zorientovat v záplavě informací a jak rozeznat záměrně lživé zprávy?
Většinu informací, které v životě přijímáme, zpracováváme bezděčně - aniž bychom se o to snažili. Třeba to, co kolem sebe vidíme, co kde zaslechneme... A protože nestojíme o to, pátrat po všech těch vjemech dál (což ani nejde, to by bylo sebezničující), ani ty informace nezkoumáme, zda jsou pravdivé. A to je jeden z hlavních zdrojů nepravd na internetu. Spoustu informací přijmeme jenom skrze nadpis sdíleného článku, ilustrační fotky apod. Dál už nepátráme, protože nás to nezajímá. Ale když potom přijde na podobné téma řeč, vyvstane nám z paměti právě ten nadpis nebo fotka. A máme tendenci ji považovat za "pravdu, kterou jsme četli na internetu." Jenže nadpisy jsou dost zkreslující - stačí se podívat na název tohoto článku: samozřejmě, že 16. prezident USA nikdy nic takového neřekl. Tento "citát", mimochodem hojně sdílený, je jen ukázkou absurdity, se kterou se vytváří hromada zpáv, které vypadají pravdivěji jenom proto, že je vedle nich fotka známé osobnosti. Takže poukazuje na téma článku, ale rozhodně to neznamená, že sám o sobě je pravdivý. Nutno taky dodat, že titulky článků bývají záměrně psány tak, aby co nejvíce šokovaly a upoutaly, ne aby objektivně informovaly. To by mělo být cílem až samotného článu. Proto první rada, jak se zorientovat v záplavě dezinformací, zní:
1) Neutvářej si názory podle titulků! Jestli se chceš něco opravdu dozvědět, musíš si přečíst celý článek.
Fajn, s titulky jsme se vypořádali, teď ještě zjistit, jak ropoznat, který text je pravdivý a který ne. To je mnohem složitější práce. Usnadnit nám ji může pátrání po tom, kdo text napsal. Tedy v případě, že hledáme informace o nějaké hudební kapele, bude jistě důvěryhodnější text, který napsal hudební publicista, popřípadě je na stránkách nějakého hudebního magazínu. Článek o šíření viru zika z těch samých stránek ale nejspíš nebude úplně důvěryhodný. Pro takovou informaci musíme zamířit zase na nějaký zdravotnický web. Samozřejmě většina zpráv, které čteme, pochází ze zpravodajských serverů, třeba čt24, lidovky.cz nebo aktualne.cz. Až na výjimky by měly být informace, za které ručí vydavatelství, pravdivé. Ale i novinář je jenom člověk a nemůže se vyznat ve všem, proto jsou tyto zprávy spíš orientační a pro lepší porozumění problematice je dobré si najít ještě nějaký specializovaný web. Pozor taky na komentáře a názory - ty mohou být zajímavé, ale píše se v nich vždy jen osobní pohled autora na věc. Jako zdroj objektivních informací tedy úplně neposlouží. Co si tedy z tohoto odstavce odnést?
2) Konkrétní informace hledej na stránkách, které se na to téma specializují. "Všeználci" většinou nejsou dobrým zdrojem informací.
3) Zpravodajské servery jsou dobrým zdrojem informací, ale vnímej rozdíl mezi objektivními články nebo odbornými texty a názory/komentáři.
Kdo někdy psal práci do školy, referát, seminárku, bakalářku..., musí být neskonale vděčný za wikipedii. Wikipedia je opravdu téměř bezedná studnice vědění, ale má jeden háček. Kdokoliv do ní může přidávat další obsah a ten stávající upravovat. Kontrolovat jeho pravost v reálném čase je takřka nemožné, takže se v této encyklopeií objevuje řada bludů, mýtů, polopravd i účelových lží. Pořádný text na wikipedii by měl být důsledně ozdrojován (ideálně ke každému napsanému faktu by měl být přiložen odkaz, odkud je tato informace převzata) a z odkazovaných zdrojů si můžeš udělat obrázek o tom, na kolik seriózní ten text je. Jestliže jsou zdroje různé a odkazují na odborné publikace, pak je vše v cajku. Pokud je zdrojů málo nebo odkazují na weby, které nejsou odborné, zavánějí propagandou atd., bylo by lepší hledat si lepší zdroj informací. V každém případě wikipedii učitelé od střední školy dál většinou neuznávají jako opravdový zdroj pro citace ve studentských pracích.
4) Wikipedie a další otevřené internetové encyklopedie jsou dobré pro povrchní orientaci v problematice. Pokud hledáš podrobnější informace, je lepší pátrat na odborných webech.
Zejména v politických, společenských a historických otázkách je třeba dávat si pozor na nezávislé zdroje. Tyto oblasti lidského vědění jsou totiž přímo prosáklé propagandou (záměrným zkreslováním informací za účelem obhajování jedné ideologie, názoru, politické strany,...), obzvláště na internetu. Nechvalně proslulé jsou u nás různé proruské propagandistické weby, ale s tendencí ohýbat pravdu, aby byla pro autora přívětivější, se můžeme setkat i jinde. Tak třeba pokud se chceme dozvědět informace o nějakém politikovi, nebude nejlepší hledat je na stránkách médií, která ten politik vlastní...
5) Ne každý "zpravodajský server" chce psát pravdu. Než některý zařadíš do seznamu svých informačních zdrojů, zjisti si, kdo jej vlastní a jak jsou laděné jeho názorové články.
"Pozor na nebezpečný virus! Stáhne se sám do počítače a smaže celý pevný disk! Pokud se chceš uchránit, stáhni si tento bezpečnostní software..." To je typický příklad hoaxu. Hoax jsou cíleně nepravdivé poplašné zprávy, kterými chce jejich autor buď vyvolat paniku, šířit strach nebo i podvodně získat nějaký vliv. Pravdivost různých varování si můžeš ověřit na stránkách http://www.hoax.cz/cze/
6) Nenech se nachytat na poplašné zprávy. Než se rozhodneš nějaké varování sdílet, raději se ujisti, jestli je to vážně pravda.
Relativní novinkou ve světě internetu je jev, se kterým se už jistě každý z nás setkal minimálně na sociálních sítích - trolling. Trollení je předstírání různých názorů a šíření dezinformaci, které má za cíl vyprovokovat znepřátelenou stranu k přemrštěné nebo hloupé reakci, která se pak stane terčem posměchu. Těžko říct, zda jde o pozitivní nebo negativní činnost - někdy vtipně poukazuje na lidskou hloupost, někdy zbytečně zesměšňuje bezbranné oběti. Tak či tak je nepříjemné stát se jeho terčem.
7) Pozor na trolly! Nenech se těmito skřítky vyprovokovat, raději si proklepni jejich profil. To Ti může napovědět, zda své příspěvky myslí vážně nebo se jedná o recesi a provokaci.
Posledním zdrojem nepravd v našem žebříčku jsou poradny. Tedy, člověk musí umět rozlišovat mezi poradnami a "poradnami." Jedny jsou odborné a můžeme zde dostat dobrou odpověď na naše palčivé otázky. Ty druhé jsou sice provozovány možná ve stejně dobré víře, ale páchají víc škody než užitku, protože odpovídají lidé, kteří problematice vůbec nerozumí. Klasickým příkladem této skupiny jsou různá maminkovská fóra, kde si laici troufnou fušovat do řemesla doktorům, psychologům, sociálním pracovníkům a klidně i právníkům. Přitom důsledky takových neodborných rad mohou být dost bolestné. Rozhodně lepší jsou poradny, za kterými můžeme dopátrat skutečné odborníky a profesionály, i když některé tyto služby bývají jen formou soukromých zpráv a poradce tak musíme sami oslovit - ne si jen přečíst odpověď na dotaz, který položil někdo přede námi.
8) Chceš-li radu, ptej se odborníků! Na otázky těla se ptej doktorů, na otázky práva se ptej právníků, na otázky'co se šikanou/vztahem/rodinou/školou...' se ptej na jdidoklubu.cz!
Související články:
Internetová identita - naše druhé já?
Na internetu se chováme nejen slušně, ale i opatrně!
Jak vymyslet heslo a jak ho nezapomenout
Slavným proti své vůli aneb O fotkách a videu na internetu
To (ne)vysvětlíš?!
Google jasnovidec
Hledej, stopa!
Welcome to the Internet - let me be your guide!
Příspěvek vznikl v rámci projektu Bezpečnost na internetu, který finančně podpořila Československá obchodní banka, a.s.