Láska je mocná čarodějka. Záhadné city se zrodí jako blesk z čistého nebe a odpálí nás do stavu blaženosti, nebo totální depky. Láska je častým tématem hovorů, motivem písní či motorem umělecké tvorby, stojí v pozadí velkých činů – ušlechtilých i podlých. Z lásky se lidé rodí a někdy bohužel i pro lásku umírají. Toužíme po lásce, hledáme lásku, představujeme si lásku, láska je opředena mnoha sny a fantaziemi. Ne všechno, co se ale o lásce říká, je pravda. Ostatně – i láska může být jen klam. Jak to ale poznáme? Pojďme se společně mrknout na ty nejčastější omyly zamilovaných.
Vědci už dost podrobně prozkoumali, co se s člověkem děje, když se zamiluje. Jeho mozek produkuje takové množství hormonů, že fyziologicky je to stav podobný jako na drogách. Když k tomu připočteme chování – nesoustředěnost, riskování, poblouznění spojené s nutkavými pocity na milovanou osobu myslet, být s ní neustále v kontaktu, bušení srdce a netrpělivost, posunutí prahu bolesti, zkreslené vnímání, ale třeba i změny nálad – dá se říct, že příznaky se zamilovanost podobá duševní poruše.
Není divu, že v takovém extrémním stavu člověk nemůže dlouhodobě zůstat, protože jinak by se jeho psychika asi fakt rozpadla. A tak zamilovanost po nějaké době (zhruba do 3 let) vyprchá.
Myslíš, že to je konec lásky? Nenech se mýlit – ano, je to velká zkouška vztahu, kterou mnozí partneři nedají, ale na druhou stranu je to i velká příležitost, protože právě tehdy dostává slovo LÁSKA. Místo dopaminu převládne hormon oxytocin, který je např. vyplavován při porodu a kojení, ale také při vzájemných dotecích, mazlení, hlazení a objímání. Oxytocin je hormon více stabilní, je to hormon lásky, věrnosti a důvěry.
Co si budeme povídat, zamilovat se můžeme i nešťastně, nebo slepě. Ale láska je cit založený na respektu, otevřenosti a důvěře. A jak jsme si řekli výše – na blízkosti a dotycích. Takže se objímejte a mějte se rádi! J
Zamilovanému člověku to tak přijde, neumí si představit nic dalšího, nic většího a lepšího. Pravda ale je, že na světě je mnoho lidí, s nimiž ti může být hezky. Milovat můžeš spoustu lidí, lásky je nekonečně, není to jedna sklenice, která když dojde, máš smůlu, ale oceán. J
Proto můžeme hluboce milovat nejen svoji holku/kluka, ale také svoje rodiče (a rodiče své děti), sourozence, blízké přátele… sami sebe, což je také důležité! A pokud vztah z nějakého důvodu skončí, což je smutné, ale děje se to, můžeme milovat i někoho dalšího.
Výše jsme si řekli, že můžeš s někým chodit a zároveň mít rád/a svoje dobré kamarády, v praxi to ale často naráží na jeden výrazný problém a tím je ŽÁRLIVOST. Mnoho lidí totiž žárlí na kamarády opačného pohlaví – vadí jim, že se jejich kluk baví s jinými holkami, nebo že jejich holka má kamarády-kluky. A co víc, někdy drahá polovička žárlí i na kamarády stejného pohlaví a nechce, aby se její partner/ka vídal/a v podstatě s kýmkoliv.
V takovém vztahu chybí jak respekt, tak důvěra a pokud se něco nezmění, nemá z dlouhodobého hlediska moc šanci na přežití. Jednoho totiž dříve či později přestane bavit, že mu druhý rozkazuje a kontroluje ho a ten druhý v takovém nerovnocenném vztahu také nebude moc šťastný.
Je zde samozřejmě ještě možnost, že žárlivý partner se takto chová, protože je zraněný předchozí nevěrou. V takovém případě je ale třeba na vztahu buď hodně hodně máknout a vše si vyjasnit, nebo ho ukončit, zakazováním se problém nevyřeší, ale spíše prohloubí.
Žárlivost lze samozřejmě vnímat také jako určité koření lásky. Do jisté míry je to i pravda. Žárlivost je postavena na nejistotě, a co je nejisté, to nás více vzrušuje, více o to usilujeme. Pokud má holka více nápadníků, nebo kluk více ctitelek, stává se ještě atraktivnější!
Když ale kvůli nadměrné žárlivosti jeden, druhý, nebo dokonce oba, trpí, není to OK. Je na čase spolu promluvit, co s tím.
Každý člověk potřebuje mít nějaký osobní prostor. Pokud by to tak nebylo, ztratil by svoji osobnost. Sdílet s druhým úplně všechno, no… možná nemám co tajit, ale to ještě neznamená, že mě někdo může špehovat, přihlašovat se bez mého vědomí na můj účet nebo číst moje SMSky! A zvlášť ne ten, komu potřebuji důvěřovat a to samé čekám od něj!
Je jasné, že hlavně na začátku vztahu v období zamilovanosti spolu partneři chtějí být co nejčastěji a těší se na každou společně prožitou chvíli. Společně trávený čas je určitě důležitý, nicméně – jak se říká – všeho moc škodí.
Je fajn se vzdálit, protože pak se můžeš těšit na přiblížení! Být pořád spolu, to zavání slušnou ponorkou. Lidé si začnou lézt na nervy, láska neláska.
Věnuj se svým koníčkům, které Tě naplňují, je to přece součást Tebe, součást toho, co na Tobě tvůj kluk nebo Tvoje holka miluje. Ale nenuť druhého, aby dělal/a všechno s tebou. Nech mu/jí volnost mít vlastní zájmy. Koníčky nemusí být nutně společné. Určitě ne všechny.
Ano, „chemie“ je důležitá, přitažlivost by ve vztahu měla být, jinak to opravdu vázne. Je dokonce vědecky potvrzeno, že „láska na první pohled existuje“ – na to, abychom se zamilovali, nám prý stačí pouhých 30 vteřin kontaktu s druhým!
Někdo je ale zdrženlivější, nepopustí hned uzdu vášním, snaží se druhého nejprve poznat. A tak se může stát, že okouzlení přijde s odstupem, ruku v ruce s respektem a s tím, že je nám s tím druhým hezky a cítíme se s ní/m bezpečně. Stává se dokonce, že se do sebe zamilují přátelé, kteří se znají léta.
Na druhou stranu, kde ta jiskra prostě fakt není, tam láska nezahoří... a nemá cenu na to čekat, žijeme teď, ne v budoucnosti.
Toto je bohužel poměrně častý jev a velký omyl – vstupujeme do vztahu s tím, že chceme, aby ten druhý byl jiný. Chceme ho/ji změnit, protože doufáme, že pak se k sobě budeme skvěle hodit. Jenže ten druhý se nemění, my se trápíme a naše polovička také, protože cítí naši nespokojenost s tím, jaký/á je.
Pokud cítíš ze strany druhého tlak a nemáš z toho dobrý pocit, zkus se nad vztahem zamyslit. Vztah má být zdrojem radosti a pocitu bezpečí, nikoli pocitu, že lásku si musíš nějak zasloužit. Stojí tvůj partner/tvoje partnerka skutečně o to, co nabízíš, jaký doopravdy jsi?
Samostatnou kapitolou jsou pak vztahy, kde jeden chce druhému pomoci v těžké situaci (partner/ka bere drogy, pije moc alkohol, má .psychické problémy) a čeká, že se z lásky změní. Co myslíš… změní se?
Lidé se zásadně nemění silou lásky druhých, ale ze své vůle a práce na sobě. Pokud potřebu změny nemají, a nechtějí se problémem zabývat, léčit se, chodit na terapie, pak se nezmění. A nikdo jim v tom nemůže pomoct. Změnu nejde nikomu naplánovat.
Láska není o tom, že se máš snažit ohnout do tvaru, který tobě samotné/mu nevyhovuje. Existuje příběh, kde si pán koupí špatně ušité – ale krásné – sako a když se přikrčí, vtáhne levé rameno a nakloní se k pravému boku, „perfektně“ mu padne. „Super sako! Ale řeknu vám… je to chudák, mít takové těžké postižení…“
Ale omyl. :-) Konstruktivní hádka může naopak pročistit vzduch a udržovat vztah při životě! Co to ale je konstruktivní hádka? Je to výměna názorů, kde obě strany popíší, co jim vadí, jak by to potřebovaly jinak a domluví se na nějakém řešení. Bez obviňování, ponižování druhého, bez urážek a nadávek, nebo dokonce násilí. K tomu je ale potřeba druhému naslouchat a neurážet se, když mi partner/ka něco vytýká, ale zkusit připustit pohled toho druhého. Láska není souboj!
Ale není to ani nekritické přijímání čehokoliv, co ten druhý řekne, nebo udělá. Partneři spolu nemusí ve všem souhlasit, musí se ale umět dohodnout.
Jedna věc je však pro dlouhodobý vztah zásadní – každý má chyby, nejsme dokonalí. Pokud se někdo zaměří jen na chyby a toho druhého pořád kritizuje, vztah moc nefunguje. Je dokázáno, že lidé, kteří jsou šťastní v dlouhodobém vztahu, umí oceňovat kladné stránky svého partnera/ky, to, proč si jich váží, proč je milují. A umí partnerovi/ce chyby odpustit – stejně jako on/ona jí/jemu.
Beze slov? Ne, fakt ne. Hlavně holky někdy mají pocit, že kluk by jim měl rozumět a vycítit co holka potřebuje a chce. Partner/ka ale není jasnovidec. Třeba ti rád/a vyhoví, ale musíš mu/jí to říct. Umět popsat své potřeby je ve vztahu docela zásadní krok ke spokojenosti. Ve vztahu i v sexu.
Ale každému se přece líbí něco trochu jiného, že ano. A nemusíš být krasavec či krasavice z televize a můžeš vyzařovat něco krásného a lidem s tebou může být krásně.
Jeden kamarád kdysi řekl, že když jsou lidé staří, tak se stejně babičky víc podobají dědečkům a nakonec je nejdůležitější, aby si rozuměli.
Péče o sebe je fajn, ale s krášlením to nepřeháněj. Umělá krása, vrstvy make-upu a litry parfému se stejně skoro nikomu nelíbí ;-) Buď sám/a sebou! Protože jak praví klasik – „Pokud se stále snažíš někomu zalíbit, nejspíš jsi už zapomněl/a jakou máš hodnotu.“
Přitažlivý je totiž ten, kdo má rád sám sebe a má zdravé sebevědomí. A to obléknout ani namalovat nejde.
Láska by neměla být trápením, ale zdrojem radosti, pocitu bezpečí, blízkosti a možností dospět. Žádné vztahy však nejsou dokonalé a vždy je potřeba řešit nějaké problémy – do vztahu si přinášíme naše strachy a předchozí zkušenosti, podle kterých se chováme a stávající vztah posuzujeme.
Někdy se setkáme s člověkem, který má sklony být na něčem či na nás závislý, nebo touží mít nad námi moc a ovládat nás. To pak ale není láska, je to vazba k někomu, která může být velice silná, těžko ale naplňující. Takový vztah nás pak zraňuje, bolí, protože partneři se upnuli na svoje představy o druhém a očekávání, která nejsou reálná.
Prostě, jak se zpívá v jedné písničce – taková láska je pak pro zlost, pro zlost, ne pro radost.
Zakoukal/a ses do někoho a chceš si o tom pokecat? Nebo už s někým chodíš a něco tě ve vztahu trápí? Pracovníci chatu jsou tu pro tebe, neboj se nám napsat! Je to bezplatné a můžeš zůstat v anonymitě.
Láska je láska, když...
Když se dva mají rádi
Čtyři největší mýty o lásce, které jsou podle psychologů příčinou manželské krize
Tohle je 5 nejhloupějších mýtů o lásce a vztazích! Také jim věříte?
Metoda nalezení správného partnerského vztahu