Je toho plný internet, sociální sítě, televize… Zkrátka tomu není vyhnutí. SARS-CoV-2. Tahle sotva 100 nanometrů veliká kulička s výběžky připomínajícími sluneční erupci zachvátila svět. Proč je kolem toho takové haló, jaké nebezpečí hrozí, odkud se vzalo a co proti němu můžeme dělat? Přinášíme odpovědi na zásadní otázky o koronaviru tak, aby jim rozuměl každý z nás.
První zaznamenaný výskyt byl v Číně, to ale není tak důležité. Vzal se v organismu jiných zvířat - to je pro pochopení vzniku nových nemocí důležitější informace. “Nové” viry totiž většinou nejsou zas až tak nové. Existují většinou strašně dlouho v organismu různých zvířat. Ta jsou na ně zvyklá, takže jim neškodí. Člověk na ně zvyklý není, takže pokud se do něj virus dostane a najde v něm prostředí vhodné ke svému množení, je zle. Alespoň do doby, než si populace vytvoří proti tomu konkrétnímu viru obranyschopnost. Nový koronavirus se přenesl patrně z nějakého druhu netopýra, obyčejnou chřipku jsme dostali od domácí drůbeže, všechna virová onemocnění tak jsou cenou za to, že svět sdílíme se zvířaty a jíme je. NENÍ to uměle vytvořená biologická zbraň a šíření nové nemoci NENÍ žádným tajným útokem ani teroristů ani žádné světové velmoci. To všechno jsou fakenews z internetu.
Množí se. To je principem každého viru. Vpáčí se do buňky, která umožňuje replikaci jeho RNA (látka nesoucí genetickou informaci viru), a kopíruje, kopíruje, kopíruje, dokud má z čeho vyrábět. Když nemá z čeho vyrábět, jde zase dál. Zrovna koronaviru SARS-CoV-2 se tuze líbí v lidských plicních buňkách - dovede se do nich “vpáčit,” dobře se v nich množí a díky dýchání se snadno může šířit dál.
To se brání, pochopitelně. A to je na jednu stranu moc dobře, na druhou stranu je to průšvih. Když tělo bojuje proti již známému druhu nebezpečí, třeba proti neštovicím, proti kterým jsme všichni očkovaní, jednoduše vůbec nepustí vir dovnitř - jako když někdo zaklepe u Tebe doma a Ty víš, že je to nepřítel, taky jednoduše neotevřeš. Takové infekce si pak ani nevšimneš. V případě třeba chřipky, jejíž vir stále mutuje, je to nebezpečí každý rok trochu nové, ale pořád si s ním tělo dovede docela dobře poradit. Když se ale do těla dostane nebezpečí nové, což virus způsobující nemoc Covid-19 je, probíhá imunitní reakce úplně jinak - do zasaženého místa pošle bílé krvinky (leukocyty). Ale ne trochu nebo odpovídající počet, který by dovedl virus “požrat,” ale všechny, co má k dispozici. To pak způsobuje zánět, v tomto případě zápal plic, vysoké horečky, bolest a samozřejmě vyčerpání organismu. Leukocyty se, holky jedny šikovný, snaží a s virem bojují srdnatě, ale spolu s ním trochu ničí i vlastní tělo. Kdyby to ale nedělaly, bylo by to ještě horší, protože by se virus v těle nekontrolovaně šířil, až by zničil všechny buňky.
Nejspíš je to právě ve schopnosti bránit se proti novým infekcím a snášet vlastní obranné reakce. U starších lidí hodně přitěžují další zdravotní neduhy, kterými starší lidé častěji trpí. Tělo pak jednoduše nemá sílu bojovat se všemi nemocemi zaráz. Mladí zdraví lidé mohou prodělat nákazu koronavirem, aniž by to na nich bylo znát, i když samozřejmě i u nich je riziko, že nemoc bude mít těžší průběh, není to však tak časté.
Otázkou je, proč se nemoc vyhýbá dětem, respektive proč u nich má tak hladký průběh. U většiny nemocí patří nejmenší děti spolu s nejstaršími seniory mezi ty nejvíce ohrožené skupiny. U Covidu to neplatí, ale zatím se úplně přesně neví, proč to tak je. Je to sice vlastně příjemná neznámá, ale příjemnější bude, až vědci a lékaři zjistí, jaký má ta příjemná výjimečnost důvod.
Popravdě, moc efektivních nástrojů v rukou nemáme. Není zatím lék, který by útočil přímo na tento virus, není ani vakcína, kterou by se dalo proti viru očkovat (a dlouho nebude - když se ji podaří během letoška vyvinout a otestovat a během příštího roku nasadit do oběhu, bude to téměř nadlidský výkon). Nejjednodušší a nejúčinnější obranou je pečlivé dodržování hygieny a omezení mezilidských kontaktů, aby se k nám virus vůbec nemohl dostat.
Jaká hygienická opatření tedy máme dodržovat?
Mýt si co nejčastěji ruce - po každém návratu domů, po každém dotyku na zábradlí, domovní kliku, tlačítka ve výtahu, i doma ve zvýšené míře. Ruce si myj mýdlem a proudem teplé vody, pod kterým si mni dlaně, prsty, hřbet ruky, zápěstí i všechny záhyby pod kouhy, za nehty atd.
Pokud máš dezinfekční gel nebo roztok na bázi alkoholu, ošetři si ruce ještě touto dezinfekcí. Dezinfekci pak používej po každém doteku na věci venku, kde si nemůžeš ruce umýt.
Otírej dezinfekčním ubrouskem i vlastní věci, kterých se dotýkáš - telefon, tablet…
Kašlej a kýchej do rukávu, kapesníku nebo šály - ne do rukou a už vůbec ne navolno.
Jednorázové kapesníky po použití vyhoď.
Omez kontakt s dalšími lidmi na nezbytné minimum - stejně platí omezení volného pohybu, čas s kamarády venku si můžeš užít, až epidemie opadne. Teď si musíme vystačit s komunikací přes telefony a počítače.
Když se potkáváš venku, v dopravě nebo v obchodech s dalšími lidmi, drž si od nich aspoň dvoumetrový odstup. A zbytečně na nic nesahej.
Mimo domov měj na sobě vždycky roušku!
Ono totiž když se jednou koronavirus do lidského těla dostane a usadí se v něm, už se proti němu nedá aktivně bránit, dají se jen mírnit příznaky choroby a doufat, že nemoc rychle odezní.
Možná jsi zaznamenal/a, že rouška (ani papírová ani textilní), nechrání zdravého jedince proti nakažení koronavirem. Jak jsme psali, ten je tak strašně mrňavý, že bez nanofiltrů jsme prostě nahraní. Jenže! Virus nelétá vzduchem sám, ale nechá se přenášet kapénkami vody, které vykuckáváme, vyprskáváme, ale také vydechujeme. Ty jsou sice pořád dost malé, ale už ne tak malé, aby se nezasekli na roušce, kterou máme na obličeji.
Odtud pramení odůvodnění, proč máme všichni nosit roušky. Před dvěma měsíci to bylo zbytečné, protože nemocní u nás nebyli. Dnes musíme počítat s tím, že každý z nás může být nositelem nákazy, takže všichni musíme nosit roušku, abychom tu nákazu neposílali dál. Tak se totiž tahle hra hraje - když ji budeme hrát všichni, přestože drtivá většina z nás je zatím zdravá, bude to fungovat a šíření se zpomalí, případně časem úplně zastaví. Když ji někteří lidé hrát nebudou, protože se necítí nemocní, bude toho ve vzduchu poletovat víc, protože pár jedinců z těch zdravě se cítících zdravý nebude. Pak by celá ta nákladná akce s rouškami nefungovala.
Ohledně tohoto tématu se toho napsalo a natočilo tolik, že by bylo zbytečné to opakovat. Přesto v tom ale hromada lidí dělá zásadní chyby, které účinnost používání roušek snižují skoro na nulu, takže pokud si nejsi stoprocentně jistý/á, že nosíš roušku správně, podívej se třeba na tenhle vydařený a jednoduchý videonávod. A podle něj pak jednej.
Je. S největší pravděpodobností to nebude takový průšvih, jako před sto lety v případě španělské chřipky, na kterou umřelo více než padesát milionů lidí na celém světě, ale i tak jde o velmi závažnou věc, protože se tu šíří něco, co nevíme, jak zastavit. Míru ohrožení udávají především dvě charakteristiky nemoci - schopnost šíření a podíl nakažených, kteří nemoci podlehnou. Ten podíl nakažených, kteří na nemoc umřou (tedy smrtnost), je v řádu jednotek procent. Nejčastěji se udává číslo 2,5 %. Když se nakazí 500 lidí, umřou dva. To je smutné, ale nebyla by to celosvětová tragédie. Když se ale těch lidí nakazí desítky nebo stovky milionů po celém světě, je to průšvih. No a ta schopnost šíření viru je dost vysoká. Asi jako u normální chřipky, jenomže u té je ta smrtnost až čtyřicetkrát nižší… Proto jsou nynější opatření, jakkoliv drastická nám mohou připadat, velmi přijatelnou cenou a jsou opravdu potřebná.
Žádné opatření není dokonalé. I v současném krizovém stavu se lidé potkávají, musí fungovat nemocnice, pekárny, mlékárny, v nějaké míře i hromadná doprava… A dokud se budou lidé potkávat, nemoc se bude šířit. A bude se šířit do doby, než se s ní setká většina populace. Pak se to šíření utlumí. Když se to šíření podaří díky vládním nařízením a dalším opatřením zpomalit natolik, že budou každý den přibývat řádově desítky až stovky případů, bude to v pohodě, protože takové množství budou nemocnice schopny pobírat a potřebná zdravotní péče se dostane ke všem, u kterých bude průběh nemoci těžký. Kdyby společnost žádné nouzové opatření nepřijala, nemoc by se rozšířila velice rychle, ještě mnohem rychleji, než tomu bylo třeba v Itálii. Sice by ta vlna rychleji opadla, ale zdravotní systém by se zhroutil, což by nevedlo jen k většímu počtu mrtvých na koronavirus, ale umírali by i další lidé, kteří jsou na lékařskou péči odkázáni z důvodu jiných onemocnění. Nakažených tedy ještě nějakou dobu bude přibývat, ale nynější čísla jsou znamením, že karanténní opatření fungují VELMI DOBŘE.
To nikdo neví. A i kdyby někdo věděl, za jak dlouho budou zrušena nynější vládní nařízení, zaručeně nikdo neví, jak dlouho se ještě bude nemoc šířit. Některá opatření se asi po krátkém čase uvolní, na jiná (třeba na ty roušky) si nejspíš budeme muset zvyknout na delší dobu.
Ve věrohodných médiích :) I když je to lákavé a jednoduché, nehledej info na sociálních sítích, kde se stokrát sdílená lež lehce stává pravdou. Pokud se Ti z pohodlí Facebooku, Instagramu nebo Twitteru nechce, sleduj oficiální profily spolehlivých médií, například České televize nebo Českého rozhlasu. Když jsi ochotný/á udělat krok ze sítí jinam na internet, v současné době doporučuji veřejnoprávní média, která jsou bezplatná a poskytují zaručené a nezkreslené informace. Třeba tady se dozvíš, kam se obrátit s otázkami ohledně koronaviru, pokud Tě víc zajímají obecné informace o současné situaci, najdeš je tady.
Dalším seriozním zdrojem informací o současném stavu pandemie jsou speciální stránky ministerstva zdravotnictví.
To je ještě hodně otázek, viď? Tak se na ně podíváme zase zítra :) A kdybys to do té doby nemohl/a vydržet, nevěděl/a si s něčím rady nebo Ti samotné/mu bylo doma úzko, klidně nám napiš do Poradny, jsme tu pro Tebe!
Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.