Dnes máme poslední den prázdnin (alespoň tedy kalendářně; reálně máme před sebou pořád ještě tři dny volna). To je blbá věta na úvod článku, co? Člověka to moc nepovzbudí, když se mu připomíná konec něčeho příjemného. Ale je to podobné jako když stojíš před branami dospělosti – to co je před Tebou, není horší ani výrazně lepší. Jen je to jiné a musíme se na to připravit. Jdeme na to?
Jelikož si čteš tento text, předpokládám, že už máš aspoň pár let školního vzdělávání (kde Tě tedy naučili minimálně číst) za sebou. Připravovat Tě tedy na to, co přijde za pár dní – učení, pravidelný režim, oprašování kamarádských vztahů a tak dále – by bylo nadbytečné, protože to víš. Ovšem co obnáší vstup do nikdy nekončící školy jménem dospělost, tomu se právě teď budeme věnovat v naší nové minisérii „PŘEKROČ PRÁH DOSPĚLOSTI!“
Ona ta škola má s dospěláckým životem hodně společného. Jen v počátku žádnou podobnost nenajdeme – zatímco školní rok začíná 1. září, popřípadě o pár dní později, ale vždy s přesně daným datem, vstup do dospělosti žádný takový předěl nemá. Dospělým se nestaneš, když dostaneš občanku ani v den osmnáctých narozenin, nedospěješ složením maturitní zkoušky ani žádným jiným životním milníkem. Ten vstup je postupný a nejspíš ani nepoznáš, kdy to přišlo.
Ostatní záležitosti už však spárovat s naším příkladem začátku školního roku lze. Tak třeba co se týče starostí. Dokud jsou prázdniny, těch starostí většinou nebývá tolik. Ovšem jak do toho zasáhne škola, je tomu rázem jinak – namazat si svačinu, jet do školy, tam dělat, co je potřeba, pak doma úkoly, do toho domácí povinnosti… Kdo to má všechno stíhat? Že to po škole bude lepší? Omyl! Dospělost totiž znamená starosti, kam se podíváš! – práce, starost o domácnost, o rodinu… No, však si o tom něco povíme příště.
Ale i během té školy nám nějaký ten volný čas zbývá, že jo? (Vždyť kdy jindy bychom jinak chodili do klubu J ) Ale už to není to samé, jako o prázdninách. Půjdu na koncert? Hm, ten je ve čtvrtek a v pátek máme test z matiky, tak to asi ne. Zajdem na fotbal? Jasně, čas já na to čas mám, ale musím se domluvit i s ostatními, jestli zrovna mají volno a nemají nějakou odpoledku… Jde to, ale je to složitější. Stejně jako pro dospělé. Ne, že by žádný volný čas neexistoval, ale musíš si ho najít a dopředu něco udělat pro jeho smysluplné naplnění. Dospělost totiž znamená, že i odpočinek si musíš plánovat. O tom zase někdy jindy.
Jak to míváš s penězi o prázdninách? Já nebyl úplně ve zlatě se rochnící dítě, ale o prázdninách to bylo vždycky tak nějak v pohodě. Jídlo jsem měl doma (nebo na táboře), nic extra jsem nepotřeboval, kapesné bylo o chlup štědřejší než normálně… Normálně. Normálně to bývá jiné. Peníze máš, ale musíš s nimi trochu hospodařit – je potřeba zaplatit ve škole obědy (nebo si rozpočítávat peníze na celý měsíc, pokud se nestravuješ ve školní jídelně), vyhradit si peníze na dopravu, neutratit prachy, co dostaneš na školní pomůcky… Tady asi nemusím tu analogii nijak složitě popisovat, prostě dospělost znamená i schopnost hospodařit, uživit sebe, ale i svoji rodinu.
Prázdniny jsou dobou, kdy většinou žijeme teď a tady. Jenže to za pár dní skončí. Zase se budeme muset připravovat. Co máme zítra ve škole? Co budu potřebovat? Co si musím přečíst, co dopsat? Jasně, jde to i bez předchozí přípravy, ale tahat s sebou všechny sešity a učebnice Tvoje záda asi nechtějí a chodit bez přípravy na testy, to by se asi nelíbilo ani rodičům ani učitelům, nakonec ani Tobě. Chce to trochu koukat do budoucnosti. Stejně jako v životě dospěláka. V dospělosti totiž platí, že kdo je připraven, není zaskočen.
Máte ve škole skupinové projekty? Za mě to moc v módě nebylo, takže když jsem potom přišel do práce a měl jsem s někým spolupracovat, dalo mi to dost zabrat. Vlastně to dává zabrat dodnes. Dnes už, jak tak po očku sleduji dění ve školství, je tomu zaplať Pán Bůh jinak, což na Tebe nejspíš klade požadavek vyjít nějak se spolužáky. Umět se s nimi dohodnout, ustoupit, když jsi v menšině, prosadit se, když máš pravdu. Dojít ke kompromisu, když se nemůžete dohodnout na společném řešení… To je super příprava na dospělost, protože představ si, s kým vším budeš muset jednat – s kolegy, nadřízenými, podřízenými v práci, s rodinou, se sousedy, s úřady… Za některé musíš umět moudře rozhodovat (třeba za svoje děti), s některými se musíš domluvit, některé musíš poslechnout. Dospělost je totiž umění vyjít s lidmi.
Vypadá to tvrdě, co? Hm, ono to tvrdé je. Jak život školáka, tak dospělý život (a co teprve život dospělého školáka…), ale to neznamená, že by to nepřinášelo svá pozitiva, o kterých se samozřejmě také musíme v dalších částech této minisérie zmínit. Tak co, zajímá Tě, jaké to bude, až budeš mít celý svůj život pouze a jenom ve svých rukách? Tak s námi PŘEKROČ PRÁH DOSPĚLOSTI – aspoň na chvilku, virtuálně a s bezpečím vědomí, že se zase můžeš rychle vrátit zpátky.
A co se týče toho vstupu do nového školního roku, tak do toho Ti za celý tým jdidoklubu.cz přeji hodně zdaru, úspěšné zvládnutí starostí a příjemné prožití radostí, které příštích deset měsíců přinese!