Já nevím, musí to být každý rok takové překvapení? Po dvou měsících prázdnin prostě přichází škola se stejnou pravidelností, jako když slunce každé ráno vychází nebo mobil chce každý večer na nabíječku… Vyhlídka deseti měsíců ve školních škamnách možná není pro každého příjemná, ale stejně si myslím, že je to spíš důvod k těšení než k děšení. Stačí si přístup ke škole nastavit tak, abychom se ze všech těch povinností nezbláznili. Jak? Třeba pomůže těchhle pár fíglů.
Systém patří k tomu nejlepšímu, co člověk kdy vymyslel. Systém znamená řád, pořádek, stav věcí, ve kterém se vyznáme. Ale jelikož je každý z nás dost specifická a ojedinělá kreatura, těžko se nám bude přizpůsobovat systému, do kterého se nás snaží našroubovat někdo jiný. Musíme si tedy vytvořit vlastní.
Jak to ve spojení se školou má vypadat? Pokud nejsi na prvním stupni základní školy, a nemáš už tedy přesně nalajnováno, jaký sešit máš mít do kterého předmětu, kolik centimetrů mají mít okraje a jak dokonale máš mít ořezané tužky, můžeš si pořádek ve věcech vzdělávacích přizpůsobit k obrazu svému. Třeba nepotřebuješ mít na každý předmět vlastní sešit a bude Ti příjemnější, když předměty příbuzné budeš zapisovat do jednoho. Nebo Ti může být bližší mít zápisky v jedné velké knize, kterou si budeš předatlovávat do systematicky setříděných souborů v počítači. Nebo si můžeš do školy nosit jeden blok s kroužkovou vazbou a doma si papíry se zápisky přecvakávat do složek podle předmětů. Cokoliv je lepší, než mít pět různých sešitů, které se bez jakýchkoliv pravidel přemisťují mezi školou, domovem a Bůh ví jakým ještě místem, a ve kterých netušíš, co je napsáno.
Pokud ještě nemáš nakoupené žádné pomůcky a podléháš pocitu, že jsi největší flákač pod sluncem, zahoď výčitky a věz, že na to právě nastává nejlepší čas. Rodiče v hrůze, že by na ně nemusely zbýt ty sešity a penály v akci, už mají nakoupeno, a obchody musí další nakupující nalákat slevami na zbytky zboží, tak tomu dej ještě jeden dva dny a hurá do obchodu!
Znáš takové to přísloví, že sebelepší bojový plán nepřežije první kontakt s nepřítelem? Platí to všude. Systém je věc neživá, člověk je živý. Je tedy zřejmé, že se jedno nebo druhé musí trochu ohnout, přizpůsobit. Nemá to být omluva pro flinky, kteří jsou líní v čemkoliv si udělat pořádek, ale uklidnění pro hrotiče, kteří si vymysleli parádní způsob, jakým budou jejich věci fungovat, a teď jim šediví vlasy hrůzou, že tomu tak není. Je to přirozené, a stačí si původní plán přenastavit tak, aby byl efektivnější a pro nás snesitelnější. Skládal/a jsi někdy věci do kufru auta? Po prvních kilometrech se i nejlépe naložený kufr trochu sesedne a věci se lehce přesadí. Našly si stabilnější pozici a dobře jim tak. S našimi plány je to podobné.
Jestli sis myslel/a, že bude existovat nějaký návod, jak se plnění povinností vyhnout, pak věz, že to bylo stejně bláhové jako hledání elixíru mládí. Když své úkoly neplníme, jednou nás doženou a zblázníme se z toho. Pokud je budeme svižně přesouvat z ToDo listu na seznam splněných povinností, bude se nám lépe dýchat (a to píšu jakožto nenapravitelný lenoch a exemplární příklad člověka, který všechno dotahuje na poslední chvíli – není to dobrý! :) ).
Každému vyhovuje trochu jiný model plnění povinností. Někdo si přípravu na další den raději udělá hned po návratu ze školy, někdo se jde vyběhat na hřiště nebo si zafellit s kamarády do parku a k učení zasedne večer, někdo už je prostě odpoledne vypnutý a raději si ráno přivstane a vyhrotí úkoly před odchodem do školy. Přestože se lidem z té poslední kategorie nasazuje vlčí hlava flákačů, úplně bych to neodsuzoval. Pokud Ti tento režim vyhovuje a dovedeš v něm efektivně zvládat všechny povinnosti, pak Ti gratuluji, pokračuj v tom a moralistické kecy hoď za hlavu. Pokud to však děláš z ryzí lenosti a z ranního učení máš leda tak vysoký tlak a stoupající závislost na kofeinu, je na čase se zamyslet nad jiným rozložením svých činností v čase.
Škola není armáda, a její známé heslo „když nemůžeš, přidej!“ bych zde vůbec neaplikoval. Některým studentům stačí slyšet výklad učiva ve škole a víc se snažit nemusí. Ti si mohou mnout ruce a velebit Boha/prozřetelnost/vyšší moc/létající špagetové monstrum nebo v cokoliv jiného věří, že se jim dostalo takového daru. Jiní se musí přičinit o své studijní výsledky víc a látku si ještě několikrát přečíst v učebnici, vypočítat víc cvičných příkladů atd. A je to v pořádku! Ale ani to někdy není zárukou toho, že budeš všechno zvládat na výbornou.
A ani to není potřeba. Trojka je taky známka a dokonce i se čtyřkou se dá prolézt do dalšího ročníku. Jestliže máš čtverce na studijním výkazu odshora až dolů, je na čase zamyslet se nad svým snažením, případně nad výběrem školy, ale pokud exceluješ třeba v přírodních vědách, ale jazyky přes veškerou svou píli nedovedeš vytáhnout výš než na trojku, tak ať! Neznamená to, že bys měl/a nechat neoblíbené předměty plavat, ale nemusíš se stresovat tím, že máš z něčeho horší známky. Stres totiž vede k nespokojenosti, nespokojenost k nechuti se problémem zabývat a nechuť k rezignovanosti. A pakliže na něco úplně rezignuješ, potom to často ani na tu čtyřku nestačí.
Občas bývá problém s rodiči, kteří se hrozí ze zhoršeného prospěchu svých dětí a snaží se je přísnou výchovou vybičovat k vyšším výkonům, aby jim ratolesti „nezvlčely“ a nešly jejich studijní výsledky ještě víc z kopce. Svým zběsilým snažením svým dětem úplně nepomáhají. Pokud na Tebe rodiče kladou vysoké požadavky, zkus jim se vší pokorou a respektem, který má dítě k rodiči mít, vysvětlit, že se opravdu snažíš, ale že tu nebo kterou látku z nějakého důvodu nedovedeš pobrat. A domluvit se, že rodiče budou respektovat ojedinělou čtyřku na vysvědčení, zatímco Ty se budeš pečlivě dál snažit hledat cesty k pochopení toho učiva. Často takové vědomí, že si mohu dovolit částečný neúspěch, vede k prolomení nějakého bloku a především ke změně přístupu k samotnému učení – však beze strachu jde všechno o dost líp.
Kolik máte podle nového rozvrhu vyučovacích hodin? Pět hodin denně? Šest? My měli na gymplu průměrně sedm hodin denně, a když na to vzpomenu, musím říct, že pro puberťáka, který je unavený už jen svou samotnou existencí a tělesným růstem a dalšími přirozenými věcmi, to bylo kolikrát k zešílení. Spal jsem odpoledne, spal jsem v noci, spal jsem v autobuse do školy a někdy jsem spal i o přestávkách. Zaplať Pán Bůh tato fáze netrvala moc dlouho, takže jsem neprospal celé mládí. Jen chci říct, že studium je práce jako každá jiná a je tedy náročné. A je potřeba s tím počítat.
Všichni jedeme na nějaké své pomyslné baterky a každý je dobíjíme po svém. A i s tím je dobré počítat a naplánovat si (pokud už jsi v tom věku, kdy do toho můžeš kecat) aspoň trochu svůj volný čas. Kdo je neposedný a celé dopoledne ho tlačí sedací ústrojí, na kterém je nucen tolik hodin nehybně spočívat, tomu bude jistě vyhovovat nějaký fotbalový/hokejový/jiný sportovní trénink nebo kroužek. Komu ve škole stále ubíhají myšlenky a musí je držet vší silou na uzdě, aby se soustředily na dané učivo, ten by se ve volném čase vyžít nějakou kreativní činností, vyráběním, hraním na hudební nástroj, psaním, nebo třeba čtením něčeho, k čemu ho myšlenky táhnou. Kdo je nesvůj z toho, že je celé dopoledne mezi hromadou lidí, toho třeba odpoledne uklidní procházka v přírodě…
Jako ve všem v životě by ale měla být i ve volném čase nějaká rovnováha. Když slyším kluky v klubu (když se tam vůbec kdy dostanou) povídat o tom, jak mají čtyřikrát týdně fotbalový trénink, o víkendu zápas a ve volných dnech suchou přípravu, posilovnu nebo běhání, na jednu stranu obdivuju jejich vytrvalost, na druhou stranu se děsím toho, kdy se jejich síly přepnou, oni přestanou toto nasazení zvládat a sen o hvězdné kariéře fotbalisty se rozplyne nad sklenicí piva a popelníkem v sídlištní hospodě… Určitě není dobré všechen svůj volný čas proflákat. Naopak, čím víc aktivit máme, tím líp. Ale je zdravější, když jsou svým zaměřením pestřejší, a když si mezi nimi dovedeme vybojovat právo na opravdový neorganizovaný odpočinek.
Jistě by těch rad, jak zvládnout školní rok mohlo být víc. Třeba desatero. Nebo padesatero. Ale zkušenost je nepřenositelná a každý si ten svůj recept na zvládání věcí musí vyladit sám. A víš co? Jestli Ty máš nějakou věc, která Ti funguje a pomáhá při učení, psaní úkolů, relaxaci po studijním výkonu, nenechávej si to tajemství pro sebe a poděl se o ně s ostatními – třeba napiš do komentáře pod odkazem na článek na FB.