…vyzývá casanova Barney své parťáky v oblíbeném seriálu How I Met Your Mother. Ty tam jsou doby, kdy jsme se v obleku producírovali jen v tanečních, na svatbách a pohřbech. Formální oblečení dneska frčí a tato móda se dostala i k nám. Pojďme se spolu podívat na to, proč se nám v zahraničí za náš outfit smějí a jak přispět k tomu, aby s tím přestali.
Formální obleky byly dlouhou dobu výsadou byznysmenů a politiků a nám stačilo jedno kvádro, které jsme zdědili po tátovi a dvakrát do roka jsme je oprášili k libovolné příležitosti, o které jsme tušili, že si vyžaduje slušné oblečení. Dnes se obleky nosí mnohem častěji, ale představa, že nám stačí jeden univerzální kus pro každou situaci, zůstala. A všemožné módní prohřešky taktéž. Autor serveru firstclass.cz nám představuje tři nejčastější:
1) Jako funebráci
Černá je super. Černá auta vypadají dobře, ženy v černých šatech vypadají dobře, černé obleky jakbysmet. Ale jenom někdy. Na západě je zvykem nosit černý oblek pouze po setmění. Jedinou výjimkou je pohřeb, kam se hodí černé kvádro i během dne. Chudáci cizinci si u nás musí myslet, že dennodenně držíme státní smutek, protože černá barva u obleků je u nás asi nejčastější. Módní experti doporučují mít aspoň tři barvy obleků – pochopitelně černý (co kdyby přece jenom někdo umřel…), jeden světlý (třeba šedý, tím se nedá nic zkazit) a jeden tmavě modrý. Tmavě modrá je prý barva úspěchu, a pokud si vezmete na pracovní pohovor tmavě modrý oblek, máte prý z poloviny vyhráno. No ale teď ruku na srdce – kdo z nás má v šatníku místo na 3 futrály s obleky (o to, co na to říká peněženka, ani nemluvě…)? Já tedy určitě ne a tak jsem také musel hledat „univerzál.“ V tmavě šedé se na mě nikdy nikdo posměšně nedíval (nebo alespoň ne kvůli obleku).
2) Kde je knoflík, tam to zapnu
Přiznám se, že svět módy je pro mě naprosto španělskou vesnicí a mnohým zvyklostem vůbec nerozumím. Třeba té se zapínáním knoflíků na saku. Je totiž obecně přijatým pravidlem, že má-li sako dva knoflíky, zapíná se jen jeden, má-li tři, tak jen dva a tak dále. Výjimkou je pouze případ, kdy má sako jen jeden knoflík. Ten pochopitelně zapnout můžeme. Jinak se spodní knoflíky prostě nezapínají. Zásluhu na tom prý má britský král Eduard VII., který měl pupek tak nacpaný, že by ten spodní knoflíček stejně nedopnul. A aby ho poddaní nerozzlobili, začali se po něm opičit. Dnes je však i o ryzí praktičnosti. Saka se totiž šijí tak, že se se zapínáním spodního knoflíku nepočítá. Takže kdybyste si ho zapnuli a třeba si pak sedli, beztak by za chvíli uletěl.
3) Mámo, mně je vedro, já si to sako sundám
Tenhle obrázek zná každý, kdo kdy byl na svatbách, plesech apod. Jakmile tátové od rodin trochu popijí a zapotí se, odhodí svá saka na židle a vyvalí na obecenstvo své břuchy jen tak tak držené na místě festovně zapnutou košilí a ještě si povolí kravatu, takže kolem nich vlaje jako supermanova pláštěnka. Co si budeme povídat, hezký pohled to není. Ani nemůže, protože oblek byl vymyšlen tak, aby se nosil kompletní. Košile je jen jakési spodní prádlo, které může čouhat pouze výstřihem saka, jinudy ne. Jiný případ to je, pokud máte pouze košili bez kravaty. To už se prý (bůhvíproč) toleruje a je to jediné společensky akceptovatelné východisko pro nás, co máme nekvalitní saka vyrobená z recyklovaných PET lahví či něčeho podobného, ve kterých nám je všude vedro. Kdo má oblek z kvalitnější látky – vlny nebo dokonce kašmíru – tenhle problém řešit nemusí, v takovém obleku se snad ani v sauně nezapaří.
Jak je vidět, oblékání je docela věda a je zde dost věcí, na které si musíme dávat pozor, pokud nechceme být za burana. Naštěstí se zcela formální oblek při mnoha příležitostech nevyžaduje a člověk si vystačí s mnohem jednodušší (a levnější) variantou a pořád to může vypadat celkem dobře. Řeč je o blejzru neboli neformálním nebo sportovním saku, které se dá dost dobře unosit ke kalhotám i džínům, s košilí s kravatou i bez a dokonce i s tričkem to někdy jde. Řada starostí pak odpadá a vy budete stejně za elegána.