Znáš to, jak si takhle jdeš chytat pokémony do parku a najednou na Tebe vyskočí medvěd? Ne? No bodejť by jo, když u nás na volně žijící šelmu jen tak nenarazíš. Potkat na toulkách přírodou divoké zvíře je asi stejně pravděpodobné, jako že vyhraješ ve sportce první cenu. Ale stejně jako lidi občas něco přece jenom vyhrají, tak se i vzácně může stát, že staneš tváří v tvář nějakému majestátnému obyvateli lesů. Víš, jak se v takové chvíli chovat?
Pokud Tvůj nejdelší výlet míří na okraj sídliště nebo maximálně na koupačku na Slapech, pak můžeš zůstat v klidu. Ale jestli si čas od času vyjdeš do přírody, pak radši čti pozorně. České lesy jsou sice díky kolektivní práci generací dvacátého století takřka vymýcené od všech predátorů, avšak za několik posledních let byl nahlášen návrat některých šelem do svého původního bydliště. Není jich moc a navíc jsou přirozeně plaché, ale například v Beskydech byl několikrát zaznamenán a potvrzen pohyb vlka, zpátky tu máme i rysa ostrovida, kterému místní lesy kdysi dávno říkaly ‚pane‘ a o kus dál na východ, ve středním Slovensku, se znovu objevila vcelku početná populace medvěda hnědého. Že tyto mazlíky nechceš potkat zblízka jinak než v zoo, je vcelku jasné. Přestože by to pro fotografa byl jistě krásný úlovek, šance na získání dalších snímků by mohla rapidně klesnout.
Možná z pohádek máme zažitou představu vlka jako krvelačného monstra, které denně zardousí celé stádo jehňat, aby před spaním povečeřelo tucet zatoulaných dětí a jednoho trempa. Realita je ovšem úplně jiná. Vlk, medvěd, rys, ale ani divoké prase normálně nevyhledává kontakt, natož pak boj s člověkem. Naopak, vší silou svého instinktu se mu snaží vyhnout. Takže jediné, co se po nás chce, když jdeme do přírody, je zvěř zbytečně nelákat a neplést se jí do cesty. Jak na to?
Jdeš do lesa na čundr a začne se smrákat. Postavíš si stan a naházíš do něj všechno včetně jídla? Chyba! Šelmy sice nijak neláká dojídat zbytky po někom jiném, když ale mají hlad, vezmou s povděkem každý kus jídla, které vyčenichají. Pokud tedy nechceš, aby s Tebou hodovaly ve stanu, nenechávej v tábořišti zbytky jídla ani si zásoby proviantu neskladuj ve stanu. Nepoživatelné zbytky patří zakopat daleko od tábora a jídlo se má skladovat mimo stan v uzavřených neprodyšných krabičkách nebo jiných vhodných obalech. Ideální je pověsit je na strom v dostatečné vzdálenosti od nocležiště. Pokud chceš riziko maximálně snížit, můžeš uschovat mimo stan i oblečení načichlé jídlem při vaření. Na podcenění těchto rad doplatili takřka všichni, co se u nás či na Slovensku potkali s nějakým predátorem.
Už jsem psal, že zvíře člověku dobrovolně krok nezkříží, což však neplatí ve třech případech – když je zraněné a hladové, když se jedná o samici s mláďaty (to je obzvlášť nebezpečná situace!) a když se člověk vlastním přičiněním dostane k šelmě na dohled (ani to se nestává moc často, ale pokud fouká špatný vítr a zvíře Tě neucítí dostatečně včas na to, aby uteklo, přihodit se to může). Zkrátka za všemožných nepříznivých okolností se opravdu může stát, že z blízkého setkání se zvířetem budete oba překvapeni. V takové situaci je nesmírně důležité zachovat klid a nepanikařit – zběsilý útěk nebo řev totiž šelma může pochopit jako známku agrese a výzvu k boji/lovu. Pokud nevidíš zvíře samotné, ale „jen“ jeho stopy, rozhodně se nesnaž je sledovat. Obrať to hned čelem vzad a jdi co nejdál místa, kam mělo zvíře namířeno. Ideálním útočištěm pak je nejbližší civilizace. Pokud zvíře uvidíš, ale ono Tebe ne, nespouštěj je z očí a bez zbytečného poutání pozornosti v klidu vykráčej pryč. Neutíkej ani v momentě, kdy už zvíře není na dohled. Jen setrvale ustupuj.
Druhá nejhorší varianta je, že Tě zvíře vidí. V takovém momentě se snaž být co nejvíc v klidu a v žádném případě se netvař, že jsi lovec, ale ani prchající oběť. Zvíře musí mít vždy volnou únikovou cestu, takže pokud v ní překážíš, ustup pryč. Pomalu a potichu. Zvíře neustále sleduj, dokud o Tebe nepřestane jevit zájem. Pak si můžeš oddechnout. Nenavazuj ale oční kontakt – to nejen zvířata chápou jako výzvu k boji…
A jaká je ta nejhorší varianta? Pochopitelně ta, že se něco pokazilo a šelma se opravdu snaží útočit. Tady jednotné rady selhávají, protože každé zvíře se chová jinak a chce dosáhnout něčeho jiného. Ale pár rad bychom přesto měli.
U nás se vyskytuje asi desítka volně žijících vlků, takže pravděpodobnost, že jednoho z nich potkáš, je podobná, jako že najdeš na ulici pohozený los, na který vyhraješ půlmiliardový jackpot. Ale svět je malý a o náhody v něm není nouze, takže jak se zachovat, když se střetneme s vlkem (ale i se zdivočelým psiskem)?
O tohle zvíře u nás vskutku není nouze. Díky mírným zimám a dostatku žrádla jsou prasata opravdu přemnožená, a přestože minulý rok myslivci odstřelili na 170 tisíc kusů, stejně kňourů v lesích přibývá. Možnost setkání s nimi je tedy celkem reálná. Ne, že by číhali za bukem a čekali, až kolem projdeš, aby zaútočili – jsou to taky velmi plachá zvířata – ale pokud je překvapíš nebo potkáš bachyni s podsvinčaty, může být zaděláno na malér.
Jelen lesní je u nás v porovnání s jinými velkými divokými zvířaty vcelku hojně zastoupen, takže potkat ho v lese není zas až takový problém. Vypadá sice mírumilovně, ale když v něm nevhodným chováním vyvoláš pocit ohrožení nebo se přiblížíš k mláďatům, umí jednat dost agresivně. Takže pokud vidíš něco, co vypadá jako malý koloušek, opuštěná srnečka či tak něco, rozhodně se k tomu nepřibližuj a rychle a obezřetně pryč. Samo tam to mládě určitě není.
Tato na místní poměry dost velká kočka (i metr dlouhá a skoro až 40 kilo těžká) byla na našem území vyhubená už v devatenáctém století. Na konci minulého století se však povedlo vysadit několik kusů, které se v přírodě chytly a populace se tak obnovila (i když to není žádná sláva – odhaduje se maximálně sto kusů). Rys je neskutečně plaché zvíře, takže na něj opravdu nenarazíš ani náhodou, pokud s ním něco není. Setkání s ním a případný útok tak spadá spíše do žánru fantasy, protože pro čtyřicetikilovou kočku rozhodně nejsi potencionální potrava. Spíš se bude snažit před Tebou utéct. Na Slovensku jsou zdokumentovány tři útoky rysa na člověka, všechny skončily maximálně škrábanci a útěkem zvířete. Takže pokud rysa někdy potkáš, v klidu si užij pozorování tohoto krásného zvířete. Jinak stačí zadupat nebo zamáchat rukama nad hlavou a rys uteče do bezpečí.
Za to méďa, to je jiný kabrňák. S váhou až sedm metráků je to bezpečně největší šelma, se kterou se tu můžeme (byť jen teoreticky) setkat. V Čechách byli medvědi už dávno krutě vyhubeni, avšak na Slovensku jich dnes žije cca 700 jedinců. Sem tam se nějaký zatoulá i na moravskou stranu Karpat, údajně zde byly zpozorovány i samice s mláďaty. Dál na západ než v Jeseníkách na něj však nenarazíme.