V klidné situaci s chladnou hlavou si často myslíme, že bychom si v krizové situaci dovedli docela dobře poradit. Že když se setkáme s útočníkem, tak se mu dovedeme ubránit. Jenže když taková situace nastane, jednoduše nám mozek nefunguje tak účinně, zazmatkuje a my nedokážeme útok zastavit tak jako Neo v úvodním obrázku ke článku. Pak je každá rada drahá.
Sám jsem se s tím několikrát setkal - při konfrontaci s opilcem bylo na první pohled jasné, že chce vyvolat potyčku, snad jsem si to tehdy i uvědomoval, ale prostě jsem dál stál jako tvrdé Y a nechal si dát ránu. Řekl bych, že není za co se stydět, lidský mozek takhle prostě funguje - když je v ohrožení, ustoupí do pozadí a nechá, aby člověka na přechodnou dobu ovládaly pudy. Pudy pochopitelně velí: "Zmiz! Uteč! Honem do bezpečí!," ale když se je člověk snaží potlačit a něco vymyslet, tak to nejde. Co naštěstí jde, je zautomatizovat si různé krizové postupy tak, že nad nimi člověk nemusí přemýšlet a naskočí mu rovnou, jako ty pudové povely.
Těžko asi dát nějakou univerzálně platnou radu, jak se zachovat při setkání s agresorem. Jinak to bude vypadat s náhodným útočníkem, jinak to bude vypadat s šikanátorem ve škole a jinak při domácím násilí. Tak si zkusíme nastínit možná východiska alespoň z některých nepříjemných situací.
Náhodný fyzický útok - na řešení asi nejjednodušší, přestože ne zrovna častý případ - někdo, koho neznáš, Ti chce dát přes prostě přes hubu. Nebudeme řešit jeho motivy, protože když na Tebe někdo půjde, taky na to nebudeš mít čas. V tomto případě je asi dobré poslechnout pudy a z nebezpečné situace zmizet. Rozmluvit útočníkovy úmysly se ti nejspíš nepodaří (protože zřejmě ani nevíš, proč ty úmysly má) a na propočítání šancí na výhru ve fyzickém souboji toho času taky moc nebude... Jednodušší situace nastává, pokud se incident odehrává na zalidněném místě - lépe se můžeš schovat, dostat se mimo dosah útočníka. Pokud Tě někdo napadne na liduprázdném místě, utíkej pryč, popřípadě zpomal útočníka a utíkej pryč. Ideálně směrem, kde se dá výskyt dalších osob očekávat. Pro tento případ není na škodu, když předem absolvuješ nějaký kurz sebeobrany (pozor! - kurz sebeobrany je takový, kde Tě budou učit techniky nutné k tomu, abys měl pak šanci utéct do bezpečí. Pokud Tě na takovém kurzu budou učit, jak přejít do protiútoku a prvotního agresora zmasit do krve, něco tam smrdí...). Jakmile se dostaneš do bezpečí, kontaktuj policii a útok jí popiš - pokud útočník napadnul bezdůvodně Tebe, dá se očekávat, že to zkusí i na někoho jiného, tak proč mu to ulehčovat tím, že na to nikoho nevarujeme.
Náhodný slovní útok - nenech se vyprovokovat, nenech se vyprovokovat, nenech se vyprovokovat! Jestliže Ti někdo bude nadávat a ty mu za to dáš dělo, nikomu v přestupkovém nebo trestním řízení nevysvětlíš, že "on si začal, neměl provokovat." Většinou ani nemá smysl s dotyčným argumentovat, protože nechce argumentovat, ale nadávat nebo provokovat. Mlčení bude pro většinu situací asi ideálním řešením. Slovní poměřování hustosti je jenom přiléváním oleje do ohně a vede leda k fyzickému konfliktu. Zastrašit protivníka se Ti silnými slovy fakt nepodaří. Když se Ti zdá, že by agresor mohl přejít od slov k činům, jdi pryč. Pokud jsi v prostoru s nějakou "obsluhou" - klub, hospoda, tramvaj atd., nahlaš útočníkovo nevhodné chování osobě, která má prostor na starosti, ať ho vyvede. Není to ani bonzování ani slabost, ale efektivní řešení nebezpečné situace.
Šikana - to je jev bohužel mnohem častější a mnohem hůře se mu brání. Jestliže máš pocit, že Tě někdo šikanuje v místě nebo skupině, kterému se nemůžeš vyhýbat (asi nejspíš škola, ale i sportovní kluby, zaměstnání, parta "kamarádů"), není moc jiných šancí, než na šikanu upozornit místní autoritu, protože sám toho proti šikaně moc nezmůžeš, pokud jsi její obětí (viděl jsem dost filmů s tématikou šikany, kde se oběť snažila vzít spravedlnost do svých rukou, ale jen jeden z nich končil reálným scénářem - jmenoval se, tuším, Zkažená mládež a oběť šikany nakonec spáchala sebevraždu...). Když se šikana neřeší, je jako spirála, co se pořád prohlubuje a většinou ji nejde přečkat nebo si jí nevšímat. Často bohužel slýchám, že učitelé neumí šikanu ve školách řešit - pokud se nedočkáš řešení od učitele, směřuj žádost o pomoc jinam - určitě by měli umět pomoct školní výchovní poradci a metodici prevence. Pokud ani tam ne, zkus někoho jiného. Určitě nic nezkazíš, když se svěříš sociálním pracovníkům na klubu, ti pak můžou iniciovat řešení šikany na škole.
Domácí násilí - to je snad ještě horší než ta šikana. Horší v tom, že agresora máme přímo v domě a taky v tom, že z důvodu citového vztahu k osobě agresora máme ze začáku tendence zlehčovat význam jeho útoků nebo mu je omlouvat. Pokud jde opravdu o domácí násilí (když táta vypění a jednorázově Tě seřeže, je to sice na pováženou, rozhodně to není v pořádku, ale o systematické domácí násilí jít ještě nemusí), tedy opakované působení fyzické nebo psychické bolesti nebo omezování Tvých práv a Tvé svobody, je zapotřebí udělat tři věci.1) Nevěřit - domácí agresoři svých činů i litují a omlouvají se a slibují, že se to změní... Ne. Pokud se útok opakoval, není na místě věřit, že už se znovu opakovat nebude.2) Netrpět - není na co čekat - buď odejde z domu agresor nebo z něj odejdu já - k příbuzným, do azylového domu, ke kamarádovi, prostě pryč od agresora - odtud se situace řeší líp než ze s modřinami ze zamčeného pokoje3) Hlásit - když o násilí, které se na Tobě páchá, nikomu neřekneš, nikdo Ti s ním nemůže pomoct. Obrať se na linku bezpečí, na pracovníky v nízkoprahu, na učitele nebo na policii - na jakoukoliv autoritu, ke které máš důvěru.
Setkat se s agresorem nemusíme jen coby jeho oběť. Také se k tomu můžeš přichomýtnout (a to se asi děje častěji), jako svědek. V tom případě bys neměl zůstat nečinný (a tím se nepřímo pasivně na agresi podílet), ale zavolat pomoc (což bude ve většině vážnějších případů asi policie).
Všechny tyhle rady Ti možná přijdou takové slabošské - samý útěk, nahlašování... Není tomu tak. Když na Tebe někdo útočí, jste v nerovné pozici a pochopitelně útočník má navrch. Pustit se do rvačky by tak pro Tebe většinou nemuselo vůbec dobře dopadnout a nenahlásit spáchané násilí znamená umožnit mu v tom, aby bylo pácháno dál. Tyhle rady nejsou ani slabošské ani bonzácké, ale účinné a jasně se vymezující proti agresi. Osobně si myslím, že jsou věci, za které se vyplatí bojovat a občas se i poprat, třeba právě když někdo napadne slabšího. Ale vždycky by rvačka měla být až ta poslední možná varianta, když není dostupná žádná lepší. A vždycky je potřeba zvážit, jestli to násilné řešení má nějakou šanci na úspěch (když se stanu druhou obětí, té první tím nepomůžu. Když přivolám pomoc, je tu aspoň nějaká šance na úspěch).
Jan Palach - a to byl nějaký bojovník proti agresi! - v nemocnici před svou smrtí prohlásil: "Člověk musí bojovat proti zlu, na které právě stačí." A když budeme stačit aspoň na to, abychom vůči agresi nebyli lhostejní, ale naopak na ni upozorňovali, bude to dost fajn.