Pravda a mýty o ADHD

Asi žádná jiná onemocnění nejsou tak opředená mýty, jako ta, která se týkají našeho mozku. Je to jednoduché – bolest břicha nebo chřipku si dovede představit každý, ale to, že myšlení nebo prožívání funguje podle jiného schématu, to už jen tak někdo nedovede. A co teprve, když se ta porucha projevuje jen tak, že člověk vypadá jako „zlobivé dítě?“

ADHD je anglická zkratka, která znamená Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Tedy hyperaktivita spojená s poruchou pozornosti. Také se můžeme setkat s pojmem hyperkinetická porucha. Dříve se užívala označení lehká mozková dysfunkce (LMD) nebo lehká dětská encefalopatie (LDE; encefalopatie = onemocnění mozku). Obě jsou dost zastaralé a dost nepřesné, naštěstí se s nimi dnes už snad nesetkáme.

Jedná se o tzv. neurovývojovou poruchu. Další ošklivý slovo, co? Jeho první část (neuro) znamená, že se to týká nervové soustavy a druhá část zase značí to, že porucha je nepřenosná – nemůžeme se ADHD nakazit ani si ji jinak přivodit. Je součástí života jejího nositele a během jeho vývoje se různě proměňuje. Nedá se vyléčit (stejně jako třeba cukrovka prostě neodchází), můžeme však ovlivňovat její projevy a zmírňovat dopady.

„Jak počítá dítě s ADHD ovečky před spaním?
- Jedna ovečka, druhá ovečka, vlk, koza, pejsek, kočička, strýček Donald farmu měl, eeeeej Macarena!...“

Dobře, nevím, nakolik je tenhle vtip přesný, nikdy jsem se lidí s ADHD neptal, jak počítají ovečky před spaním, ale celkem trefně ukazuje na výraznou součást této poruchy, a tou je porucha pozornosti. Běžně je člověk schopný se stoprocentně soustředit zhruba 30-90 vteřin, potom se musí o pozornost snažit. I s tou snahou vydrží soustředěně poslouchat max. 20 minut (a školní hodina má 45 – blbý, co?), ovšem dítě s ADHD vydrží jen zlomky těchto časů. Když je porucha pozornosti vážná, tak přirozené soustředění může trvat opravdu jen třeba vteřinu nebo dvě, a výdrž koncentrace delší než minutu se dá považovat za úspěch. Pozornost a její výdrž musíme trénovat všichni, ale lidé s ADHD to mají o dost těžší.

„Děti ve škole se mi posmívaly, že mám ADHD, ale nevěnoval jsem jim pozornost…“

Přiznám se, že ze všech vtipů o ADHD je tenhle můj nejoblíbenější. Doufám, že to nikoho neurazí, opravdu to není míněno zlomyslně. Chtěl jsem jím jen lehce přehodit výhybku a navodit další téma. Totiž jak ADHD ovlivňuje život jejího nositele. Jeho potřeba být neustále v pohybu, těkavost, impulzivita a nepozornost totiž mohou snadno vzbudit dojem, že se jedná o strašně nevychované, drzé a zlobivé dítě. Je tedy úplně jasné (a myslím, že každý z vás s tím má nějakou zkušenost), že to ovlivňuje jeho fungování ve škole. Učitelé bývají z těchto dětí mnohdy zoufalí, protože jim narušují výuku. Spolužáci mu to dávají sežrat, protože je věčné vyrušování taky štve. Jenže dotyčný vůbec nemá ponětí, že něco dělá špatně. A i když má, jednoduše to častokrát není schopný ovlivnit. Přitom většinou stačí jen to, aby se mu věnoval třeba asistent pedagoga a je to v klidu. V osobní komunikaci jeden na jednoho totiž drží pozornost mnohem lépe a při neustálé interakci s asistentem se potlačí i nutkání pořád něco dělat, pobíhat apod.

Jak jsem psal výše, ADHD se nejde zbavit. Nedá se plně vyléčit, přesto existují léčebné preparáty, které se při této poruše používají. V dnešní době je jich celá řada - Ritalin, Risperdal, Concerta, Strattera a mnohé další - a dají se tedy vybrat a nastavit tak, aby sedly konkrétnímu člověku, který je užívá. Přestože jejich výsledkem je stav, kdy je člověk klidnější, nejedná se o žádné opiáty, které by ho zdrogovaly, uspaly nebo něco podobného. Naopak (a teď zase musím upozornit, že nejsem ani farmaceut ani lékař, takže vycházím jen z laických informací, které jsem kdysi vyslechnul v hodinách psychopatologie – za případná zkreslení se tedy omlouvám), většinou by měly fungovat tak, že člověka stimulují, vyburcují tak, aby byl schopen držet pozornost a byl vnímavější.

Co o ADHD slýcháme a jak to je doopravdy

• „Je to jen výmluva pro nevychované dítě.“ Nesmysl. Asi jako byste o člověku upoutaném na vozíčku prohlásili, že nechodí, protože je líný. Samozřejmě se výchovou dají projevy ADHD ovlivnit, ale hyperaktivní dítě opravdu není rodičovským selháním.
• „Dřív nic takovýho nebylo. Dítě se ve škole postavilo do latě a poslouchalo.“ Částečně nepravda. Dříve nic takového nebylo, protože se ADHD nediagnostikovalo. Ovšem neznamená to, že neexistovalo, byť jsou teorie, že vlivem globálních změn ve společnosti se toto onemocnění projevuje častěji. Hyperaktivní dítě lze sérií trestů postavit do latě. Ale zadělává se tím na traumata, která se v dospělosti vrátí.
• „Týká se to jenom dětí. Stačí přežít pubertu a pak je to v pohodě.“ Nepravda. Projevy jsou patrnější v dětství a dospívání, ale samotná porucha pokračuje ve zhruba 70 % případů i v dospělosti.
• „Týká se to hloupých dětí.“ Absolutní nesmysl. ADHD vůbec nepostihuje intelekt. Je pravda, že v klasických IQ testech tyto děti nedopadají nejlépe, ale je to dáno tím, že testy neberou v potaz poruchu pozornosti – je to jako by zdravé dítě mělo na vyplnění toho testu třeba desetkrát méně času.
• „Častěji to postihuje kluky, hyperaktivní holky skoro nejsou.“ Taky nepravda. Jen se to projevuje jinak. U kluků se projevuje mnohem vyšší impulzivita, takže je to víc vidět. A vypadají jako zlobivější. U holek se ADHD projevuje spíš tou nepozorností, takže vypadají, že jsou prostě jenom hloupější. Ale jak jsme si psali výše, ani jedno z toho není pravda.

Kdyby Tě toto téma zajímalo více, můžeš si pročíst třeba stránky adehade.cz, ze kterých jsem částečně čerpal informace i pro tento článek.

Pokud máš zkušenosti s ADHD, dost možná máš občas problémy s pozorností. Rozhodně by se Ti ale nemělo stát, že nikdo nevěnuje pozornost právě Tobě, když to potřebuješ. A proto jsme tu i my - máš-li nějakou starost nebo potíž, budeme rádi, když se obrátíš na naši Poradnu.

Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.