Po roce globální pandemie se objevilo to, co většina lidí s nadějí vyhlížela. Vakcína! Nebo lépe řečeno: očkování. Můžeme se tedy radovat z vítězství nad covidem a uzavřít tuto smutnou kapitolu. Nebo ne?
Nejdříve je dobré si říct, co to vlastně očkování je.
Jednoduše řečeno: Na nové nemoci je nejhorší to, že s ní tvé tělo nemá žádnou zkušenost. Je z toho pak tak překvapené, že než se stihne vzpamatovat, nemoc je už tak silná, že se těl nedokáže bránit. Je to stejné, jako když vyjdeš ze tmy do světla. Několik vteřin nic nevidíš, a kdyby ti v tu chvíli chtěl dát někdo pěstí, asi nic moc nezmůžeš.
Lepší pro tebe je, když světlo přichází postupně. A to vlastně dělá očkování. Pomalu dopravuje nemoc do tvého těla, takže si na ni stihne zvyknout, než dojde k nejhoršímu.
Teď něco z historie.
Očkování se totiž v historii ukázalo jako jediná zbraň proti nemocem jako třeba tetanus, černý kašel nebo dokonce pravé neštovice (nepleť si s planými), které měly na svědomí sta miliony obětí. Na žádnou z těchto nemoci doposud neexistuje účinná léčba, a tak je jedinou zbraní očkování. Zmíněné neštovice se například podařilo úplně vymýtit!
A aby to nebylo tak lehké…
Existuje samozřejmě několik příkladů negativních projevů očkování. Mohlo se stát, že na následky někdo zemřel. Je taky možné, že u některých lidí očkování snižuje imunitu. Nebo že u někoho očkování nezabralo a dotyčný přesto onemocněl. Ani medicína prostě není 100%, a tak si každý musí zvážit rizika sám. Nutno však dodat, že v porovnání s počtem mrtvých a postižených výše zmíněnými nemocemi jsou komplikace způsobené očkováním skutečně minimální.
Co s tím?
Jako u předchozích článků na toto téma nezbývá než poradit, aby ses nenechal strhnout emocemi. Považovat očkování za spásu světa není řešení a odmítat očkování už vůbec ne. Mít nadhled a poslouchat názory lidí, kteří by o tématu měli něco vědět, bude v následujícím čase jistě velmi moudré.