...tak je nejlepší být schovaný v teple domova. Jenže! Co když to úplně nejde, být doma? Nebo co když nás ty pomyslné trakaře ohrožují přímo v obýváku? Samozřejmě, že nemáme na mysli skutečný pád těch archaických vozíků, ale jakékoliv pohromy, které se mohou namanout. A že jich je! Víš, jak se zachovat při požáru? Při povodni? Když se někdo zraní? Když je vyhlášen poplach? Když potkáš divou šelmu? Pokud ne, a zároveň pokud Tě to zajímá, pak je tu právě pro Tebe nové téma na jdidoklubu.cz!
Tak jako u všech preventivních témat, o kterých zde píšeme, není ani tentokrát cílem vyvolat nějakou paniku. Když porovnáme přírodní katastrofy a jejich četnost u nás a jinde ve světě, vyjde nám z toho, že žijeme v bezpečné, klidné, ba dokonce až nudné lokalitě - nemáme tu dennodenně požáry jako v Austrálii, žádná ničivá zemětřesení jako v Japonsku ani ničivá tornáda jako na pobřeží Ameriky. Málokdy zde dojde k nějakému ničivému orkánu, tsunami známe jenom z televize a z povodní taky asi mají větší důvod k obavám obyvatelé údolí čínské Chuang-Che než Pražáci z Kampy. To ovšem neznamená, že nás živly nemohou zaskočit. Respektive, mohou nás potrápit, ale zaskočeni bychom právě být neměli. A o tom bude téma našeho portálu v následujících dnech a týdnech.
1997, 1998, 2002, 2006, 2009, 2010, 2013. To jsou roky, kdy u nás v posledních dvaceti letech došlo k povodním. A to počítám pouze ty, které měly oběti na životech, takže opravdu vážné záplavy. Celkem si voda během těchto let vzala životy 106 lidí a způsobila škody za nevyčíslitelné škody na úrodě, budovách i infrastruktuře. Tento živel si tedy rozhodně nezaslouží být podceňován. Zároveň, přestože už známe nevyzpytatelnost velké vody, pořád dokola opakujeme dost chyb (tedy ne my jako klubáci, ale my jako lidi obecně - výzvy k evakuaci nikdo nebere vážně, málokdo je na evakuaci vůbec připravený, i když už má břeh řeky na zápraží, velká voda je dobrodruhy zaměňována s divokou, kterou sjížďějí na lodích... Zkrátka děláme spoustu blbostí, které se nám zákonitě musí vymstít. A právě tomu, jak se chovat při potopě a jak se na ni připravit, se budeme obšírněji věnovat v jednom z dalších článků.
Lesy u nás nehoří po desítkách hektarů denně, ani tu nemáme moc ropných polí, která by mohla nedopatřením zaplápolat a hořet dva měsíce v tahu. Ovšem že by pro nás byl požár neznámým pojmem, to zase ne. A jestli důsledky povodní bývají často zapříčiněny lidskou blbostí, pak u požárů to platí dvojnásob. Tam totiž kolikrát nemůžeme jen za důsledky, ale často i za samotný vznik požáru - ať už z nedbalosti nebo úmyslně. Jak hasit rozsáhlé lesní ohně, o tom si tu psát nebudeme. Jednak proto, že tomu nerozumím, ale taky proto, že od toho jsou tu jiní - profesionální a dobrovolní hasiči. Ale správně uhasit ohniště nebo si poradit s hořící kabeláží v autě nebo vzplálou záclonou v obýváku, to bychom asi zvládnout měli. Co bychom však stoprocentně měli zvládat, tak to je únik z ohněm a kouřem zasažených prostor. Tak si o tom taky něco napíšeme.
Víš, jaké to je, když má někdo zástavu srdce? Když masivně krvácí, je v bezvědomí nebo má akutní otravu? Ne? Jedině dobře! Do takových situací se totiž určitě nechceme dostat ani jako aktéři ani jako přihlížející. Ovšem co kdyby se zrovna jako na potvoru něco přihodilo někomu, na kom nám záleží? To bychom jistě nechtěli jen stát opodál a dívat se, jak se to vyvine. Chtěli bychom mu pomoct! Tak se to nejdřív musíme naučit. A protože my, klubáci, máme dobré srdce, chceme být na situace, kdy budeme muset (a budeme chtít) někomu pomoct, připraveni vždycky. Tak o tom taky ztratíme pár slov v článku o první i následné pomoci.
Kápézet. Ne, to není název nějakého maďarského města, ale zkratka pro Krabičku Poslední Záchrany. Když jsem byl malý, trochu obdivně jsem v tom viděl něco dobrodružného, zároveň jsem si však nikdy žádnou nevytvořil, protože jsem to považoval za zbytečný přežitek. To až teď chápu, že jsou věci, které se hodí mít s sebou vždycky. A některé při konkrétních činnostech. A tak mám svých krabiček poslední záchrany hned několik - jednu velkou do přírody, jinak vybavenou zase do města, úplně jinou do auta a jednu zcela titěrnou i na běhání nebo do bazénu. Co v nich je? To prozradím, ale až v článku na téma, co je dobré mít pořád u sebe.
Živelními pohromami (opravdu tam má být 'živelními' - teď jsem si to kontroloval ve slovníku. Slovo 'živelný' existuje taky, ale má trochu jiný význam) se však naše téma zdaleka vyčerpat nemusí. Je totiž sto a jedno různé ohrožení, se kterým se můžeme setkat. Některá si tu rozebereme, jiná se sem nevejdou a některá nás třeba ani nenapadnou. A tady je příležitost pro Tebe! Zajímá Tě téma, o kterém bychom měli napsat? Dej nám vědět třeba na Pokec nebo piš do komentářů pod článkem. Kontaktovat nás můžeš i na mailu pokec@jdidoklubu.cz!