Jednosměrkou na kole

Jednosměrkou na kole

Neboj, tento článek nebude o nezvedených městských cyklistech nerespektujících dopravní značení. Ale o sportu, jehož je "jednosměrka" (naštěstí) nepoužívaným překladem a jenž patří mezi to nejzajímavější a nejadrenalinovější, co cyklistika nabízí. Řeč bude o singletracku.

Nebo taky singltreku, jak chceš. Já nemám moc rád fonetické přepisy převzatých názvů a tak zůstanu u původního anglického názvu. Singletrack je v prvé řadě označení pro přírodní pěšinu širokou tak akorát na to, aby se na ni vešel jeden chodec, kůň nebo jednostopé vozidlo (kolo, motorky do lesa nepatří). V druhé řadě je to pak sport, při němž se po zmíněných pěšinách prohání cyklisté na speciálně upravených kolech.

Filosofie singletracku je pohybovat se přírodou v harmonii s ní. Tomu i odpovídají (nebo by alespoň odpovídat měly) cesty k tomuto sportu určené nebo přímo pro něj postavené. Na singletrackové trase - trailu - se moc často nesetkáš s asfaltovým povrchem; pokud je součástí nějakého okruhu, pak to bylo jistě to nejkrajnější řešení a jinudy trasa opravdu vést nemohla. Asfaltové proto většinou bývají pouze krátké přejezdy mezi lesními cestami v místech, kde by bylo vůči přírodě moc nešetrné budovat nový trail nebo by to nebylo prakticky proveditelné. Dobrý singletrack nevyužívá ani moc nezpevněných nebo šotolinových lesních a polních cest určených pro traktory a další stroje. Většinu trasy by skutečně měla tvořit úzká pěšina, s hliněným, travnatým nebo kamenitým povrchem, která umožní jezdcům být přírodě co nejblíž a zároveň bude přehlédnutelná a do okolního terénu bude dobře zapadat. Na singletrackových trailech tedy nečekej ani velké množství nějakých umělých překážek, skokánků, příkopů apod. Budou tam patrně jen tehdy, pokud si to bude vynucovat okolní terén.

Tento sport se objevil, tak jako spousta dalších sportů posledních padesáti let, ve Spojených státech, kde se začalo jezdit na úbočí Kordiller a osamocených pouštních hor. Na starý kontinent se singletrack dostal se značným zpožděním a mezipřistáním ve Velké Británii, kde je především ve Walesu, Skotsku a také v Irsku velmi populární. U nás se jedná o záležitost posledních deseti let, přičemž posledních pět let už nejsou jezdci odkázáni na vlastní hledání mysliveckých pěšinek vhodných ke sjezdu, ale i u nás už se staví vskutku pěkné singletrackové traily. S těmi prvními, jako je například Singltrek pod Smrkem v Jizerských horách, při stavění pomáhali odborníci právě z Velké Británie a Irska. Dnes už jsou tyto tratě k sehnání snad ve všech českých pohořích (na rovince by to byla trochu nuda, proto musíme za singletrackem právě do hor). Dřívě se trasy stavěly převážně v místech, která byla tak trochu zastrčená a moc turistického ruchu kolem nebylo, dnes i tato záležitost trochu zkomerčněla a singletracky začaly budovat majitelé lyžařských středisek, aby přitáhli i na letní sezónu dost turistů. 

To možná není úplně po chutí vyznavačům původní čisté filosofie sportu, ale pravdou je, že se touto cestou singletrack zpřístupnil širší veřejnosti, tedy třeba i Tobě. Úvodní investice do singletracku totiž není úplně laciná. S běžným crossovým kolem bys asi nevydržel víc než jeden sjezd, pevnější horské kolo by asi taky chtělo častější údržbu. Ideální jsou singletrackové MTB speciály, které ale vyjdou klidně na pětadvacet třicet tisíc. K tomu je potřeba připočíst další aspoň trojku na helmu (na ostřejších sjezdech se vyplatí mít integrálu, klasická cyklohelma tu vypadá až směšně neúčinně) a další prachy na chrániče, rukavice, páteřák - no, je toho dost. A právě proto, aby tento sport nebyl jen záležitostí několika desítek nadšenců, ale přilákal do horských resortů více lidí, se už u každé větší lanovky nachází půjčovny singletrackového vybavení, kde se dá kolo půjčit už od čtyř stovek na den, helma za kilo a často je možné si zapůjčit i GPS navigaci (ne všude bývají trasy značené, někde místo toho mají trasy vyznačené jen na mapě, aby v přírodě nerušily sloupky se směrovkami).

Co mi přijde jako dvojsečný přínos trailů u lanovek, je právě ta lanovka. Totiž tradičně jsou singletracky plánované a budované jako okruhy, kdy se trasy neskládají jenom ze sjezdů, ale i ze stoupání a rovinek. V lyžařských střediscích je možné jet po singletracku zpravidla jen dolů a nahoru se nechat vyvést lanovkou. To je samozřejmě pohodlnější, ale jednak člověk přijde o hezké výšlapy, jednak to láká i lidi, kteří nemají pro náročnější trasy úplně dobrou kondici a trénink ("super, to je jenom s kopce, to zvládnu!"), aniž by věděli, že právě sjezdy jsou fyzicky nejnáročnější a vyžadují největší dovednosti - je třeba neustále kontrolovat rychlost, nepřeceňovat sebe ani vybavení, rychle vyhodnocovat a reagovat na terénní nerovnosti atd. Bohužel se pak najdou ňoumové, kteří si věří i na náročnější sjezdy, byť sami horské kolo znají jenom z monitoru počítače. Zlomeniny končetin pak nejsou zas až tak špatným výsledkem. 
Ale nemysli si, že by byl singletrack dedikován jen svalovcům a profíkům! Na téměř každém místě, kde se singletrack jezdí, bývá více variant, odstupňovaných podle náročnosti. A i pokud tam je jenom jeden trail, dá se to zvládnout. Jen musíš dbát na pravidla a vlastní i cizí bezpečnost.

A jaká ta pravidla jsou? Česká mountainbiková asociace vyzývá k dodržování tohoto Kodexu terénního cyklisty:

1. Jezdi pouze po povolených cestách
Jestliže je cesta legálně označená jako zakázaná, nepoužívej ji.

2. Nezanechávej stopy
Přizpůsob styl jízdy povrchu cesty tak, abys jej nepoškozoval. Jezdi jen po existujících cestách, nevytvářej nové. Nejezdi smykem. Nezanechávej po sobě odpadky - co si si do lesa přivezl, také odvez.

3. Ovládej své kolo
Jezdi tak, abys dokázal zastavit na viditelnou vzdálenost. Všude můžeš někoho nebo něco potkat. Nepřeceňuj svou technickou a fyzickou zdatnost.

4. Dávej přednost ostatním
Upozorni ostatní, že kolem nich projíždíš. Při míjení dostatečně zpomal a je-li to z hlediska bezpečnosti nezbytné, zastav. Buď vstřícný a přátelský. Při míjení koní respektuj pokyny jezdce.

5. Buď ohleduplný ke zvířatům, rostlinám i majetku
Neplaš zvířata a dávej jim dostatek prostoru k úniku. Nenič rostliny. Nepoškozuj přírodní útvary a soukromý majetek. Zavírej brány ohrad. Nepoškozuj zemědělské kultury, zvláště před sklizní.

6. Jednej s rozmyslem
Jezdi s takovým vybavením, abys byl soběstačný. Předvídej nebezpečné situace a změny počasí. Používej přilbu.

7. Poslední, ale zlaté a nejdůležitější pravidlo - Zpomal, usměj se, pozdrav, jsi vyslancem našeho sportu!
Jak se Ty budeš chovat k ostatním, tak se ostatní budou chovat k nám.

A ještě zbývá doplnit, kam se dá na singletrack vyrazit. Zkus třeba webovky ČeMBA, trail.cz nebo singltreky.cz, popřípadě se podívej na stránky horských středisek, které Ti jsou nejbližší - pokud udržované trasy a půjčovny singletrackového vybavení nabízejí, jistě se tím rádi pochlubí.

A jak může vypadat rychlá a technicky slušně zvládnutá jízda na hezkém trailu? Z pohledu jezdce třeba takhle:

 


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.