Dopravní nehoda? Ty to zvládneš!

Šestnáct tisíc tři sta jedna. Přesně tolik dopravních nehod se stalo během prázdnin loňského roku. Je to číslo rozhodně vyšší než v jakýchkoliv jiných měsících a rozhodně není důvod se domnívat, že by tomu letos mělo být zázračně jinak. Pokud se nechceš i Ty stát součástí těchto statistik, je třeba pro to něco udělat. A pokud chceš vědět, jak se zachovat, když už k bouračce dojde, je potřeba být připraven.

Při nedávné rozpravě ohledně jakéhosi zákona v poslanecké sněmovně se nejmenovaný poslanec durdil na svolavatele schůze:
„Já sem kvůli Vám jedu po déjedničce 600 kilometrů jako idiot!“
Načež mu dotyčný suše odpověděl:
„Nenesu odpovědnost za to, že jezdíte po dálnici jako idiot, my ostatní tam jezdíme jako normální lidé…“

Silnice o prázdninách, to není procházka růžovým sadem...

Někteří se tomuto výroku zasmáli, jiní byli pohoršeni, avšak fakt je, že pravděpodobnost, že se na silnici setkáme s lidmi, kteří rozhodně nejedou normálně, je během prázdnin mnohem vyšší než během jakéhokoliv jiného měsíce v roce. A určitě to není kvůli podprůměrné inteligenci řidičů, na vině je celá řada jiných faktorů – spousta lidí vyráží na dovolenou, většinou na mnohem delší trasy, než jsou zvyklí během roku řídit. Všichni chtějí být ve svém vysněném cíli co nejrychleji a tak jedou bez zastávek, unavení, ve stresu, často rovnou z práce. A nejsou zvyklí na to, že kolem sebe potkávají takové množství dalších řidičů, kteří jsou na tom velmi podobně. Nutno připomenout také pravidelná prázdninová dopravní omezení, objížďky, uzavírky… Výsledkem bylo loni právě těch 16301 dopravních nehod během července a srpna, při nichž zemřelo 147 osob a dalších 634 lidí bylo těžce zraněno.

Jak se tomu vyhnout?

Pokud vyrážíš na dovolenou po vlastní ose, zkus to tentokrát udělat jinak (a pokud ještě nemáš řidičák, ale jezdíš s rodiči – takových vás asi bude většina – tak jim zkus následující rady předat):

• Neber cestu na dovolenou jako nutné zlo, ale jako součást samotné dovolené – naplánuj si zastávky nejen na kafe u pumpy, ale na krátkou procházku, návštěvu zajímavého místa, relaxaci v bazénu… Pokud má být cesta delší než osm hodin, zkus si naplánovat místo, kde přenocuješ a na zbytek cesty vyrazíš odpočatý Ty i zbytek posádky.
• Zkontroluj si stav svého vozu. Nestačí před cestou kopnout do pneumatik, jestli jsou dost nahuštěné (podle toho kopnutí stejně poznáš prd). Podívej se, jestli máš kompletní (a ne prošlou) lékárničku, výstražné vesty pro každého člena posádky, výstražný trojúhelník – to všechno musí být po ruce a ne naspod kufru pod tunou bagáže! Před jízdou zkontroluj, jestli auto správně brzdí, jestli je dost oleje, kapaliny v chladiči…, zkrátka jestli je všechno tak, jak má být.
• Měj nastudovanou cestu i s uzavírkami, objížďkami a dalšími dopravními omezeními. Některým problémům se tak můžeš vyhnout, na jiné se můžeš aspoň psychicky připravit.
• Nepospíchej. Když vidíš, že doprava houstne, nevyřešíš to zběsilým předjížděním.
• Měj po ruce dostatek tekutin – kafe Tě možná krátkodobě nakopne, ale pro čilé fungování organismu je potřeba hlavně dost vody.
• Připrav se na to, že cesta bude trvat déle – pak můžeš být leda příjemně překvapený/á.

K čertu, bouračka! Co teď?!

Kdo nějakou dobu řídí, dá mi za pravdu, že občas se holt s nehodou potkáme a nic s tím nenaděláme. V takovém případě je potřeba vědět, co v tu chvíli můžu, mám a musím udělat:

• V první řadě je potřeba myslet na vlastní bezpečnost – pokud se mi jako zachránci něco stane, už nikoho nezachráním. Takže při příjezdu k nehodě zastavuji v bezpečné vzdálenosti, ideálně za krajnicí a vždy rozsvítím výstražná světla! Před vystoupením z auta zkontroluji, že je dobře zabrzděné a motor je vypnutý. Reflexní vestu s sebou nevozíme pro nic za nic, takže si ji před vystoupením z auta obleču a další rozdám zbytku posádky.
• Neběžím k nehodě jako akční hrdina z katastrofického filmu, ale zabezpečím nejdřív svoje blízké – nezabere to moc času, stačí jim rozdat vesty a dohlédnout, že jsou v bezpečí mimo silnici, ideálně za svodidly nebo aspoň dost daleko od silnice (k nehodě mohou přijíždět další auta a jen Bůh ví, jak pozorní jejich řidiči budou a zda to stihnou dobrzdit).
• Nezmatkuji, rozmyslím se, co se stalo, kde jsem, co je potřeba udělat. Úkoluji ostatní členy posádky, co mají dělat.
• Obhlédnu situaci a zjistím počet zraněných a charakter jejich poranění, stejně tak i další faktory, které ovlivní záchrannou akci (nehoří? Neční auta přes okraj skály, útesu?)
• Nejdřív jdu pomoct těm, kteří krvácí – žádné jiné zranění není tak akutní jako masivní krvácení, které je potřeba ihned zastavit (čímkoliv, co pomůže – radši špinavým hadrem, který je po ruce, než nechat vykrvácet při hledání sterilního obvazu). Dál jdu za těmi, kteří nereagují na oslovení, nekřičí – u těch je třeba zjistit, zda dýchají.
• Volám tísňovou linku 155 nebo 112 (pokud nejsem sám, je lepší si práci rozdělit – jeden volá, druhý se stará o zraněné). Během telefonátu nezmatkuji a nesypu ze sebe kupu nesrozumitelných informací, ale odpovídám na dotazy. Nepokládám telefon! I když už mám pocit, že jsem všechny potřebné informace předal, v osobě u sluchátka mám k dispozici klidnou a profesionální pomoc a radu, když nevím, co a jak mám udělat.
• Pokud někdo nedýchá (zjistím pohledem, poslechem, cítěním proudu vydechovaného vzduchu) je potřeba mu pomoct. Obavy z toho, že mu nešetrnou manipulací poraním páteř, mu nepomohou, nepřímá srdeční masáž ano. Zraněného si položím na pevnou zem, kleknu si z boku k jeho hrudníku a nataženýma rukama s propletenými prsty stlačuji hrudník do hloubky 5 – 6 cm, frekvencí aspoň 100 stlačení za minutu (zhruba dvakrát do vteřiny). Přestávám jen v momentě, kdy zraněný „naskočil“ a dýchá (lapání po dechu nebo náhodné vzdechy se nepočítají), když mě někdo střídá (přivolaný profík od záchranky nebo jiný laický zachránce) nebo když už fyzicky opravdu nemohu (jako že mi hrozí kolaps, ne že jsem se zadýchal a píchá mě v boku…). Pokud nezvládám předepsanou frekvenci, je lepší jet trochu pomaleji, ale pořádně, než rychle, ale povrchně.
• Ani když to vypadá, že je všechno v pohodě, neodjíždím od nehody, dokud nedojede záchranka. Té předám informace o všem, co se stalo (bude se mě ptát na konkrétní věci, takže si nemusím dopředu spisovat román o tom, co se všechno přihodilo).

Zvládnu to???

Na stránkách tytozvladnes.cz najdeš 10 + 1 spot o tom, co a jak dělat při dopravní nehodě. Podívej se na ně, zapamatuj si základní rady, a pokud se, nedej Bože, přichomýtneš k bouračce, neboj se pomoct. Ublížit zraněným zpravidla nemůžeš, zachránit je ano. Ty to zvládneš! ;)