Minule jsme si psali o vánočních dárcích. A nevím jak vy, ale já zatím dost tápu. To by se týden před Štědrým dnem mohlo jevit jako nepříjemná situace, ovšem dá se z ní i lecos vytěžit. Při tom tápání jsem si totiž uvědomil důležitou věc - takový dárek, ten přece vůbec nemusí mít hmotnou podstatu. Klidně může jít o velkolepou věc, aniž by byl vůbec vidět!
V dětství jsem si přál vidět pod stromečkem co možná největší krabice s dárky. Protože velká krabice znamenala i velkou věc; přesně takovou, po kterých jsem toužil - kolo, hokejka, skate..., zatímco malá krabice znamenala prostě... prostě jenom malý dárek. Pak se situace nějak obrátila a těšil jsem se na co nejmenší krabičky - v nich by totiž mohl být ukryt mobil, hodinky, cédéčko (a tajně jsem doufal, že tam někde bude ležet i jeden úplně placatý dárek - obálka s penězi. Nevím, zda takové dary ještě frčí, zpětně mi to přijde jako dost zoufalý způsob obdarování). Dneska je mi celkem fuk, co pod stromečkem objevím, hlavně aby tam byla klidná a příjemná atmosféra. Ovšem zjistil jsem, že dárek nemusí být ani ve velké krabici ani v malé krabici, že vlastně nemusí být v krabici vůbec. Nemusí se totiž jednat o žádnou hmotnou věc.
A tím nemám na mysli darování nějakého zážitku, byť to samozřejmě může být taky super věc. Vždyť co taky pořád vymýšlet, zvlášť pro lidi, kteří mají tak nějak všechno, co by potřebovali. Pro ně takový voucher na seskok padákem, romantickou večeři nebo lístek do divadla beru jako celkem dobrou volbu - udělá to radost (pokud nenadělím ten seskok z letadla zrovna někomu, kdo má fóbii z výšek), nebudou se těm lidem doma hromadit krámy, nadto je nákup takového zážitku úplná hračka, která člověku nezabere ani deset minut a nemusí se mačkat v obchodech s tisícovkami dalších lidí. Stačí mrknout na net, kde je celá hromada portálů, kde si člověk může vybrat voucher na zážitek přesně podle svého gusta (nebo radši podle gusta obdarovaného).
Měl jsem však na mysli trochu něco jiného, byť to s jedním slevovým portálem taky souvisí. Zrovna včera jsem takhle projížděl nabídky, když v tom na mě vybafl voucher na nákup vlněné deky, 150 hektolitrů pitné vody, sešitů pro celou třídu nebo soupravu první pomoci. Říkám si, 'co to je zač? Vždyť to ani nevypadá hezky!,' pak jsem si všiml, kým byl ten voucher vydaný - UNICEF - a docvaklo mi to. O Vánocích si přece máme navzájem dělat radost, od toho celý ten institut dárků je. My si tu v relativním blahobytu střední Evropy lámeme hlavu, co dát svým povětšinou stejně blahobytným blízkým, zatímco ne tak úplně daleko od nás žijí lidé, kteří by si na Vánoce upřímně přáli fakt jenom tu deku, kterou by se mohli zahřát, nebo tu cisternu pitné vody, která uhasí žízeň celé vesnice třeba na celý týden. No řekni, nejsou to hodnotné dárky? A přitom stojí částky, které se nám běžně v rozpočtu vyhrazeném na nákup dárků docela ztratí.
Pokud by někoho zajímal tento voucher, může se na něj podívat na tomto odkaze. Je jasné, že ani u nás si to nemůže dovolit každý a že pomoc trpícím lidem v jiné zemi nebo na jiném světadíle, ač ji považuji za důležitou, nám nemá zabránit v prožívání běžného života s našimi blízkými, kteří žijí kolem nás (a kteří taky třeba v některých případech potřebují naši pomoc). Proto se nemusíme při páchání dobra soustřeďovat jen na charitativní sbírky zaměřené na pomoc v zahraničí. I u nás je spousta organizací, které se starají o potřebné a uvítají pomoc a podporu. A vlastně se nemusí jednat ani o pomoc organizovanou nějakou společností. Radost můžeš udělat i bezdomovcům z vlastního města tím, že přebytky od Štědrovečerní večeře nehodíš do koše, ale přineseš jim je v krabičce. Nebo seniorům z místního domova důchodců tím, že půjdeš navštívit ty, za kterými nikdo na návštěvy nechodí. Radost můžeš udělat dětem, které musí svátky (nebo celý život) trávit v nemocnici, tím, že jim se spolužáky půjdeš třeba zahrát divadlo.
Možností je opravdu spousta. Nic z toho by se nemělo podnikat jako hurá akce, na většině těchto skutků je potřeba se domluvit (s vrchní sestrou, s ošetřovatelkami, apod.), ale když chceš páchat dobro a nemáš organizační a plánovací schopnosti, i tak se pro Tebe něco najde. Pomoct staré sousedce s nákupem do schodů, věnovat staré hračky dětem z rodiny, o které víš, že nemá peněz nazbyt, to žádné přípravné strategie nevyžaduje. A chceš-li pomoci těm úplně nejbližším, třeba rodičům, jistě už Tě samotného/samotnou napadá spousta způsobů, jak to udělat - třeba bez vyzvání uklidit nebo umýt nádobí.
Často se setkávám s dost nesouhlasnými názory, když dojde na téma pomoci bližním. Že prý nemám jistotu, že se to dostane k těm skutečně potřebným, že si to ti lidi nezaslouží, že by se to mělo spíš věnovat potřebným lidem u nás (to často říkají zejména lidé, kterým se následně nezamlouvá ani možnost věnovat nějaký milodar chudým nebo nemocným v naší zemi) a že je to nevhodné z hromady dalších důvodů. Hm, nikdo je nenutí, aby se rozdali, ale oni by to zároveň neměli znechucovat těm, co něčím pomoct chtějí. Vždyť takovým heslem Vánoc je "Pokoj lidem dobré vůle!" Nikdo nemůže zaručit, že příjemce naší pomoci bude mít dobrou vůli. Ale kdykoliv pomáháme, máme tu dobrou vůli my a ten pokoj je přán nám. A to taky není málo, ne?