Čím rozdělat oheň? Třeba bramborou a zubní pastou!

Čím rozdělat oheň? Třeba bramborou a zubní pastou!

Léto jsem měl vždycky spojené s tábory. Nevím, jak to máš Ty, ale vždycky mě dost bavilo zkoušet přežít v přírodě, něco si vyrobit či uvařit z přírodních zdrojů apod., prostě se učit klasické tábornické dovednosti, třeba i netradičním způsobem.  A vždycky rozhodně nemusí jít o věci, které využijí jen hrdinové z Foglarových knížek.

Třeba takové rozdělávání ohně. To je věc, která se jednou (či spíše vícekrát) hodí každému. A jakými různými způsoby to jde provést? Vyzkoušeli jsme za Tebe, abychom ověřili účinnost jednotlivých variant.

1) Křesání kameny
Podle mě blbost. Chápu, že podle historických poznatků to nějak fungovat musí, poněvadž to tak dělali už neandrtálci, ale asi měli jiné křemeny nebo měli větší trpělivost nebo sušší troud nebo měli kliku, že vždycky, když se snažili rozdělat oheň tímhle způsobem, uhodil před ně blesk. Hodina a půl křesání dvěma šutry o sebe přinesla jenom zmar a smutek. Jiskry to sice hází, ale slabé a papír, vatu, březovou kůru a dokonce ani střelný prach to nezapálí.

2) Luk a šíp
Generacemi osvědčená klasika. Funguje, ale chce to hoooodně velkou trpělivost. Funguje to tak, že do dřevěné desky vyďoubeš nebo vyřízneš díru o menším průměru, než má šíp (klacek), který o okraje díry budeš třít. Před dírkou máš naskládaný třeba na prach vyschlý mech nebo natrhanou vatu na tom březovou kůru nebo hobliny, papír... Po prvních pěti minutách Tě budou strašně bolet ruce. Za dalších pět minut je už necítíš, za dalších deset, patnáct minut nepřetržitého tření bude styčná plocha šípu a desky tak zahřátá, že od ní troud začne doutnat. Ještě chvilku, padne první jiskra a pak stačí už jen foukat a foukat, aby se jiskra rozšířila, a je vyhráno. Nejrychlejší to ale rozhodně není.

3) Lupa
Opět tradiční způsob rozdělání ohně. Tentokrát není tak zdlouhavá a je o trochu spolehlivější. Jen musí být jasno a samozřejmě nesmí být noc. Světlem z baterky nic nezapálíš. Na místo, kde chceš oheň založit, naskládáš co nejjemnější kousky březové kůry a na ně další hořlavý materiál. Někam do spodní části této hraničky, na malý cípek kůry, zamíříš ohnisko lupy. Jednoduše budeš přibližovat nebo oddalovat lupu od místa podpalu tak dlouho, až na něm uvidíš nejmenší možnou světlou tečku. To světlo by mělo být tak ostré, že budeš mít problém se do něj bez slunečních brýlí dívat. Do patnácti vteřin se začne z kůry kouřit a za další maximálně minutu je jiskra na světě (v případě, že máš suchou kůru). Pak už opět jen rozfoukáváš jiskru na další materiál.

4) Plechovka od koly a čokoláda
Je to jednoduché a ve svém principu podobné, jako u té lupy. Prohnuté dno plechovky tvoří parabolu, která soustřeďuje světlo do jednoho ohniska. Je však dost matná, proto ji potřeme hořkou čokoládou, kterou vatou vyleštíme zase pryč. Tím získá parabola téměř zrcadlový lesk, který odráží více světla. Pak už jen zase zamíříme na podobnou zápalnou slož a čekáme, až slunce odvede práci za nás. Jen to trvá o chvilku déle.

5) Brambora, sůl a zubní pasta
Kdybych to neviděl na vlastní oči, myslel bych si, že si ze mě někdo dělá srandu. Ale skutečně jsem přímo viděl, že týpek rozříznul bramboru na dvě půlky, tu spodní trochu vydlabal, nakydal do ní zubní pastu, tu promíchal se solí, přikryl horní půlkou brambory, do které zapíchnul dva drátky a jeden z nich obvázal vatou. Nechal to pět minut působit a pak drátky škrtnul o sebe. V okamžiku se zajiskřilo a vata začala hořet. Nikdy se mi však nepovedlo tento pokus dovést do vítězného konce. Asi blbá pasta...

6) Baterka a žvýkačky
Osobně můj nejoblíbenější netradiční způsob rozdělávání ohně. Něco na baterky s sebou zpravidla mívám, žvýkačky taky. Teda, na tento trik nepotřebuješ samotné žvejky, ale alobalový papír, ve kterém jsou zabalené (musí to být ty plátky, dražé takto balené nebývá). Stejný materiálem se balí třeba i hermelíny, takže z nich to jde taky. Z toho alobalového papíru si utrhneš co nejužší proužek, vezmeš baterku (stačí 1,5V monočlánek) a tou alobalovou stranou proužku spojíš oba póly (plus a minus). Tím baterku zkratuješ a alobal se dost zahřeje, čímž podpálí ten papír, který tvoří druhou stranu proužku. Od něj už lehce chytne další hořlavý materiál. Samozřejmě, že čím silnější baterka, tím rychleji to půjde. Určitě to bude fungovat i s baterkou od mobilu, ale to by muselo jít o život, abych to zkusil, protože se tím zkratem baterka pochopitelně ničí.

Určitě existuje hromada dalších způsobů, jak rozdělat oheň bez sirky nebo zapalovače, ale víc jich nemám ozkoušených. Pokud nějaký znáš, poděl se o něj třeba v komentářích. Jo a nezapomeň, že rozdělávat oheň můžeš jen na k tomu speciálně vyhrazených místech nebo mimo obec alespoň dvě stě metrů od hranice lesa. Ohniště si vždy oblož kameny nebo cihlami a oheň po sobě zase uhas a zajisti, aby v popelu nezbyla žádná jiskra, která by mohla oheň znovu nekontrolovaně zapálit. Ale to jistě víš ;)


Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.