Koulíš očima při pronesení věty „Chybami se člověk učí“? Možná je to škoda, i když nelze tomuto citátu nepřiznat určitou otřepanost. Strach z dělání chyb nebo ze selhání umí lidi pěkně držet v šachu a ve výsledku je tato úzkost zbytečnější i škodlivější než nějaké to samotné klopýtnutí.
Bál ses někdy něco udělat nebo uskutečnit, protože představa, že se ti nezadaří, Tě nakonec odpudila? Ať už je to přihláška na novou školu, nový koníček, sport, navazování vztahů a kontaktů – často přijde v hlavě taková stopka, že? Bude to trapný, řeknu něco blbě, stejně to nemá cenu, když mi to nejde…
Jenže co když je všechno tohle pouhý automatický obranný mechanismus, vzniklý z obav, co si o nás například pomyslí ostatní? Ano, když něco pokazíš, je jasné, že Ti z toho není do zpěvu a míra motivace najednou smutně klesá. To jsou ale jen prvotní pocity. Určitě jsi někdy zažil vypadnutí ze hry nebo v případě videoher smrt postavy. A nikdy to přece neznamenalo, že jsi si tu samou hru už v životě nezahrál… teda většinou. Naopak, rázem Ti příčina neúspěchu byla známá a s nově nabytou zkušeností a znalostí jsi se v postupu dostal dál a dál. Už začínáš vidět tu pointu?
Síla nespočívá v tom umět vše a uspět na první pokus, ale uznat chybné kroky, být schopný si z nich něco vzít a v budoucnu se touto zkušeností nechat vést. A i pokud se někdy setkáš s posměchem, pamatuj, že je to omezenost dotyčných, ne Tvoje. Až tedy příště budeš stát před nějakým rozhodnutím či úkolem, vrať se v duchu k tomu, že i případný pád Tě jednou naopak dostane dál a rozhodně není, ani nebude všemu konec.