Kdo uteče, vyhraje… Ale za jakou cenu?

Kdo uteče, vyhraje… Ale za jakou cenu?

Útěk je jednou z nejpřirozenějších reakcí na nějaké ohrožení. Utéct se dá před požárem, před rvačkou, před válkou, rozzuřeným psem… Dnes ale bude řeč o jiném útěku, který jako řešení svých problémů volí zhruba čtyři stovky dětí ročně – útěku z domova.

Rodiče se pořád hádají, fotr po Tobě furt něco chce, matka je z Tebe na prášky, vyčítá Ti blbé známky ve škole. Co s tím? Je útěk řešením? Může být. Může Ti být líp, alespoň na nějakou dobu. Ale neexistuje nějaké lepší řešení? A pokud ne, jak ten útěk provést, aby se to podařilo? Co Ti při útěku hrozí a na co je potřeba se připravit?

Proč chceme utíkat?

Lidský mozek je neskutečně složitý orgán složený ze spousty různých částí a center, které se zapojují podle potřeby. A jedním z těch center je takzvaná amygdala, což je název, který si přečteš a zapomeneš, to nevadí. Říká se jí také „plazí mozek,“ což ji poměrně přesně vystihuje. Plazí mozek je jednou z nejstarších částí mozku, kterou jsme zdědili už po plazech, a jeho úkolem je při jakémkoliv nebezpečí rychle a bez přemýšlení zareagovat. Krom strnulého zmrazení ale zná jen dva druhy reakcí – útok a útěk. Když tedy stojíme tváří v tvář nebezpečí, máme nutkavou potřebu to nebezpečí buď zničit, nebo před ním utéct. Díky Bohu za to! Bez této schopnosti by asi většina z nás už dávno nebyla na živu, ale přesto jsou chvíle, kdy ani útok ani útěk nejsou nejvhodnější strategií.

Kdy je dobré utíkat?

Když se budeme bavit o útěku z domova, dovedeme asi vypočítat několik situací, kdy jako dítě nebudeme mít jiné (nebo alespoň ne lepší) řešení. Které to mohou být?

Akutní ohrožení života a zdraví – ať už jde o rodiče, silnější sourozence nebo jiné spolubydlící, ve chvíli, kdy Ti usilují o život nebo ho svým jednáním poškozují, s nimi asi nechceš momentálně být.

Poslední kapka – dlouho snášíš příkoří (třeba bití od rodičů), snažíš se s tím něco dělat, obracíš se o radu, kam se dá, a stejně se nic nemění? I tady asi dříve nebo později přijde na přetřes otázka, jestli by jinde nebylo líp.

Oukej, nebylo jich několik, byly dvě. A v zásadě se týkají jedné jediné věci – ohrožení života nebo zdraví. Ani v ostatních případech to nemusí být doma vždycky pohádkové, může Tě to tam štvát, ale můžeš mít v ruce paletu jiných řešení, které není od věci vyzkoušet – dohoda s rodiči, konzultace problému na Lince bezpečí, v Dětském krizovém centru, na jdidoklubu, v nízkoprahových klubech, ve škole…

Na co je potřeba se připravit?

Když už naznáš, že doma to fakt nejde a nezbývá Ti jiná varianta než útěk, připrav se na několik věcí, které Tě nevyhnutelně čekají:

  • zima – i kdyby načasování Tvého útěku vyšlo čirou náhodou na červenec, i tak se připrav na zimu. Rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci mohou být klidně víc než patnáct stupňů a to se v triku a kraťasech blbě zvládá. Když ovšem není zrovna léto a teplota v noci klesne pod deset stupňů, může už jít o kejhák, pokud nebudeš mít teplé oblečení, deku, spacák. Déšť, mlha a rosa teplenému komfortu taky nepomáhají, takže přibal ještě pláštěnku.
  • žízeň – bez vody moc dlouho nevydržíš, a pokud nejsi zkušený zálesák, pitnou vodu budeš venku hledat těžko. Spíš se můžeš spolehnout na nákupní centra, benzinky apod., kde si můžeš pitnou vodu dočerpat.
  • hlad – výrazná psychická i fyzická zátěž stojí hrozně moc energie. Počítej tedy s tím, že svačina na cestu Ti brzo dojde a Ty si budeš muset obstarat něco k snědku. I v tomhle případě je vhodné vyvarovat se volání divočiny – sběrem hub a lesních plodů se těžko uživíš, navíc hrozí riziko otravy. Lépe je mít aspoň nějaké peníze na nákup základních potravin. Vyvaruj se žebrání - to přitahuje pozornost násilníků, pro které budeš snadná kořist.
  • nebezpečí – násilné trestné činy jsou páchány především na bezbranných obětech. A jaké jsou obranné možnosti dítěte na útěku? Je třeba se bezpodmínečně vyvarovat kontaktu s cizími lidmi, kteří by Tě chtěli „z dobrého srdce“ ubytovat, nepohybovat se ve squatech, mezi bezdomovci, v opuštěných budovách…
  • pátrání – nemysli si, že si Tvého útěku nikdo nevšimne. Všimnou si toho rodiče, všimne si toho škola, všimnou si toho kamarádi. I kdyby sis myslel/a, že na Tobě nikomu nezáleží a nikdo Tě nebude postrádat, vždycky si toho někdo všimne a dřív nebo později to nahlásí. Potom po Tobě bude pátrat policie, budou se objevovat výzvy v televizi, na internetu… Čím déle to bude trvat, než Tě najdou, tím hůř pro Tebe.
  • důsledky – útěk není výlet do ZOO, nejde se z něj jen tak vrátit a tvářit se, že se nic nestalo. Bude Tě čekat asi napravování vztahu s rodiči, ne úplně příjemná popularita ve škole, dohled OSPOD, možná i diagnosťák. S tím vším je potřeba počítat.
  • smrt – je to ošklivý slovo, já vím, ale ve výčtu rizik by nemělo chybět. Jsi-li venku sám/sama, nikdo o Tobě neví, nemůže Ti tedy ani pomoct, když se Ti něco stane. A podchlazení, vyčerpání, úraz, násilný trestný čin, to všechno může skončit i naprosto fatálně.

Kam je dobré utéct?

Tak už jsme si řekli, že squaty, opuštěné budovy, bezdomovecká útočiště, nádraží apod. nepřipadají v úvahu. Ani hluboké lesy a divoká příroda nebudou tím správným azylem. Bez lidí moc dlouho nevydržíš, a nejlepším způsobem, jak se vyvarovat setkání se špatnými lidmi je vyhledat dobré lidi. Jestliže máš vykročeno z domova, Tvoje kroky by měly směřovat za někým, kdo Ti dovede pomoct. Ne pomoct Tě ukrývat, ale pomoct Ti situaci vyřešit bez přílišných škod. Můžeš jít za příbuznými, kterým důvěřuješ, můžeš jít do nízkoprahu, kde Tě nasměrují nebo doprovodí k adekvátní pomoci (krizové lůžko apod.), nebo můžeš jít rovnou na policii nebo oddělení sociálně-právní ochrany dětí, protože dřív nebo později se s nimi stejně setkáš. Pokud se rozhodneš pro útěk bez žádoucího návratu, měj u sebe aspoň vždy nabitý a funkční mobil, kterým si budeš moct přivolat případnou pomoc.

Jak dlouho se dá utíkat?

Čas od času se v médiích objevují příběhy lidí, kteří utekli třeba před manželkou, a desítky let o nich nikdo neslyšel. Ale to jsou ojedinělé senzace a nepočítej úplně vážně s tím, že by Tvůj případ byl podobný. Myslím si, že jedním z důvodů, proč je Země kulatá, je, aby člověk nemohl utíkat do nekonečna – k problému, před kterým uteče, doběhne dříve či později z jiné strany znovu. Ale vážně – jsi patrně bez prostředků nebo jich nemáš mnoho; nevyrostl/a jsi mezi vlky, abys dokázal/a bez cizí pomoci přežít v divočině. Naděje na „definitivní“ útěk nejsou moc vysoké… V těch nejšťastnějších případech útěk po pár dnech skončí, okolí ho pochopí jako upozornění na problém, který začne řešit, a Tobě bude líp. V těch méně šťastných případech skončí útěk po pár dnech, okolí ho nepochopí a situace se zhorší nebo zůstane stejná. A v těch nejhorších případech útěk skončí tragicky, nebo si z něj odneseš traumatické vzpomínky.

Smyslem tohoto článku nebyl návod, jak utíkat. Ale ani přesvědčování, že útěk je špatný. Útěk v životě má svoje místo, ale jen úzce vymezené. A nikdy není řešením problémů – může být jen poskytnutím času a prostoru na to ten problém řešit.

Potřebuješ pomoct posoudit svoji situaci? Přemýšlíš o útěku, ale nevíš kam a na koho se obrátit? Máš na útěku kamarády a bojíš se o ně? Napiš nám, jsme tu pro Tebe – anonymně, otevřeně, bez předsudků.



Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.