Bylo nebylo …příběhy drogově závislých

Bylo nebylo …příběhy drogově závislých

Tento měsíc jsme se věnovali drogám. Dnešní článek bude o skutečných lidech a o jejich příběhu a zkušenostmi s drogy.

Příběh Jany a její závislost na opiátech

Kdybych se měla popsat, tak jsem už od dětství velmi úzkostná, mám deprese a bojím se více lidí. Pamatuji si, když jsem si poprvé dala opiáty. Měla jsem pocit, jako bych měla přesně ten život, jaký chci žít. Neprožívala jsem pocit studu, mohla jsem otevřeně mluvit s cizími lidmi a nevadilo mi to. Necítila jsem negativní emoce. Můj život byl konečně normální.

Nenaskytl se žádný problém, dokonce mi opiáty přinesly velké množství pozitivních účinků. Věděla jsem ale, že drogy ničí lidem život. Já jsem si však nepřipouštěla, že by se to týkalo mě. Brala jsem stále víc a víc, nakonec každý den.

Asi po měsíci braní oxykodonu a heroinu jsem začala dostávat absťáky. To byla první negativní věc, která přišla. Stále jsem však brala a byla přesvědčena o tom, že to za to stojí. Kupovala jsem si stále víc a víc, nakonec jsem vybrala všechny peníze z účtu. Peníze jsem brala i příteli. Ten věděl, že si občas dám. Nevadilo mu to, alespoň ze začátku. Nakonec se semnou kvůli tomu, ale rozešel. To byl zlom, kdy jsem do toho spadla ještě víc. Chvilku jsem žila u bratra, ten to ale po chvilce zjistil a přesvědčil mě, ať se jdu léčit. Nastoupila jsem tedy do léčebny v Bohnicích. Bylo to tam strašný. Vždy jsem byla zvyklá na nějaký standart a tady jsem ho neměla. Sestry tu nebyly úplně příjemné.

Měla jsem hrozné absťáky. Nemohla jsem spát, i několik dnů. V noci jsem si tedy chtěla alespoň číst, to ale nešlo, protože na pokoji semnou byly další čtyři. Chodívala jsem si číst alespoň na chodbu. Nikdo mě tam nechápal. Pořád mi opakovali, ať si jdu lehnout.

Byla jsem pořád nervózní. Nikdo mi tam nerozuměl a mě se tam vůbec nelíbilo. Po zhruba týdnu jsem podepsala revers a šla jsem pryč. Bratr mi poté uvěřil, že to bude zase vše v pořádku a nechal mě u sebe. Fungovalo to ale jen zezačátku, potom mi napsal zprávu můj zdroj, že mi dá slevu a já si šla pro drogy zase.

Brácha to na mě poznal a vyhodil mě na ulici. Na ulici jsem žila půl roku. Tam jsem si uvědomila, že to takhle nejde a šla jsem znova do léčebny. Našla jsem si jinou léčebnu, ne tu v Bohnicích. Byla jsem tam tři měsíce a všichni tam byli moc milí. Strašně mi tam pomohli, ale i tam moje chuť na opiáty stále přetrvávala. Udržela jsem se! Chodila jsem na terapie do doléčovacího centra.

Dnes jsem čistá a nic neberu. Zbyly mi jen zážitky, které jsem ve svém životě zažít nechtěla.

Zdroj: https://vseodrogach.cz/zavislost/pribehy-zavislych/

Příběh Gábiny a o její zkušeností s marihuanou a přechodu na jiné drogy

Začala jsem hulit už na základce. Byla to možná 7. třída, kdy jsme si dala poprvé. Tehdy jsem ještě nehulila tak často. V 9. třídě jsem se rozjela, hulila jsem skoro každý den. I přesto, že jsem tak často hulila, tak jsem se dostala na docela dobrou školu. Na střední to šlo semnou ale hodně z kopce. Do školy jsem chodila každý den zhulená a o odpoledňáku jsem si dávala kýbl, který jsem měla nachystaný v parku. Začali si toho všímat učitelky. Moje máma byla několikrát u ředitelky, žehlila za mě moje průse*y. Dostala jsem podmíněné vyloučení ze školy a to jsem tam byla teprve půl roku. Semnou to ale nic nedělalo. Bylo mi to jedno. Jediný, na co jsem se vždy těšila, tak byl ten kýbl, který na mě každý den po škole čekal. Spolužačky mě celkem braly, ale věděla jsem, že si o mě nemyslí nic dobrého. Asi poslední tečka pro ředitele byla ta, že jsem zuhlila svého spolužáka. Pro něj pak přijela záchranka. Nevím, co se mu stalo, ale nikdy předtím nehulil. Ředitelka tehdy hrozně řvala a vyrazila mě ze školy. Moje máma mě každý den testovala, byla jsem jak v domácím vězení. Nebavilo mě to, a tak jsem utekla z baráku. Šla jsem bydlet k přítelovi a začal jsem s ním makat v jedné fabrice. Hulili jsme pořád, někdy jsme si dali i jiné drogy – jen tak pro zábavu. Začala jsem být celkem závislá na piku a uvědomovala jsem si, jak ztrácím lidi okolo sebe. Jednou jsem potkala mámu v obchodě. Byla ráda, že mě vidí, ale její pohled mám do teď před očima. Chtěla mi pomoc. Já jsem její pomoc ale odmítla. Do teď beru, ale už ne piko. S přítelem hulíme a děláme si odvar z houbiček. Zatím nemám žádný plány a přestat úplně s drogy se mi nechce.

Zdroj: neznámý



Dotazník není zadán


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.